Plný text
29 Cdo 935/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele P. V., zastoupeného JUDr. Petrem Orctem, advokátem, se sídlem [adresa] C, PSČ 360 06, za účasti společnosti ALIA, akciová společnost, se sídlem [adresa] PSČ 350 02, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Petrem Bayerem, advokátem, se sídlem v Chebu, nám. Krále Jiřího z Poděbrad 507/6, PSČ 350 02, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vydání akcií a vydání opisu seznamu akcionářů, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 67/2008, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2014, č. j. 14 Cmo 334/2010-288, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. května 2010, č. j. 48 Cm 67/2008-151, vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti ALIA, akciová společnost (dále jen „společnost“) ze dne 17. dubna 2008 (výrok I.), uložil společnosti vydat navrhovateli 12 kusů listinných akcií specifikovaných ve výroku (výrok II.) a opis seznamu všech svých akcionářů, kteří jsou vlastníky akcií na jméno (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Jde přitom o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, když usnesení ze dne 5. října 2011, č. j. 14 Cmo 334/2010-204 (jímž odvolací soud mimo jiné změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti zamítl), zrušil k dovolání navrhovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 647/2012 (které je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách dovolacího soudu), a věc vrátil (v dovoláním napadeném rozsahu prvního a čtvrtého výroku) odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Odvolací soud – a dovolatel se mýlí, usuzuje-li opačně – zcela respektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v předchozím kasačním rozhodnutí (sp. zn. 29 Cdo 647/2012), jakož i ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu přijatou k výkladu § 131 odst. 3 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) [srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, ze dne 15. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 650/2011, ze dne 20. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 1807/2011, ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 4811/2009]. Jeho závěru, podle něhož sice došlo k podstatnému porušení práv dovolatele jakožto akcionáře společnosti, ale toto porušení nemělo závažné právní následky, nelze ničeho vytknout; odvolací soud správně vycházel z principu proporcionality (jakožto obecné právní zásady), který se v úpravě § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. promítá a z něhož plyne, že ne každé porušení právních předpisů či stanov vede k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 709/2012). Tím samozřejmě není vyloučeno uplatnění případných nároků podle § 183 odst. 1 a § 131 odst. 4 obch. zák.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti výroku o nákladech řízení, dovolatel Nejvyššímu soudu nepředestírá žádnou otázku procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá; dovolání již proto nemůže být v tomto rozsahu přípustné. Dovolatelovy námitky nadto neodpovídají ani obsahu spisu (co do rozsahu, v němž byl ve věci úspěšný), ani odůvodnění napadeného rozhodnutí (co do nákladů předchozího dovolacího řízení, o nichž odvolací soud – v rozporu s tvrzením dovolatele – rozhodl).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Petr Š u k předseda senátu