Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekKategorie B - vybráno k publikaci

Spisová značka

29 ICdo 123/2024

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 6. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:29.ICDO.123.2024.3
Další údaje
Předmět řízení: Licenční smlouva (o. z.) Incidenční spory (odporové spory) Přihláška pohledávky

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (17) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 6. 10. 2026

Plný text

KSOS 14 INS [č.] 46 ICm 659/2021 29 ICdo 123/2024-214

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Insolvency Project v. o. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], jako insolvenčního správce dlužníka M. M., zastoupeného Mgr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou, se sídlem [adresa] proti žalovanému AKKRM insolvence, v. o. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], jako insolvenčnímu správci dlužníka YES CHIPS s. r. o., zastoupenému Mgr. Jakubem Vykypělem, advokátem, se sídlem [adresa] o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 ICm 659/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka YES CHIPS s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS [č.], o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2024, č. j. 46 ICm 659/2021, 13 VSOL [č.]-183 (KSOS 14 INS [č.]), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2024, č. j. 46 ICm 659/2021, 13 VSOL [č.]-183 (KSOS 14 INS [č.]), a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 2023, č. j. 46 ICm 659/2021-144, se zrušují a věc se vrací insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem ze dne 24. listopadu 2023, č. j. 46 ICm 659/2021-144, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce [Insolvency Project v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka M. M. (dále jen „dlužník M“)] domáhal vůči žalovanému [AKKRM insolvence, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka YES CHIPS s. r. o. (dále jen „dlužník Y“)] určení, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužníka Y jako pohledávka P28 ve výši 443.600 Kč je po právu (I. výrok).

[2] Rozhodl o nákladech řízení (II. výrok).

2. Insolvenční soud – vycházeje z § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], a z § 582 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a ze závěrů rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 104/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 104/2020“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:

3. Licenční smlouva uzavřená dlužníkem M (jako poskytovatelem) a dlužníkem Y (jako nabyvatelem) dne 1. ledna 2019 je absolutně neplatná, když pro nedodržení § 13 z. o. k. nelze spolehlivě určit, kdy byla uzavřena a zda v době uzavření byl dlužník M oprávněn zastupovat dlužníka Y jako jeho jednatel. Licenční smlouva též typově není smlouvou uzavřenou v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých.

4. Soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení. Předmět řízení žalobce vymezuje v žalobě vylíčením skutečností (skutkových tvrzení), jimiž uvádí skutkový děj, na jehož základě žalobním petitem uplatňuje svůj nárok. Jinak řečeno, nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením skutkových okolností, z nichž žalobce nárok dovozuje (právní důvod nároku) a žalobním návrhem (petitem). Právní charakteristika vylíčených skutkových tvrzení (tzv. právní důvod žaloby) není součástí vymezení předmětu řízení a žalobce ji není povinen uvádět; uvede-li ji, není pro soud závazná, neboť ten rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu věci přiznat plnění, kterého se žalobce domáhá petitem žaloby, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobce plnění domáhal z jiného právního důvodu, než z toho, za který mu skutečně náleží.

5. V projednávané věci původní žalobce (dlužník M) v přihlášce pohledávky (stejně jako v incidenční žalobě) vylíčil skutkové okolnosti, z nichž nárok dovozuje (právní důvod nároku), tak, že požaduje po dlužníku Y plnění z titulu úplaty sjednané v licenční smlouvě; jiné tvrzení neuvedl. Vzhledem k tomu nelze nárok posoudit z titulu bezdůvodného obohacení (jak požadoval žalobce).

6. Přihláškou uplatněný nárok na úhradu příslušenství (úroků z prodlení) není důvodný proto, že v licenční smlouvě byla sjednána smluvní pokuta (nikoliv úroky z prodlení).

7. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. dubna 2024, č. j. 46 ICm 659/2021, 13 VSOL [č.]-183 (KSOS 14 INS [č.]):

[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).

[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 5.034 Kč (druhý výrok).

8. Odvolací soud – vycházeje z § 13 z. o. k., § 582, § 588, § 2991, § 2993 a § 2999 o. z. a z § 198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:

9. Skutková zjištění insolvenčního soudu má odvolací soud za správná a vychází z nich.

10. Dlužník Y byl v době uzavření licenční smlouvy jednočlennou společností, přičemž šlo o smlouvu uzavíranou s jediným společníkem (dlužníkem M). Závěr insolvenčního soudu, že nešlo o smlouvu uzavíranou v rámci běžného obchodního styku, považuje odvolací soud za správný.

11. Správný je i závěr insolvenčního soudu, že nedodržení zákonem stanovené formy je důvodem absolutní neplatnosti licenční smlouvy. V situaci, kdy jedna fyzická osoba získává možnost zcela ovládat a kontrolovat právnickou osobu (zde jednočlennou společnost s ručením omezeným), je věcí veřejného pořádku, aby existovala jasně definovaná hranice mezi majetkem, pohledávkami a dluhy samotného společníka na straně jedné a „jeho“ obchodní společností na straně druhé. Právě požadavek na úřední ověření podpisu u smluv mezi jednočlennou obchodní společností a jediným společníkem staví najisto, kdy byla uzavřena předmětná smlouva. Správná je i úvaha insolvenčního soudu, že následně nedošlo ke zhojení vady formy licenční smlouvy.

12. Z § 231 odst. 3 insolvenčního zákona nadto plyne, že relativní neplatnosti právního jednání dlužníka se může dovolat i insolvenční správce, což žalovaný učinil nejpozději „v popření“ pohledávky žalobce.

13. Je-li licenční smlouva neplatná, je třeba posoudit, zda přihlášená pohledávka není po právu coby nárok z bezdůvodného obohacení. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 67/2019, a judikaturu tam označenou.

14. Přihlášený nárok je nárokem z licenční smlouvy. Licenční smlouva (k ochranné známce) je konsensuálním kontraktem; nepředpokládá nějaké zvláštní plnění poskytovatele licence – ten se „jen“ zavazuje strpět užívání své ochranné známky nabyvatelem oprávněným z licenční smlouvy, případně u licence výlučné se poskytovatel licence zavazuje nekonat a nevyužívat svou ochrannou známku nebo poskytnout licenci jiné osobě. Této povaze licenční smlouvy odpovídá i vylíčení rozhodných skutečností v přihlášce pohledávky. Přihláška obsahuje jen tvrzení o uzavření smlouvy. Naopak neobsahuje žádné tvrzení o tom, zda dlužník Y ochrannou známku v předmětném období vskutku využíval, případně v jakém rozsahu. Přitom jen a právě využíváním ochranné známky by se dlužník Y mohl bezdůvodně obohatit na úkor žalobce.

15. Přihláška pohledávky dlužníka M neobsahuje žádné tvrzení o rozsahu využití licence dlužníkem Y a § 198 insolvenčního zákona brání tomu, aby takovéto tvrzení bylo doplněno v průběhu incidenčního sporu. Šlo by již o jiný skutek. Předmětný nárok byl tudíž přihlášen do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Y „jen“ jako nárok ze smlouvy, nikoli jako nárok vycházející též z tvrzení o rozsahu využití licence dlužníkem Y, a proto nemůže být případně posuzován jako nárok na bezdůvodné obohacení.

II. Dovolání a vyjádření k němu

16. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2020, sen. zn. 29 ICdo 93/2019.

17. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby je změnil tak, že žalobě vyhoví.

18. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel zdůrazňuje, že podle rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 93/2019 pro odporové spory platí, že dospěje-li insolvenční soud ve sporu o určení pravosti nevykonatelné pohledávky k závěru, že smlouva, o kterou se opírá přihlášená pohledávka, je neplatná, nebo že vůbec nevznikla, musí zvážit, zda identifikace skutku v přihlášce a v incidenční žalobě dovoluje učinit závěr, že přihlášený nárok je dán z jiného titulu (např. z titulu bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody). Jiná právní kvalifikace téhož skutku (totiž) není změnou právního důvodu přihlášené pohledávky.

19. Na tomto základě pak poukazuje na tu pasáž přihlášky pohledávky dlužníka M, ve které je uvedeno:

„Nezaplacená faktura č. [číslo dokladu] ze dne 14. května 2021, na jejímž základě měl dlužník uhradit částku 400.000 Kč za poskytnutou licenci dle uzavřené licenční smlouvy. Částka byla splatná 28. května 2020.“

20. Odtud pak dovozuje, že byť dlužník M požadoval plnění z titulu úplaty sjednané v rámci licenční smlouvy, již v přihlášce uvedl, že licence byla dle smlouvy skutečně poskytnuta, a dále v rámci žaloby uváděl, že licenční smlouvy byly uzavírány mezi ním a dlužníkem Y již předtím a to opakovaně, neboť jinak by dlužník Y nemohl vykonávat činnost – výrobu produktů pod značkou YES CHIPS. K těmto tvrzením navrhl i důkazy (předchozí jednotlivé licenční smlouvy, jakož i daňová přiznání, z nichž plyne, že příjmy z těchto předchozích licenčních smluv přiznával správci daně). Lze tak důvodně předpokládat, že předchozí licenční smlouvy byly plněny a v nich sjednané úplaty byly původnímu žalobci vyplaceny. Dokazování těmito listinami však soud neprovedl, stejně jako další žalobcem navrhované důkazy (výslech dlužníka M k okolnostem uzavření licenční smlouvy, jakož i k předchozí praxi mezi ním a dlužníkem Y a příslušný výpis k existenci ochranné známky).

21. Označenými důkazy přitom mohl být prokázán žalobcem tvrzený skutkový stav o poskytování práv z ochranné známky dlužníku Y dlužníkem M po dobu mnoha let, včetně doby pokrývající období licenční smlouvy z roku 2019. Oba soudy tak svým postupem odňaly dovolateli možnost prokázat reálnost nároků vůči dlužníku Y a fakticky tak byl aprobován stav, kdy dlužník M poskytl majetkovou hodnotu dlužníku Y bez jakéhokoli protiplnění, včetně možnosti domoci se jakékoliv náhrady.

22. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné. Míní rovněž, že dovolatel řádně nevymezil přípustnost dovolání.

III. Přípustnost dovolání

23. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

24. Nejvyšší soud shledal dovolání, pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., přípustným podle § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu s dále označenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu. Oproti žalovanému přitom měl vymezení přípustnosti dovolání dovolatelem v dané věci za řádné, když tvrzený rozpor s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu podložil dovolatel odkazem na přiléhavě identifikované rozhodnutí Nejvyššího soudu. Otázka, zda o takový rozpor jde, již není otázkou „vymezení přípustnosti dovolání“ (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), nýbrž otázkou vlastního posouzení přípustnosti, potažmo důvodnosti, dovolání.

IV. Důvodnost dovolání

25. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

26. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

27. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

28. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:

§ 174 (insolvenčního zákona)

(…)

(2) Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

(…)

§ 198 (insolvenčního zákona) Popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem

(1) Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a/; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 nebo § 410 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

(2) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

(…)

§ 2358 (o. z.) Základní ustanovení

(1) Licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu.

(2) Smlouva vyžaduje písemnou formu,

a/ poskytuje-li se licence výhradní, nebo

b/ má-li být licence zapsána do příslušného veřejného seznamu.

(…)

§ 2991 (o. z.)

(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

§ 2993 (o. z.)

Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení insolvenčního zákona již v době rozhodnutí o úpadku dlužníka Y (15. září 2020); se zřetelem k uvedenému datu se s přihlédnutím k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka Y (a spory jím vyvolané) uplatní i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024) [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.]. Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v citované podobě nedoznala změny od uzavření licenční smlouvy.

30. Ve shora ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřené právní otázce následující závěry:

31. Uplatněným dovolacím důvodem je Nejvyšší soud vázán, včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže; srov. shodně např. nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu. Dovolatel argumentačně nezpochybňuje závěry soudů, podle nichž je licenční smlouva (absolutně) neplatná (takže pohledávku nelze uznat za pravou z titulu úplaty sjednané v licenční smlouvě za poskytnutí licence). S přihlédnutím k vázanosti dovolacím důvodem proto tuto otázku ve skutkové i právní rovině věci ponechává stranou své argumentace též Nejvyšší soud.

32. Důvodem vzniku popřené pohledávky (§ 174 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností, jež může mít (zprostředkovaně) původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce, slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce [k tomu srov. např. odstavec 20 bod 1 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněného pod číslem 155/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 155/2018“)].

33. Obsahuje-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do insolvenčního řízení, ale insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky. Uvede-li insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších fázích řízení o této žalobě) popřené insolvenčním správcem vedle rozhodujících skutečností, jež obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu (pro doložení toho, že jde o pohledávku pravou, že jde o pohledávku uplatněnou ve správné výši nebo o pohledávku uplatněnou ve správném pořadí), pak tím nevybočuje z mezí, kladených jeho žalobním tvrzením ustanovením § 198 odst. 2 insolvenčního zákona. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 50/2017, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročníku 2020, pod číslem 57.

34. Pro odporové spory platí, že dospěje-li insolvenční soud ve sporu o určení pravosti nevykonatelné pohledávky k závěru, že smlouva, o kterou se přihlášená pohledávka opírá, je neplatná, nebo že vůbec nevznikla, musí zvážit, zda identifikace skutku v přihlášce a (následně) v incidenční žalobě dovoluje učinit závěr, že přihlášený nárok je dán z jiného titulu (např. z titulu bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody). Jiná právní kvalifikace téhož skutku (totiž) není změnou právního důvodu přihlášené pohledávky; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 93/2019, nebo odstavec 25 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2024, sen. zn. 29 ICdo 20/2022.

35. V poměrech dané věci obsahuje přihláška dovolatelovy pohledávky v rubrice 06 (Důvod vzniku) coby jediné odůvodnění přihlašované jistiny pohledávky (400.000 Kč) pasáž citovanou v odstavci 19 odůvodnění shora. Jakkoli je Nejvyšší soud přesvědčen, že dlužník M (coby přihlašovatel pohledávky a původní žalobce) odůvodnil přihlášený nárok minimalisticky, způsobem, jenž není hoden následování (neboť vede po skutkové stránce k obtížím, jímž dovolatel čelí v této věci), ztotožňuje se s dovolatelem v úsudku, že věta: „Nezaplacená faktura …, na jejímž základě měl dlužník uhradit částku 400.000 Kč za poskytnutou licenci dle uzavřené licenční smlouvy“ dovoluje zkoumat přihláškou uplatněný nárok též z pohledu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo dlužníku Y (coby obohacenému) na úrok dlužníka M (coby ochuzeného) tím, že dlužník M poskytl dlužníku Y na základě neplatné licenční smlouvy licenci, za jejíž užívání neobdržel od dlužníka Y žádnou „odměnu“ nebo jinou relutární náhradu; srov. i § 2358 odst. 1 a 2 o. z. ve spojení s § 2991 a § 2993 o. z.

36. Licenční smlouva jako smluvní typ je smlouvou, kterou poskytovatel (v poměrech této věci dlužník M) poskytuje nabyvateli oprávnění (v poměrech této věci dlužníku Y) k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu (srov. dikci § 2358 odst. 1 o. z.). Poskytnutím licence tedy nabyvatel obecně získává oprávnění využívat (poskytovatelovo) duševní vlastnictví. Srov. v literatuře např. též Dílo Hulmák, M., a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, str. 597 a násl. Takto byla v poměrech dané věci formulována i licenční smlouva z roku 2019 (kterou se licence poskytovala jako výhradní).

37. Jestliže se „poskytnutím licence“ přenechává oprávnění využívat (poskytovatelovo) duševní vlastnictví, pak v případě, že vyjde najevo, že licenční smlouva je (byla) absolutně neplatná, nelze pominout možnost přiznat přihláškou nárok uplatněný (za určité období) z titulu sjednané „odměny“ za „poskytnutou licenci dle uzavřené licenční smlouvy“ z titulu bezdůvodného obohacení jen proto, že přihlašovatel pohledávky v ní výslovně netvrdil, že poskytnutá licence byla v daném období „nabyvatelem“ též skutečně využívána. V tomto duchu pak nebylo vyloučeno pozdější doplnění shora citovaných rozhodujících skutečností o další potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva pro úspěch v incidenčním sporu (pro doložení toho, že jde o pohledávku pravou), včetně argumentu, že bez využívání licence by dlužník „vyráběl“ v daném období „bez oprávnění“ (uplatněného dlužníkem M coby původním žalobcem v odporové žalobě). K bezdůvodnému obohacení vzešlému z užívání licence dle zrušené licenční smlouvy srov. v judikatuře též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2022, sp. zn. 23 Cdo 392/2020.

38. Dovolání je tudíž opodstatněné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí (opět včetně závislého výroku o nákladech řízení) a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. října 2026

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu

Usnesení ze dne 3. 10. 2024

Plný text

KSOS 14 INS 13670/2020 46 ICm 659/2021 29 ICdo 123/2024-208

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Insolvency Project v. o. s., se sídlem [adresa] b, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby [IČO], jako insolvenčního správce dlužníka M. M., zastoupeného Mgr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 500 02, proti žalovanému AKKRM insolvence, v. o. s., se sídlem [adresa] PSČ 602 00, identifikační číslo osoby [IČO], jako insolvenčnímu správci dlužníka YES CHIPS s. r. o., zastoupenému Mgr. Jakubem Vykypělem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 ICm 659/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka YES CHIPS s. r. o., se sídlem ve [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 13670/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2024, č. j. 46 ICm 659/2021, 13 VSOL 43/2024-183 (KSOS 14 INS 13670/2020), o návrhu žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:

Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2024, č. j. 46 ICm 659/2021, 13 VSOL 43/2024-183 (KSOS 14 INS 13670/2020), se zamítá. Právní moc tohoto rozsudku se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 24. listopadu 2023, č. j. 46 ICm 659/2021-144, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce [Insolvency Project v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka M. M. (dále jen „dlužník M“)] domáhal vůči žalovanému [AKKRM insolvence, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka YES CHIPS s. r. o. (dále jen „dlužník Y“)] určení, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužníka Y jako pohledávka P28 ve výši 443.600 Kč je po právu (bod I. výroku).

[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 6.753 Kč (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. dubna 2024, č. j. 46 ICm 659/2021, 13 VSOL 43/2024-183 (KSOS 14 INS 13670/2020):

[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).

[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 5.034 Kč (druhý výrok).

3. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby je změnil tak, že žalobě vyhoví.

4. Současně dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc a vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť s výjimkou tohoto incidenčního sporu je insolvenční řízení dlužníka Y již skončeno, žalobce nadále není účastníkem insolvenčního řízení (přihlášeným věřitelem) a po případném zrušení napadeného rozhodnutí dovolacím soudem by nebylo lze napravit závažnou újmu, jež věřitelům hrozí v insolvenčním řízení původního žalobce (dlužníka M), jimž by jinak připadla částka odpovídající poměrné výši zjištěné sporné pohledávky dlužníka M v insolvenčním řízení dlužníka Y.

5. Žalovaný ve vyjádření s dovoláním nesouhlasí (nemá je za opodstatněné).

6. Pro dovolací řízení, a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí je rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění (dále jen „o. s. ř.“).

7. Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

8. Dovolatelův návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud zamítl jako zjevně bezdůvodný, jelikož rozsudek, jímž soud zamítne žalobu o požadované určení, se nevykonává. Srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněného pod číslem 144/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 144/2018“), nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněného pod číslem 78/2020 Sb. rozh. obč.

9. Předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku však jsou v dané věci (poměřováno důvody uváděnými dovolatelem a kritérii obsaženými ve vazbě na § 243 o. s. ř. v R 144/2018) splněny; Nejvyšší soud proto právní moc napadeného rozhodnutí odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. října 2024

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací