Plný text
29 Cdo 988/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce W. S. von 1842 AG, se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Filipem Pundou, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) JZD Slušovice s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 2) I. A., zastoupenému JUDr. Františkem Novosadem, advokátem, se sídlem ve [adresa] 3) Ing. J. D., zastoupenému Mgr. Jaroslavem Jurášem, advokátem, se sídlem ve [adresa] proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1779/2011, o dovolání třetího žalovaného Ing. J. D. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2013, č. j. 12 Cmo 142/2013-88, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 16. ledna 2012, č. j. 13 Cm 1779/2011-6, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 2.295.379,- Kč s 6% úrokem od 12. listopadu 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 7.651,- Kč a náklady řízení.
V průběhu řízení o námitkách žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. ledna 2013, č. j. 13 Cm 1779/2011-74, odkazuje na ustanovení § 107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl, že na straně žalobce bude dále v řízení pokračováno se společností „W. S. Bank AG, se sídlem S. 3, Zwettl, Rakouská republika, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Zemským soudem v Krems an der Donau“ (dále jen „společnost“). Přitom měl za prokázané, že původní žalobce zanikl na základě smlouvy o fúzi sloučením ze dne 4. září 2012 a jeho (univerzálním) nástupcem je společnost.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. července 2013, č. j. 12 Cmo 142/2013-88, k odvolání prvního a třetího žalovaných rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, uzavíraje, že „fúze původního žalobce se společností je právní skutečností, s níž zákon spojuje nutnost rozhodnout o procesním nástupnictví, neboť původní žalobce zanikl a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení, ale společnost je jeho procesním nástupcem, který vstoupil do práv a povinností původního žalobce“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný Ing. J. D. dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že „řeší otázku procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, tj. „zda je možné označit žalobce pouze uvedením obchodní firmy a adresy, tedy bez uvedení údaje o identifikačním čísle či jakýmkoliv dalším údajem, a to s odůvodněním, že se jedná o zahraniční právnickou osobu, která je registrovaná v zahraničí“.
Přitom akcentuje, že dle ustanovení § 79 o. s. ř. ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, popřípadě další údaje potřebné k její identifikaci. Zastává názor, že „identifikační číslo žalobce mělo být uvedeno, a to buď dle jeho registrace v zahraničí, či měly být uvedeny jiné doplňující údaje umožňující jeho specifikaci. V případě označení žalobce pouhou obchodní firmou s uvedením adresy (a to bez uvedení, že se případně jedná o sídlo žalobce) není dostačující a nejsou tak splněny základní náležitosti návrhu a stejně není žalobce dostatečně označen ve všech rozhodnutích vydaných soudem prvního a druhého stupně“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání třetího žalovaného je přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř.; není však důvodné.
Podle ustanovení § 107 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3).
V poměrech projednávané věci, není pochyb o tom, že jak žalobce (W. S. von 1842 AG), tak i společnost (W. S. Bank AG) byly označeny způsobem umožňujícím jejich identifikaci. Z obsahu spisu je rovněž zjevné, že žalobce byl (mimo jiné) v žalobě označen identifikačním číslem osoby organizační složky žalobce v České republice a v podání společnosti ze dne 2. října 2012 (č. l. 55) jsou navíc jednoznačně uvedeny i údaje registračního čísla žalobce (FN 279850 w) i společnosti (FN 36924 a).
Konečně nelze přehlédnout, že ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby, přičemž z hlediska ustanovení § 43 odst. 2 a § 79 odst. 1 o. s. ř. by o nedostatečné (rozuměj bránící dalšímu pokračování v řízení) označení žalobce nešlo ani v případě (ne)uvedení identifikačního čísla osoby (respektive registračního čísla zahraniční právnické osoby).
Nejvyšší soud proto dovolání třetího žalovaného podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2014 JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu