Plný text
KSUL 44 INS 21548/2011 44 ICm 1191/201229 ICdo 15/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce LAURENCE AND PARTNERS LIMITED, se sídlem 1st floor, 32 Farringdon Street, EC4A 4HJ, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. číslo 04892237, zastoupeného Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 695 01, proti žalovanému Ing. A. K., se sídlem v [adresa] jako insolvenčnímu správci dlužníka J. Ch., zastoupenému Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 405 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 ICm 1191/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. Ch., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 21548/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2014, č. j. 44 ICm 1191/2012, 103 VSPH 261/2013-54 (KSUL 44 INS 21548/2011), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 3. května 2013, č. j. 44 ICm 1191/2012-37, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) žalobu, kterou se žalobce (LAURENCE AND PARTNERS LIMITED) domáhal vůči žalovanému (insolvenčnímu správci dlužníka J. Ch.) určení pravosti své pohledávky ve výši 750.000 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu zamítl pro předčasnost (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále též jen „o. s. ř.“) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 3 o. s. ř. a § 218 o. s. ř. jako bezpředmětné (v důsledku okolností nastalých po jeho vydání).
Učinil tak proto, že v průběhu dovolacího řízení vzal dovolatel přihlášku pohledávky zpět v rozsahu, jenž je předmětem řízení v tomto incidenčním sporu. Insolvenční soud vzal zpětvzetí přihlášky na vědomí usnesením ze dne 26. června 2015, č. j. KSUL 44 INS 21548/2011-P3-4, které nabylo právní moci 17. července 2015. V rozsahu zpětvzetí skončila věřitelova účast v insolvenčním řízení [§ 184 odst. 1 věta poslední zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)]. Spor o určení pravosti a výše pohledávky, jejíž přihlášku vzal věřitel zpět, tak ztrácí smysl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a tím, že žalobce toto právo vůči insolvenčnímu správci nemá (§ 202 odst. 1 insolvenčního zákona).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. srpna 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř