Plný text
MSPH 95 INS 12575/2022 211 ICm 3386/2023 29 ICdo 194/2025-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. J. L., se sídlem [adresa] PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka Sberbank CZ, a.s. v likvidaci, zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti žalované JUDr. K. M., LL.M., MBA, se sídlem [adresa] PSČ 702 00, jako oddělené insolvenční správkyni dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, zastoupené Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 702 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 211 ICm 3386/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, se sídlem [adresa] PSČ 158 00, identifikační číslo osoby [IČO], vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 12575/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. srpna 2025, č. j. 211 ICm 3386/2023, 103 VSPH 516/2025-72 (MSPH 95 INS 12575/2022), takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. srpna 2025, č. j. 211 ICm 3386/2023, 103 VSPH 516/2025-72 (MSPH 95 INS 12575/2022), se s výjimkou výroku o zamítnutí návrhu na přerušení odvolacího řízení mění takto: 1. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2025, č. j. 211 ICm 3386/2023-59, se s výjimkou výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení mění tak, že řízení se zastavuje. 2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 2. června 2025, č. j. 211 ICm 3386/2023-59, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh žalobkyně (JUDr. J. L., jako insolvenční správkyně dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci), na přerušení řízení (výrok I.), odmítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované (JUDr. K. M., LL.M., MBA, jako oddělené insolvenční správkyni dlužníka) určení, že (označené) dílčí pohledávky z titulu zástavního práva k pohledávkám z bankovních účtů přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky P782, jsou pohledávkami po právu jako nezajištěné, nevykonatelné a podmíněné (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 18. srpna 2025, č. j. 211 ICm 3386/2023, 103 VSPH 516/2025-72 (MSPH 95 INS 12575/2022), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku (první výrok), zamítl návrh žalobkyně a žalované na přerušení odvolacího řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud – cituje § 9, § 14 odst. 1, § 160 odst. 1 a 4, § 165 odst. 1 až 3, § 173 odst. 1 a 3 a § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - uzavřel, že práva a povinnosti náležející v insolvenčním řízení dlužníku nemohou vykonávat jeho věřitelé, a naopak, že práva a povinnosti věřitelů nemůže vykonávat dlužník. Umožňuje-li insolvenční zákon uplatňovat svá práva vůči dlužníku jen věřitelům, je vyloučeno, aby totéž mohl učinit dlužník (vůči sobě). Procesní legitimace k podání přihlášky pohledávky tak dlužníku (ani jeho insolvenčnímu správci) nenáleží.
Proti prvnímu (potvrzujícímu) výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné [§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] k řešení právní otázky, zda může insolvenční správce dlužníka vystupovat zároveň v postavení (zástavního) věřitele tohoto dlužníka v souladu s hmotným právem a podat přihlášku podmíněné pohledávky, tj. zda může uplatňovat pohledávku svým jménem ve prospěch majetkové podstaty dlužníka proti pohledávce (prostředkům) na bankovním účtu vedeném tímto dlužníkem. Z pohledu hmotného práva jde o otázku, zda lze v insolvenčním řízení zohlednit hmotněprávní pravidlo určené v § 1335 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož jí svědčí aktivní legitimace k podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka a k podání žaloby podle § 198 insolvenčního zákona.
Požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovoláním otevřené, kterou odvolací soud zodpověděl (ve výsledku) odchylně od následné judikatury Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. prosince 2025, sen. zn. 29 ICdo 116/2025 (na něž v podrobnostech odkazuje), vydaném v rámci insolvenčního řízení téhož dlužníka ve věci vedené mezi týmiž účastníky o určení pravosti a výše (co do „kvality“ obdobných) pohledávek, dospěl při řešení téže právní otázky k následujícím závěrům:
1) Insolvenční dlužník se nemůže účastnit insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek jako svůj vlastní věřitel v postavení zástavního věřitele ani tehdy, je-li ve smyslu § 1335 odst. 1 o. z. zástavou pohledávka zástavního dlužníka za insolvenčním dlužníkem (coby zástavním věřitelem).
2) Řízení o incidenční žalobě, kterou se insolvenční správkyně dlužníka (coby zástavního věřitele) domáhá vůči popírající oddělené insolvenční správkyni téhož dlužníka (coby poddlužníka ze zastavené pohledávky) určení pravosti a výše zajištěné pohledávky, insolvenční soud zastaví podle § 160 odst. 5 insolvenčního zákona pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
Jelikož Nejvyšší soud neměl důvod se odchýlit od těchto závěrů (podložených argumentací ve shora označeném usnesení ze dne 16. prosince 2025) ani v projednávané věci, změnil rozhodnutí soudů nižších stupňů [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], tak, že řízení zastavil (§ 160 odst. 5 insolvenčního zákona ve spojení s § 104 odst. 1 o. s. ř.).
Výroky o nákladech řízení před soudy nižších stupňů a o nákladech dovolacího řízení
jsou odůvodněny tím, že u subjektu, který vystupuje na obou stranách sporu (zde u dlužníka, na jehož účet jedná insolvenční správkyně i oddělená insolvenční správkyně) nepřichází náhrada nákladů řízení pojmově v úvahu; srov. ostatně i § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu