Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské2× citováno

Spisová značka

29 Cdo 966/2009

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 25. 3. 2009Zpravodaj: JUDr. Petr GemmelECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.966.2009.1
Další údaje
Senát: JUDr. Petra Gemmela (předseda), Mgr. Petra Šuka, Mgr. Jiřího Zavázala

Právní věta

⚠ Generováno AI

Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zastavení řízení, není rozhodnutím ve věci samé. Dovolání proti němu proto není přípustné podle § 237 odst. 1 občanského soudního řádu; přípustnost nezakládají ani § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., pokud napadené rozhodnutí nespadá pod žádný z tam uvedených případů.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

29 Cdo 966/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Mgr. T. K., zastoupeného Mgr. L. H., advokátem, proti žalovanému Ing. T. K., jako správci konkursní podstaty úpadce Bytového družstva K. s. Ř., zastoupenému JUDr. M. V., CSc., advokátem, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 260/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2008, č. j. 13 Cmo 194/2008-102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil k odvolání žalobce usnesení ze dne 20. února 2008, č. j. 52 Cm 260/2000-81, jímž Městský soud v Praze zastavil řízení ve shora uvedené věci podle ustanovení § 111 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť žádný z účastníků nepodal návrh na pokračování v řízení přerušeném podle § 110 o. s. ř. do jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že dovolání proti shora označenému usnesení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, však usnesením ve věci samé není (a dovolatel se mýlí, dovozuje-li opak). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2009

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací