Usnesení↪ 6× citováno

Ústavní stížnost IV. ÚS 1456/15 (podána 18. 5. 2015): odmítnuto (usnesení ze dne 3. 2. 2016).

Spisová značka

29 ICdo 32/2014

Téma · generováno AIPopření vykonatelné pohledávky jiným právním posouzením

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2015-02-25ECLI:CZ:NS:2015:29.ICDO.32.2014.1
Další údaje
Předmět řízení: Incidenční spory

Shrnutí · generováno AI

V insolvenčním řízení správce popřel pohledávky přiznané platebními rozkazy s odlišným právním názorem. Odvolací soud určil jejich pravost a Nejvyšší soud dovolání správce odmítl, protože odvolací soud postupoval v souladu s ustálenými závěry k § 199 insolvenčního zákona.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Insolvenční správce nemůže podle § 199 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, popřít vykonatelnou pohledávku přiznanou platebním rozkazem pouze na základě jiného právního posouzení věci. Odvolací soud tento závěr respektoval, proto dovolání insolvenčního správce nebylo podle § 237 o. s. ř. přípustné a bylo odmítnuto podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Odkazuje na ustanovení § 199 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení ( insolvenčního zákona ) a na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013 (uveřejněném pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 106/2013“), odvolací soud uzavřel, že pohledávky žalobkyně jsou pohledávkami vykonatelnými (přiznanými platebním rozkazem, respektive elektronickým platebním rozkazem), přičemž žalovaný (insolvenční správce) tyto pohledávky popřel (nepřípustně) toliko pro jiné právní posouzení věci.
    Zobrazit v textu
  • Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. , Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
    Zobrazit v textu
  • Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu plně respektuje závěry formulované Nejvyšším soudem v R 106/2013, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněném pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2014, pod číslem 110, v rozsudku ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněném pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v rozsudku ze dn
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

KSUL 19940/2011 79 ICm 2168/2012 29 ICdo 32/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně Matco, s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 118 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. et Mgr. Janou Sekyrovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 118 00, proti žalovanému Mgr. M. K., advokátu, se sídlem [adresa] PSČ 405 02, jako insolvenčnímu správci dlužnice J. R., zastoupenému Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 405 02, o popření pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 79 ICm 2168/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice J. R., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 19940/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2013, č. j. 79 ICm 2168/2012, 103 VSPH 113/2013-54 (KSUL 79 INS 19940/2011), ve znění usnesení ze dne 2. května 2014, č. j. 79 ICm 2168/2012, 103 VSPH 113/2013-81 (KSUL 79 INS 19940/2011), takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. září 2013, č. j. 79 ICm 2168/2012, 103 VSPH 113/2013-54 (KSUL 79 INS 19940/2011), ve znění usnesení ze dne 2. května 2014, č. j. 79 ICm 2168/2012, 103 VSPH 113/2013-81 (KSUL 79 INS 19940/2011), k odvolání žalobkyně změnil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. prosince 2012, č. j. 79 ICm 2168/2012-27, tak, že určil pravost pohledávek žalobkyně přihlášených do insolvenčního řízení dlužnice přihláškou P4 i co do částek 89.555,- Kč a 108.131,- Kč.

Odkazuje na ustanovení § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013 (uveřejněném pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 106/2013“), odvolací soud uzavřel, že pohledávky žalobkyně jsou pohledávkami vykonatelnými (přiznanými platebním rozkazem, respektive elektronickým platebním rozkazem), přičemž žalovaný (insolvenční správce) tyto pohledávky popřel (nepřípustně) toliko pro jiné právní posouzení věci.

Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) je dáno tím, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. lednem 2014.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.

Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu plně respektuje závěry formulované Nejvyšším soudem v R 106/2013, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněném pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2014, pod číslem 110, v rozsudku ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněném pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v rozsudku ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněném pod číslem 25/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Na závěrech obsažených ve shora citovaných rozhodnutích přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace dovolatele v poměrech projednávané věci.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlašovaných pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. února 2015

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací