Plný text
29 Cdo 895/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce KVĚTNICE, stavební bytové družstvo, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby 48577, zastoupeného JUDr. René Huškem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. J. P., zastoupenému JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 140 00, o zaplacení částky 2.938.138,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 43/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2013, č. j. 6 Cmo 80/2013-732, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 21.005,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 7. prosince 2011, č. j. 38 Cm 43/2009-595, uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.184.822,60 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 753.316,20 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení (výroky III. až V.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a V. a změnil jej ve výroku III. (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 a § 241a odst. 2 o. s. ř.), tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat; srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 NSCR 59/2014 (jež jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14. odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 (jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 4. června 2014
JUDr. P. Š. senátu