Plný text
KSOS 22 INS XY 44 ICm XY 29 ICdo 124/2022-158
USNESENÍ
N. soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce BP Integralis Limited, se sídlem v Nikósii, Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Kyperská republika, registrační číslo 255048, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. R. K., se sídlem [adresa] PSČ 702 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Z. P., zastoupeného Mgr. Ivem Tichovským, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 710 00, o určení pořadí pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 44 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Z. P., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. května 2022, č. j. 44 ICm XY, 12 VSOL XY (KSOS 22 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 19. listopadu 2021, č. j. 44 ICm XY, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (BP Integralis Limited) domáhal vůči žalovanému (Mgr. R. K., jako insolvenčnímu správci dlužníka Z. P.) určení, že žalobce má za dlužníkem dílčí nepodřízenou pohledávku č. P[č.p.]-2 ve výši 594.458 Kč z titulu neuhrazené části jistiny vzniklé kapitalizací smluvního úroku a dílčí nepodřízenou pohledávku č. P[č.p.]-2.1 ve výši 286.021 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení z neuhrazené části jistiny vzniklé kapitalizací smluvního úroku (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20.467 Kč (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 172 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
3. Obsah pojmu „jistina pohledávky v okamžiku vzniku“ nelze vykládat způsobem prosazovaným žalobcem [tedy tak, že jde o jistinu pohledávky navýšenou až v průběhu právního vztahu tím, že v důsledku prodlení dlužníka k původní jistině přiroste (podle ujednání stran často obsaženého ve všeobecných úvěrových podmínkách) splatné příslušenství]. Takový výklad je nutné odmítnout proto, že pojem „jistina pohledávky“ se obsahově liší od pojmu „jistina pohledávky v okamžiku jejího vzniku“.
4. Pojem „jistina pohledávky“ zahrnuje i takovou jistinu, která vznikla pozdější kapitalizací příslušenství a jejím přirůstáním v důsledku ujednání stran, popřípadě (naopak) jejím snížením platbami dlužníka, kdežto pojem „jistina pohledávky v okamžiku jejího vzniku“ představuje jistinu, jež se časově váže ke vzniku závazku jako takového, tj. k okamžiku, kdy ještě nedošlo ke vzniku „kapitalizovatelného“ (splatného) příslušenství.
5. Cílem „věty třetí“ (správně věty druhé) ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona je eliminace následků excesivního uplatňování některých akcesorických nároků (a smluvních pokut) v případech, kdy je úpadek dlužníka řešen oddlužením. Tohoto účelu má být dosaženo tím, že úrok, úrok z prodlení, poplatek z prodlení a smluvní pokuta sjednána pro případ prodlení dlužníka budou v rozsahu, v němž jejich součet převyšuje přihlášenou jistinu pohledávky v okamžiku jejího vzniku, uspokojovány v horším pořadí než přihlášená jistina a výše zmíněné taxativně vyjmenované akcesorické nároky v rozsahu nepřesahujícím jistinu pohledávky v době jejího vzniku.
6. Insolvenční soud proto uzavírá, že by bylo v rozporu s jazykovým zněním a s důvody i účelem § 172 odst. 2 insolvenčního zákona, stejně jako s jeho logickým výkladem, kdyby za výši jistiny pohledávky v okamžiku jejího vzniku považoval i tu část jistiny, která vznikla pozdější kapitalizací a následným přírůstkem příslušenství k původní jistině. Části pohledávek, které žalovaný popřel co do pořadí, jsou tudíž podřízenými pohledávkami.
7. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem:
[1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že určil, že žalobce má za dlužníkem dílčí nepodřízenou pohledávku č. P[č.p.]-2 ve výši 594.458 Kč z titulu neuhrazené části jistiny a dílčí nepodřízenou pohledávku č. P[č.p.]-2.1 ve výši 286.021 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení (první výrok).
[2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 170 a § 172 insolvenčního zákona a dovolávaje se závěrů obsažených v rozsudku N. soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 88/2014, uveřejněném pod číslem 48/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – nepřisvědčil závěru insolvenčního soudu o tom, že slovní spojení „jistina přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku“ nelze vykládat tak, že je tím myšlena i jistina navýšená až v průběhu trvání právního vztahu.
9. Podle odvolacího soudu žalobce jako věřitel přihlásil dílčí pohledávku č. 2 správně ve výši 619.040 Kč jako jistinu představující kapitalizované smluvní úroky (jejíž součástí se staly na základě platného ujednání obsaženého v uzavřené smlouvě o půjčce pro případ porušení smluvní povinnosti dlužníka hradit řádně a včas sjednané splátky), a to jako pohledávku, která vznikla (v důsledku porušení smluvní povinnosti) ještě před zahájením insolvenčního řízení (a rozhodnutím o úpadku) dlužníka. Jelikož ke dni podání přihlášky již dílčí pohledávka č. 2 nepředstavovala příslušenství (původní) jistiny, ale stala se její součástí, nelze ji podrobit právní úpravě regulující způsob uspokojování „příslušenství“ pohledávek v rámci insolvenčního řízení. Podmínky pro aplikaci ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona tak v poměrech dané věci nebyly splněny.
10. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., N. soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
11. Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že žalobcem přihlášené dílčí pohledávky nejsou podřízenými pohledávkami ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona) zcela odpovídá závěrům vysloveným N. soudem (v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí) v rozsudku ze dne 19. července 2022, sen. zn. 29 ICdo 8/2021. T. N. soud vysvětlil, že vznikne-li v průběhu závazkového vztahu založeného smlouvou o půjčce vedle pohledávky představované půjčenou částkou i další pohledávka představovaná kapitalizovaným úrokem, jenž se v souladu s ujednáním smluvních stran stal novou jistinou (novou půjčkou), pak pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu je zákonný úrok z prodlení s úhradou nové jistiny (nové půjčky) podřízenou pohledávkou ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona, je určující výše nové jistiny (nové půjčky) v době jejího vzniku. Samotná (další) jistina půjčky vzniklá kapitalizací smluvního úroku pak nepředstavuje ani smluvní pokutu, ani některé z příslušenství vypočtených v ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona (nejde o úroky, o úroky z prodlení, nebo o poplatek z prodlení).
12. Šlo přitom o rozsudek, v němž se dovolací soud vypořádal s obdobnou dovolací argumentací uplatněnou v typově shodné věci [spor, ve kterém se totožný žalobce domáhal vůči žalovanému jako insolvenčnímu správci jiného dlužníka určení pořadí (části) pohledávky vzniklé kapitalizací smluvního úroku ze smlouvy o půjčce obdobného znění]. K výše uvedeným závěrům se následně přihlásil N. soud též v rozsudku ze dne 18. srpna 2022, sen. zn. 29 ICdo 111/2021.
13. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo (§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.) a žalobce právo na náhradu těchto nákladů nemá vzhledem k ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.
14. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu