Plný text
MSPH 94 INS 3902/2010 94 ICm 2012/2010 29 ICdo 4/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce 2R Holding s. r. o., se sídlem [adresa] g, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 170 00, proti žalované JUDr. Ing. H. H., jako insolvenční správkyni dlužníka PALCOR CZECH s. r. o., identifikační číslo osoby [IČO], za účasti UniCredit Bank Czech Republic, a. s., se sídlem [adresa] PSČ 140 92, identifikační číslo osoby [IČO], jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalované, zastoupeného JUDr. I. J., Ph. D., o vyloučení pohledávky z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 ICM 2012/2010, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka PALCOR CZECH s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 120 00, identifikační číslo osoby [IČO], vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS 3902/2010, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze a na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
I. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jindřich Havlovec, JUDr. F. K., JUDr. I. N., JUDr. Ing. J. Z., Ph. D., JUDr. J. K., JUDr. J. G., Mgr. T. B., JUDr. M. K., Mgr. I. M. a JUDr. J. B. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 94 ICM 2012/2010, 103 VSPH 94/2011 (MSPH 94 INS 3902/2010). II. Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 ICM 2012/2010, 103 VSPH 94/2011 (MSPH 94 INS 3902/2010) se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Žalobce (2R Holding s. r. o.) se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) domáhal vůči žalované (insolvenční správkyni dlužníka PALCOR CZECH s. r. o.), za účasti UniCredit Bank Czech Republic, a. s., jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalované vyloučení označené pohledávky ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.
V průběhu řízení před insolvenčním soudem namítl žalobce podjatost soudce JUDr. Pavla Janouta, povolaného věc projednat a rozhodnout (č. l. 60-61). Poté, co byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti soudce JUDr. Janouta (je vedena pod sen. zn. 103 VSPH 94/2011), vznesl žalobce námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. J. B., coby soudce senátu příslušného rozhodnout o námitce podjatosti soudce JUDr. Janouta (č. l. 90 - 95). Námitku odůvodňuje tím, že je důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. B., jelikož:
1/ Manželka JUDr. B. je členkou dozorčí rady a ředitelkou právní divize vedlejšího účastníka.
2/ JUDr. B. je v blízkém pracovním a přátelském vztahu k Mgr. P. K., MBA, partneru advokátní kanceláře White & Case, která zastupuje vedlejšího účastníka v této věci. Na tento „vztah“ usuzuje žalobce z toho, že jmenovaní jsou (nebo v minulosti byli) společně:
- členy pracovní skupiny, která připravila návrh insolvenčního zákona a členy „stálé skupiny Ministerstva spravedlnosti pro insolvenční právo“;
- spoluautory připravovaného komentáře k insolvenčnímu zákonu
- lektory seminářů o insolvenčním právu.
Z toho, že je dán (žalobcem tvrzený) důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. B., žalobce dále usuzuje, že je důvod pochybovat o nepodjatosti všech ostatních členů příslušného senátu a z toho, že JUDr. B. je (v době uplatnění námitky byl) místopředsedou Vrchního soudu v Praze pro insolvenční a civilní úsek, žalobce dovozuje, že je důvod pochybovat o nepodjatosti všech ostatních soudců oněch úseků.
Proto žalobce požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodl, že JUDr. J. B. a další soudci Vrchního soudu v Praze zařazení do senátů působících na úseku civilního a insolvenčního soudnictví jsou vyloučeni z projednávání této věci.
Současně žalobce navrhuje, aby vzhledem k tomu, že pravidla pro přidělování věcí jednotlivým soudcům Vrchního soudu v Praze transparentně nestanoví, který soudce má nahradit vyloučené soudce v případě rozhodování o námitce podjatosti, Nejvyšší soud věc z důvodu vhodnosti přikázal k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
K námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze se vyjádřili JUDr. Jindřich Havlovec, soudce zpravodaj ve věci sen. zn. 103 VSPH 94/2011 (s tím, že nemá žádný poměr k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, takže důvody své podjatosti neshledává), JUDr. F. K., JUDr. I. N. a JUDr. Ing. J. Z., Ph. D., jako soudci senátu 15 Cmo, dle rozvrhu práce rozhodující též ve věcech 1 Ko, 1 VSPH a 101 VSPH (správně 2 KO 2 VSPH a 102 VSPH) [s tím, že nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům a není jim ani známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti], JUDr. J. K., JUDr. J. G. a Mgr. T. B., jako soudci senátu 10 Cmo, dle rozvrhu práce rozhodující též ve věcech 2 Ko, 2 VSPH a 102 VSPH (s tím, že nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům a není jim ani známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti), JUDr. M. K., Mgr. I. M., jako soudci senátu 13 Cmo, dle rozvrhu práce rozhodující též ve věcech 3 Ko, 3 VSPH a 103 VSPH (s tím, že nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům a není jim ani známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti).
Vyjádřil se rovněž JUDr. J. B. (č. l. 135), jako soudce senátu 13 Cmo, dle rozvrhu práce rozhodující též ve věcech 3 Ko, 3 VSPH a 103 VSPH, s tím, že k věci žádný vztah nemá. Skutečnosti uváděné v námitce podjatosti (že jeho manželka je ředitelkou právní divize vedlejšího účastníka a že Mgr. P. K. je advokátem, se kterým působí v odborné skupině „S22“ a s nímž přednáší), potvrdil JUDr. B. jako pravdivé. Uvedl však, že nevytvářejí takový jeho vztah k účastníkům nebo jejich zástupcům, který by zakládal pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Dle ustanovení § 14 o. s. ř., jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Nejvyšší soud je ve smyslu § 12 odst. 3 o. s. ř. soudem, jenž je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) a soudu, jemuž má být věc přikázána (Vrchnímu soudu v Olomouci). Ve smyslu § 16 odst. 1 o. s. ř. je i soudem nadřízeným Vrchnímu soudu v Praze (pro účely rozhodnutí o námitce podjatosti soudců onoho soudu).
1/ K námitce podjatosti.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud především uzavírá, že i kdyby na základě žalobcových tvrzení byl důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. B., tato skutečnost není důvodem pro vyloučení dalších soudců senátu, v němž zasedá nebo dokonce pro vyloučení ostatních soudců civilního a insolvenčního úseku soudu, u kterého působí. V žádném případě není důvod pochybovat o nepodjatosti soudců jen proto, že případně vyloučený soudce je funkcionářem takového soudu (jeho předsedou nebo místopředsedou).
Ve vztahu k těmto dalším soudcům tedy důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodování dané věci zjevně dán není.
A konečně Nejvyšší soud uvádí, že se zřetelem ke skutečnostem shrnutým výše (jak se podávají i ze spisu) neshledává na základě žalobcových tvrzení ani důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. B.. V žádném případě nelze takový důvod spatřovat v tom, že v rámci literární či přednáškové činnosti a v rámci působení ve stálé expertní pracovní skupině pro insolvenční právo ustanovené při Ministerstvu spravedlnosti se JUDr. B. setkává s Mgr. K. (coby advokátem působícím ve stejné advokátní kanceláři, jako zástupce vedlejšího účastníka). Stejně tak nespatřuje Nejvyšší soud takový důvod v tom, že manželka JUDr. B. je ředitelkou právní divize a členkou dozorčí rady vedlejšího účastníka.
2/ K přikázání věci jinému soudu.
Předpoklady pro přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti rovněž nejsou dány.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V situaci, kdy návrh na přikázání věci vycházel z předpokladu, že většina soudců Vrchního soudu v Praze bude vyloučena z projednávání a rozhodování označené věci, je závěr, že důvody pro vyloučení těchto soudců dány nejsou, současně pokladem pro závěr, že nejsou dány ani důvody pro přikázání věci jinému soudu.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. června 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu