Plný text
KSBR 28 INS 6579/2011 28 ICm 1777/2012 29 ICdo 34/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně V. K., zastoupené Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou, se sídlem v [adresa] proti žalovanému AGIRA-CREDIT s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 702 00, o určení neexistence pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 28 ICm 1777/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice V. K., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 6579/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2014, č. j. 28 ICm 1777/2012, 13 VSOL 9/2014-60 (KSBR 28 INS 6579/2011), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. listopadu 2013, č. j. 28 ICm 1777/2012-48 (KSBR 28 INS 6579/2011), odmítl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) žalobu, kterou se žalobkyně V. K. domáhala vůči žalovanému AGIRA-CREDIT s. r. o. určení, že pohledávka žalovaného ve výši 401.294,80 Kč a její příslušenství ve výši 719.137,18 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení žalobkyně neexistují (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o odmítnutí žaloby (první výrok), změnil je ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, jehož přípustnost vymezuje žalobkyně ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Otázky dovoláním předestřené Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014. Tímto usnesením zamítl Nejvyšší soud dovolání žalobkyně v typově shodné věci (opírající se o shodnou argumentaci). V tomto usnesení (na něž v podrobnostech odkazuje), Nejvyšší soud uzavřel, že za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel. Jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, přičemž u žalovaného nebyly zjištěny (podle obsahu spisu) žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2014
JUDr. Zdeněk K r č m á ř