Usnesení↪ 10× citováno

Ústavní stížnost II. ÚS 4478/12 (podána 23. 11. 2012): odmítnuto (usnesení ze dne 19. 9. 2013).

Spisová značka

29 ICdo 25/2012

Téma · generováno AIPodjatost soudců v insolvenčním incidenčním sporu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2012-09-26ECLI:CZ:NS:2012:29.ICDO.25.2012.1

Shrnutí · generováno AI

Žalobci žádali vyloučení soudců odvolacího soudu, protože již v obdobných věcech rozhodovali o podjatosti insolvenční soudkyně. Nejvyšší soud námitku zamítl: soudci neměli vztah k věci ani účastníkům a jejich dřívější rozhodování v jiných věcech podjatost nezakládá. Dodal, že soudce vedoucí insolvenční řízení může rozhodovat i incidenční spor, který z něj vzešel.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nezakládá pochybnost o nepodjatosti postup soudce v projednávané věci ani jeho rozhodování v jiných, byť typově obdobných věcech. V poměrech insolvenčního zákona není soudce, který vede insolvenční řízení, jen z tohoto důvodu vyloučen z projednání a rozhodnutí incidenčního sporu z něj vzešlého. Námitka podjatosti proto nebyla důvodná.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Dovozují-li žalobci podjatost soudců ze způsobu jejich rozhodování v jiných typově obdobných věcech, potom přehlíží, že podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
    Zobrazit v textu
  • V poměrech insolvenčního zákona (jež v tomto ohledu nelze v žádném směru poměřovat judikatorními závěry zformulovanými k zákonu č. 328/1991 Sb. , o konkursu a vyrovnání) je totiž závěr, že soudce, který vede insolvenční řízení, není z tohoto důvodu vyloučen z projednání a rozhodování incidenčního sporu, závěrem triviálním.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

MSPH 96 INS 714/2009 96 ICm 444/2012 29 ICdo 25/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) Dr. Ing. M. M., CSc., a b) M.V.M., s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], obou zastoupených JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 140 00, proti žalovanému JUDr. T.P., advokátu, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 ICm 444/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 714/2009, o námitce žalobců o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Michal Kubín, Mgr. I. M., JUDr. J. H., JUDr. J. K., Mgr. T. B. a JUDr. J. G. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 96 ICm 444/2012, 103 VSPH 159/2012 (MSPH 96 INS 714/2009).

Odůvodnění:

Žalobci ve shora uvedené věci podáními datovanými 20. dubna a 2. července 2012 uplatnili – odkazujíce na ustanovení § 14 odst. 1 a § 15a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a (mimo jiné) na závěry formulované Ústavním soudem v nálezu ze dne 1. února 2005, sp. zn. II. ÚS 369/04 a Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 4 Nd 309/2008 – námitku podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Kamily Balounové a námitku podjatosti shora zmíněných soudců Vrchního soudu v Praze, kteří s odkazem na ustanovení § 160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), rozhodli „o návrhu jiných žalobců na vyloučení téže insolvenční soudkyně ve skutkově obdobné věci“ tak, že insolvenční soudkyně není vyloučena v projednávání a rozhodnutí označených věcí.

Přitom poukazují na skutečnost, že „dotčení soudci již svůj právní názor na vyloučení insolvenční soudkyně rozhodující současně v incidenčním sporu vyjádřili“ v usneseních ze dne 20. února 2012, č. j. Nco 37/2012-96 a ze dne 13. března 2012, č. j. Nco 36/2012-124, a to aniž by se „ústavně-konformním způsobem vypořádali se všemi hledisky, které do této problematiky vnesli svým podáním žalobci“.

Nejvyšší soud jako nadřízený soud (§ 16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze není důvodná.

Podle ustanovení § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Podle ustanovení § 15a odst. 1 věty první o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout.

Podle ustanovení § 16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. ustanovení § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.

O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde.

Jak vyplývá z písemného vyjádření soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Michala Kubína, Mgr. I. M., JUDr. J. H., JUDr. J. K., Mgr. T. B. a JUDr. J. G. ze dne 12. července 2012, 17. července 2012, 30. července 2012 a 1. srpna 2012, žádný z nich nemá poměr k věci, účastníky řízení nezná, nemá k nim ani k jejich zástupcům žádný vztah.

Dovozují-li žalobci podjatost soudců ze způsobu jejich rozhodování v jiných typově obdobných věcech, potom přehlíží, že podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tato výslovná zákonná úprava nemůže být dotčena ani ojedinělým rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2008 sp. zn. 4 Nd 309/2008 (jež svým významem nepřekračuje skutkové okolnosti případu), na které žalobci poukazují (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 21 Nd 9/2012, ze dne 20. března 2012, sp. zn. 20 Nd 11/2012 a sp. zn. 20 Nd 14/2012, jakož usnesení ze dne 19. listopadu 2009, 4 Nd 294/2009).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že shledává očividným, že ani v rovině vlastní argumentace žalobců (směřující k vyloučení soudců, kteří dříve přitakali závěru, že důvodem k vyloučení soudce rozhodujícího „incidenční“ spor není, že rozhoduje v insolvenční věci, z níž incidenční spor vzešel) není námitka podjatosti soudců Vrchního soudu opodstatněná.

V poměrech insolvenčního zákona (jež v tomto ohledu nelze v žádném směru poměřovat judikatorními závěry zformulovanými k zákonu č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) je totiž závěr, že soudce, který vede insolvenční řízení, není z tohoto důvodu vyloučen z projednání a rozhodování incidenčního sporu, závěrem triviálním.

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Michal Kubín, Mgr. I. M., JUDr. J. H., JUDr. J. K., Mgr. T. B. a JUDr. J. G. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 96 ICm 444/2012, 103 VSPH 159/2012 (MSPH 96 INS 714/2009).

V Brně dne 26. září 2012

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací