Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

29 ICdo 103/2021

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 31. 8. 2023ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.103.2021.3
Další údaje
Předmět řízení: Insolvence Žaloba vylučovací (excindační) Smlouva kupní Převod vlastnictví

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 31. 8. 2023

Plný text

KSPA 44 INS 17216/2011 44 ICm 500/2016 29 ICdo 103/2021-214

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce L. M., proti žalovanému 1. správcovské a konkurzní v. o. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], jako insolvenčnímu správci dlužníka Jednotné zemědělské družstvo Československo-sovětského přátelství Svítkov „v likvidaci“, zastoupenému Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 ICm 500/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Jednotné zemědělské družstvo Československo-sovětského přátelství Svítkov „v likvidaci“, se sídlem ve [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. KSPA 44 INS 17216/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2021, č. j. 44 ICm 500/2016, 101 VSPH 184/2021–171 (KSPA 44 INS 17216/2011), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2021, č. j. 44 ICm 500/2016, 101 VSPH 184/2021–171 (KSPA 44 INS 17216/2011), a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. září 2020, č. j. 44 ICm 500/2016-149, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 8. září 2020, č. j. 44 ICm 500/2016-149, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení „nemovité věci, stavby bez čísla popisného/čísla evidenčního na pozemcích parcelní číslo st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, vše v katastrálním území XY, obec Pardubice“ (dále též jen „silážní žlab“), sepsané pod pořadovým číslem 22, ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 1.950 Kč (bod II. výroku) a žalovanému ve výši 49.918 Kč (bod III. výroku).

2. Insolvenční soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že:

[1] Dne 15. února 2002 uzavřel dlužník, jednající likvidátorem Mgr. J. S. (dále též jen „J. S.“), jako mandant se žalobcem jako mandatářem, mandátní smlouvu (dále jen „mandátní smlouva“), v níž se žalobce zavázal provádět za úplatu pro dlužníka a na jeho účet administrativní služby a služby organizačně hospodářské povahy v rámci likvidace dlužníka dle pokynů likvidátora, a to za úplatu ve výši 3.000 Kč měsíčně.

[2] Dne 10. ledna 2011 dlužník (jednající likvidátorem J. S.) jako prodávající uzavřel se žalobcem jako kupujícím kupní smlouvu (dále též jen „kupní smlouva“), v níž se smluvní strany dohodly na prodeji blíže specifikovaného majetku, mimo jiné též silážního žlabu na pozemcích parcelní číslo st. XY, st. XY, st. XY, v katastrálním území XY, a to za kupní cenu ve výši 180.000 Kč. Smluvní strany dále ve smlouvě uvedly, že kupující má za prodávajícím neuhrazenou pohledávku za služby poskytnuté v souvislosti s likvidací dlužníka v letech 2007 až 2009 v celkové výši 180.000 Kč (šlo o pohledávku vzniklou na základě mandátní smlouvy). S ohledem na nedostatek hotových peněžních prostředků dlužníka se smluvní strany dohodly na započtení těchto vzájemných pohledávek.

[3] Z oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště XY (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 24. ledna 2011, se podává, že silážní žlab katastrální úřad zaevidoval na základě kolaudačního rozhodnutí Úřadu města Pardubice ze dne 14. ledna 1991 jako zemědělskou stavbu na pozemcích parcelní číslo st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, na list vlastnictví číslo XY.

[4] Silážní žlab je zemědělskou stavbou bez čísla popisného nebo evidenčního a jako vlastník je v katastru nemovitostí evidován dlužník.

[5] Usnesením ze dne 29. ledna 2013, č. j. KSPA 44 INS 17216/2016-A-28, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného.

[6] Žalovaný dne 11. března 2013 zahrnul silážní žlab do soupisu majetkové podstaty dlužníka.

[7] Podle závěrů znaleckého posudku ze dne 5. června 2019, č. 1186/2019, zpracovaného soudním znalcem Ing. V. K. (a výpovědi tohoto znalce) se silážní žlab nachází pouze na pozemcích parcelní číslo st. XY, st. XY a st. XY, jež jsou ve vlastnictví třetích osob. Jde o samostatnou nemovitou věc, stavbu spojenou se zemí pevným základem, která je nerozebíratelná s navazujícími technickými a funkčními součástmi.

3. Na takto ustaveném základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 3054 a 3055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (dále též jen „obč. zák.“) – uzavřel, že žaloba, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému vyloučení silážního žlabu ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, není důvodná. Přitom zdůraznil, že kupní smlouva ze dne 10. ledna 2011 je sice platná, žalobce však přesto na jejím základě k silážnímu žlabu nenabyl vlastnické právo. Silážní žlab je samostatnou zemědělskou stavbou zapsanou v katastru nemovitostí, v němž je jako její vlastník uveden dlužník. V řízení vyšlo najevo, že návrh na vklad vlastnického práva (podle kupní smlouvy) nebyl nikdy podán, pročež nastaly toliko obligační účinky kupní smlouvy, nikoliv však účinky převodní (věcně právní). Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani chyba zápisu v katastru nemovitostí, jelikož byla opravena krátce po uzavření kupní smlouvy a žalobce měl dostatečně dlouhou dobu pro zahájení vkladového řízení.

4. Jelikož žalobce nenabyl na základě kupní smlouvy vlastnické právo k silážnímu žlabu, náleží označená věc do majetkové podstaty dlužníka. V situaci, kdy soupis majetku nezasahuje do právní sféry žalobce, nemůže být vylučovací žaloba důvodná.

5. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. května 2021, č. j. 44 ICm 500/2016, 101 VSPH 184/2021–171 (KSPA 44 INS 17216/2011), k odvolání žalobce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.850,20 Kč (druhý výrok).

6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných insolvenčním soudem a zcela se ztotožnil též s jeho právním závěrem, podle kterého žalobce není vlastníkem silážního žlabu, jelikož v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku, působily pouze obligační účinky kupní smlouvy. Jelikož šlo o nemovitou věc, která byla předmětem evidence v katastru nemovitostí, mohl žalobce nabýt vlastnické právo k silážnímu žlabu podle ustanovení § 133 odst. 2 obč. zák. až vkladem do katastru nemovitostí. K tomu však nedošlo, silážní žlab se tak ke dni rozhodnutí o úpadku nacházel ve vlastnictví dlužníka a podle § 205 odst. 2 ve spojení s § 206 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona tudíž náleží do majetkové podstaty dlužníka.

7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje (poměřováno obsahem dovolání) ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, jakož i otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (v dovolání blíže označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil v tom duchu, že silážní žlab se vylučuje ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.

8. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil silážní žlab jako budovu evidovanou v katastru nemovitostí, u níž je pro nabytí vlastnického práva nutný vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Cituje ustanovení § 2 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění účinném od 1. července 1996 [po novele provedené zákonem č. 89/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitosti České republiky (katastrální zákon), a občanský zákoník č. 40/4964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela“)], dovozuje, že silážní žlab není věcí, která měla být (po novele katastrálního zákona) předmětem evidence v katastru nemovitostí. Šlo sice o samostatnou stavbu („klasický průjezdný otevřený žlab“), nikoli však o budovu, která se v katastru eviduje. Okolnost, že v katastru nemovitostí byl silážní žlab přesto nadále evidován, nic nemění na tom, že při převodu takové nemovitosti se podle § 133 odst. 3 obč. zák. nabývá vlastnické právo již okamžikem účinnosti smlouvy, nikoli vkladem do katastru nemovitostí. Potud odkazuje zejména na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 17. června 2015, sp. zn. 30 Cdo 3107/2014 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 28/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 28/2016“).

9. K uplatněné dovolací argumentaci pak doplnil, že „z nezbytné právní opatrnosti“ podal dne 28. května 2021 návrh na vklad svého vlastnického práva k silážnímu žlabu do katastru nemovitostí, přičemž katastrální úřad jeho návrh přezkoumal a řízení posléze usnesením ze dne 28. června 2021, č. j. V-7830/2021-606-15, zastavil, neboť (jak katastrální úřad zjistil) silážní žlab je stavbou, která není od roku 1996 předmětem evidence v katastru nemovitostí a z evidence proto byla z moci úřední vymazána.

10. Žalovaný ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně aby ho jako nedůvodné zamítl, maje napadené rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné.

11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

12. Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, když v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají; Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

15. Rozhodné hmotné právo se podává z § 3028 odst. 2 věty za středníkem o. z. Nejvyšší soud tudíž věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013.

16. Podle ustanovení § 133 obč. zák. převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak (odstavec 1). Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (odstavec 2). Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této smlouvy (odstavec 3).

Podle ustanovení § 2 odst. 1 katastrálního zákona, ve znění účinném do 30. června 1996, se v katastru evidují a/ katastrální území, b/ pozemky členěné podle druhů, a to orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří, ostatní plochy, c/ stavby spojené se zemí pevným základem, a to 1. stavby, kterým bylo přiděleno popisné nebo evidenční číslo, 2. stavby, kterým popisné nebo evidenční číslo přiděleno nebylo, aa/ seskupené na pozemku téhož vlastníka a užívané pro jiné než bytové účely, s výjimkou drobných staveb, jen v souboru geodetických informací, bb/ jejichž obvod tvoří vlastnickou hranici nebo hranici druhu pozemku a které jsou na pozemcích ve vlastnictví téhož vlastníka, s výjimkou drobných staveb, d/ byty a nebytové prostory ve vlastnictví osob, a to jen v souboru popisných informací; na tyto případy se nevztahují ustanovení § 3 písm. a/, b/, d/ a e/, § 10 odst. 1 písm. b/ a § 14, e/ právní vztahy, f/ nájmy a výpůjčky zemědělských a lesních pozemků, jestliže trvají nebo mají trvat alespoň pět let.

Podle ustanovení § 2 katastrálního zákona, ve znění účinném od 1. července 1996, se v katastru evidují a/ pozemky v podobě parcel, b/ budovy spojené se zemí pevným základem, a to 1. budovy, kterým se přiděluje popisné nebo evidenční číslo, 2. budovy, kterým se popisné nebo evidenční číslo nepřiděluje a které nejsou příslušenstvím jiné stavby evidované na téže parcele, c/ byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky podle zvláštního zákona v budovách (dále jen "byty a nebytové prostory"), d/ rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou podléhat evidenci podle odstavce 1 písm. b/ nebo c/, požádá-li o to vlastník nemovitosti (dále jen "vlastník") nebo jiná osoba oprávněná z práva, které se zapisuje do katastru (dále jen "jiný oprávněný"), e/ rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou podléhat evidenci podle odstavce 1 písm. b/ nebo c/, v souvislosti se vznikem, změnou nebo zánikem věcného práva k nim, f/ stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis.

Podle ustanovení § 27 písm. i) katastrálního zákona, ve znění účinném od 1. července 1996, se pro účely tohoto zákona budovou rozumí nadzemní stavba, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí.

17. Judikatura Nejvyššího soudu je při řešení právních otázek, týkajících se převodu a okamžiku nabytí vlastnického práva k nemovité věci, ustálena v závěrech, podle kterých:

[1] Při vzniku vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o převodu nemovitostí (zde kupní smlouva) představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku vlastnického práva podle ní ještě nedochází; ten nastává (modus adquirendi) až vkladem (intabulací) vlastnického práva do katastru nemovitostí (srov. § 133 odst. 2 obč. zák.). Jinak řečeno, kupní smlouva, kterou se převádí nemovitost, jež je předmětem evidence v katastru nemovitostí, nemá účinek převodní, ale pouze účinek obligační. Zavazuje zcizitele (prodávajícího) k tomu, aby vlastnictví věci převedl na nabyvatele (kupujícího) dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 312/2003, uveřejněný pod číslem 57/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež potud vychází ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97, uveřejněného pod číslem 17/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2019, sen. zn. 29 ICdo 12/2018).

[2] Okolnost, zda převáděná stavba podléhá zápisu do katastru nemovitostí, je významná z hlediska právního způsobu (modu adquirendi) nabytí vlastnického práva k takovéto stavbě. Vlastnické právo ke stavbě, jež podléhá zápisu do katastru nemovitostí, lze totiž v případě jeho převodu kupní smlouvou nabýt pouze vkladem do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák.), a to bez ohledu na okolnost, zda stavba v době uzavření kupní smlouvy je (či v rozporu s právními předpisy není) evidována v katastru nemovitostí. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 3376/2008, k jehož závěrům se Nejvyšší soud dále přihlásil například v usnesení ze dne 26. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 495/2013, nebo rozsudku ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 2448/2015).

[3] Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, dochází dle § 133 odst. 3 obč. zák. k nabytí vlastnictví okamžikem účinnosti smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2016, sen. zn. 29 ICdo 42/2015, uveřejněný pod číslem 33/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[4] Jestliže nemovitost, která podle dosavadních právních předpisů nebyla předmětem evidence v katastru nemovitostí (z různých důvodů) přesto v tomto katastru zapsána byla, neměla (nemohla mít) tato okolnost vliv na dosah § 133 odst. 3 obč. zák., který stanovil, že převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této smlouvy (srov. R 28/2016).

18. Z výše podaných judikaturních závěrů pro poměry projednávané věci plyne, že byl-li silážní žlab nemovitou věcí, která v době uzavření kupní smlouvy již nebyla předmětem evidence v katastru nemovitostí (nepodléhala evidenci v katastru nemovitostí), pak se při jejím smluvním převodu vlastnické právo nabývalo v souladu s ustanovením § 133 odst. 3 obč. zák. okamžikem účinnosti smlouvy, nikoli vkladem do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák.).

19. Katastrální zákon přitom s účinností od 1. července 1996 (oproti stavu platnému do 30. června 1996) nepožadoval, aby v katastru nemovitostí byly evidovány také stavby, které nenaplňují definiční znaky budovy ve smyslu ustanovení § 27 písm. i) katastrálního zákona (tedy mimo jiné stavby, jež nejsou uzavřeny střešní konstrukcí, jako tomu bylo podle skutkových závěrů obou soudů v případě předmětného silážního žlabu).

20. Lze tedy uzavřít, že závěr soudů nižších stupňů, podle kterého se žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 10. ledna 2011 nemohl stát vlastníkem silážního žlabu (bez toho, aby jeho vlastnické právo bylo zapsáno v katastru nemovitostí), není správný; dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem.

21. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek insolvenčního soudu včetně závislých výroků o nákladech řízení a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2023

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu

Usnesení ze dne 25. 7. 2023

Plný text

KSPA 44 INS XY44 ICm XY 29 ICdo 103/2021-210

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Hynka Zoubka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce L. M., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému 1. správcovské a konkurzní v. o. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], jako insolvenčnímu správci dlužníka J. z. d. Č. p. S.“, zastoupenému Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. z. d. Č. p. S.“, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. KSPA 44 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2021, č. j. 44 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPA 44 INS XY), takto:

Právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 27. května 2021, č. j. 44 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPA 44 INS XY, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 8. září 2020, č. j. 44 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení „nemovité věci, stavby bez čísla popisného/čísla evidenčního na pozemcích parcelní číslo st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY“ (dále jen „nemovitá věc“) sepsané pod pořadovým číslem 22 ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku), a uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 1.950 Kč (bod II. výroku) a žalovanému ve výši 49.918 Kč (bod III. výroku).

2. Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.850,20 Kč (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil v tom duchu, že nemovitá věc se vylučuje ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.

4. V podaném dovolání a následně též v doplňujícím podání ze dne 23. června 2023, doručeném přímo Nejvyššímu soudu, dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnil zejména tím, že je ohrožen na svých právech, neboť hrozí prodej jeho majetku (nemovité věci) insolvenčním správcem kupujícímu, který veřejně deklaroval zájem nemovitou věc zbořit a ukončit tak její existenci.

5. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem) rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. též článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

6. Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

7. Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti nebo právní moci rozhodnutí již v usnesení ze dne 21. listopadu 2017,sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (z nějž usnesení sp. zn. 27 Cdo 5003/2017 výslovně vychází).

8. Předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku jsou v dané věci (poměřováno důvody uváděnými dovolatelem a kritérii obsaženými v označených usneseních Nejvyššího soudu) splněny.

9. Nejvyšší soud proto dovolatelovu návrhu vyhověl a odložil právní moc dovoláním napadaného rozhodnutí až do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 7. 2023

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací