29 ICdo 44/2024

Plný text

KSHK 45 INS 9035/2015 45 ICm 902/2022 29 ICdo 44/2024-272

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a/ D. J. a b/ M. J., obou zastoupených Mgr. Václavem Machem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1/ Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem [adresa] b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby [IČO], jako insolvenčnímu správci žalobců, zastoupenému Mgr. Petrem Matějkou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 140 00, 2/ I. H.-F. zastoupené Mgr. Jiřím Bozděchem, advokátem, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Třebízského 958, PSČ 278 01, a 3/ GAUTE, a. s., se sídlem [adresa] PSČ 602 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému Mgr. Terezou Slezákovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 ICm 902/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobců, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 45 INS 9035/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2023, č. j. 45 ICm 902/2022, 102 VSPH 255/2023-205 (KSHK 40 INS 9035/2015), takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. IV. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 3. listopadu 2022, č. j. 45 ICm 902/2022-158, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“), zamítl žalobu, kterou se žalobci (a/ D. J. a b/ M. J.) domáhali určení, že kupní smlouva uzavřená dne 17. března 2022 mezi prvním žalovaným (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčním správcem žalobců) a druhou žalovanou (I. H.-F.), ohledně převodu vlastnického práva k (blíže specifikovaným) nemovitým věcem v katastrálním území XY za kupní cenu 11 600 000 Kč, je neplatná (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2023, č. j. 45 ICm 902/2022, 102 VSPH 255/2023-205 (KSHK 40 INS 9035/2015), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý až čtvrtý výrok).

3. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od (v dovolání blíže označené) ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, případně jde o otázky dovolacím soudem neřešené. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu v tom duchu, že se určuje neplatnost kupní smlouvy, případně aby zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Konkrétně dovolatelé kladou otázku, zda byla kupní smlouva platně uzavřena, jestliže znalecký posudek o obvyklé ceně převáděných nemovitých věcí byl „neaktuální“ a obsahoval faktické chyby a nesprávnosti, popis nemovitých věcí neodpovídal skutečnému stavu věci a jestliže první žalovaný neodmítl pokyny zajištěného věřitele, ačkoliv nemovité věci bylo možné zpeněžit výhodněji. Míní přitom, že insolvenční správce měl odmítnout pokyn zajištěného věřitele, popřípadě tak měl učinit insolvenční soud v rámci dohledací činnosti. Dále dovolatelé kladou otázku, zda první žalovaný, kterému zaniklo právo vykonávat funkci insolvenčního správci, mohl uzavřít předmětnou kupní smlouvu.

5. První žalovaný a třetí žalovaný (GAUTE, a. s.) navrhují v samostatných vyjádřeních dovolání odmítnout.

6. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

7. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníků (4. května 2015) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníků a ve sporech jím vyvolaných uplatní (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání v této věci) i v době od 1. června 2019 zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.].

8. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil bod II. výroku rozsudku insolvenčního soudu o nákladech řízení před insolvenčním soudem, Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), neboť dovolání proti rozhodnutím, v části týkající se výroku o nákladech řízení, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.

9. Ve zbývajícím rozsahu (týkajícím se dovolání proti rozhodnutí ve věci samé) Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

10. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je co do právního posouzení otázky platnosti kupní smlouvy, kterou byl zpeněžen majetek dlužníků, souladné se závěry formulovanými dovolacím soudem v rozsudku ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 8/2018, ve kterém uvedl, že podle § 289 odst. 2 věty první insolvenčního zákona lze při prodeji mimo dražbu kupní cenu stanovit pod cenu odhadní, přičemž je rozhodný pouze pokyn zajištěného věřitele. Ten navíc může insolvenční správce odmítnout, kdyby bylo možné předmět zajištění zpeněžit výhodněji; za pokyn odpovídá zajištěný věřitel a za zpeněžení insolvenční správce [srov. § 293 odst. 1 větu třetí insolvenčního zákona, závěry usnesení Nejvyššího soudu zedne 31. května 2017, sen. zn. 29 NSČR 47/2015, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 ICdo 137/2022, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 62/2024].

11. V rozsudku ze dne 28. května 2020, sen. zn. 29 ICdo 87/2018, Nejvyšší soud dále rozvedl, že za ocenění majetku tvořícího předmět zajištění včetně volby znalce a zhodnocení znaleckých závěrů odpovídá v insolvenčním řízení insolvenční správce, stejně jako za (ne)odmítnutí pokynů zajištěných věřitelů dle § 293 odst. 1 poslední věty ve spojení s § 167 odst. 1 a 3 a § 219 odst. 4 insolvenčního zákona či též za správu a zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění; za pokyny samotné pak odpovídá zajištěný věřitel nebo zajištění věřitelé, je-li jich podle ocenění dle § 167 odst. 3 insolvenčního zákona více. Zkoumání takové odpovědnosti není předmětem incidenčního sporu dle § 159 odst. 1 písm. f/ a § 289 odst. 3 insolvenčního zákona.

12. K postupu insolvenčního soudu srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 99/2020, z něhož plyne, že není-li připojena žádost insolvenčního správce o přezkoumání pokynu zajištěného věřitele (prvního v pořadí) a není-li více zajištěných věřitelů (ve smyslu § 167 odst. 3 insolvenčního zákona), nebo je sice více takových věřitelů, ale všichni připojili svůj písemný souhlas s pokynem zajištěného věřitele s prvním pořadím, insolvenční soud zveřejní pokyn v insolvenčním rejstříku; o pokynu zajištěného věřitele nerozhoduje.

13. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tak souladné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť vychází z toho, že případná (ne)výhodnost prodeje zajištěného majetku mimo dražbu může (toliko) založit odpovědnost insolvenčního správce a zajištěného věřitele, avšak není významná pro posouzení platnosti kupní smlouvy.

14. K namítané nezpůsobilosti prvního žalovaného uzavřít kupní smlouvu z důvodu zániku práva vykonávat funkci insolvenčního správce Nejvyšší soud odkazuje na usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, uveřejněné pod číslem 100/2022 Sb. rozh. obč., v němž vysvětlil, že podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce není sama o sobě důvodem toho, aby byl insolvenční správce se zaniklým oprávněním odvolán z funkce. Ani tato námitka dovolatelů tedy nemůže založit přípustnost dovolání.

15. Ohledně tvrzených vad řízení Nejvyšší soud připomíná, že podle § 237 o. s. ř. je dovolání určeno výlučně k posouzení právních otázek, na nichž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu. Řešená právní otázka může mít povahu hmotněprávní nebo procesní (závisí na posouzení otázek procesního práva). S přihlédnutím k ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., které jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, který je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a jež výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., tak nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani tvrzené „jiné vady“ (namítaná nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, nedostatek odůvodnění nebo tzv. opomenuté důkazy), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti toliko u (jinak) přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), jestliže takové (tvrzené) procesní vady (jako je tomu i v tomto případě) nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř.

16. Výroky o nákladech dovolacího řízení se opírají o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto, čímž žalovaným vzniklo právo na náhradu jejich účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v případě prvního a třetího žalovaného sestávají z mimosmluvních odměn za jeden úkon právní služby (vyjádření prvního žalovaného k dovolání ze dne 15. listopadu 2023 a vyjádření třetího žalovaného k dovolání ze dne 21. listopadu 2023), které podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném k provedení úkonů právní služby, činí (z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč) částku 3 100 Kč, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) jde o částku 4 114 Kč, kterou jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně prvnímu a třetímu žalovanému k rukám jejich advokátů. Druhé žalované nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení žádné náklady.

17. Označení prvního žalovaného v záhlaví rozhodnutí odpovídá tomu, že při uzavírání kupní smlouvy ze dne 17. března 2022 jednal v rámci insolvenčního řízení jako představitel majetkové podstaty dlužníků (dovolatelů); takto je jako smluvní strana správně uveden i v předmětné kupní smlouvě (B-103).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 30. 4. 2025

Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu

Plný text

KSHK 40 INS 9035/2015 45 ICm 902/2022 29 ICdo 44/2024-268

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a/ D. J., b/ M. J., obou zastoupených Mgr. Václavem Machem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1/ Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem [adresa] b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému Mgr. Petrem Matějkou, advokátem, se sídlem [adresa] b, PSČ 140 00, 2/ I. H.-F., zastoupené Mgr. Jiřím Bozděchem, advokátem, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Třebízského 958, PSČ 278 01, a 3/ GAUTE, a. s., se sídlem [adresa] PSČ 602 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému Mgr. Terezou Slezákovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 ICm 902/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobců, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 40 INS 9035/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2023, č. j. 45 ICm 902/2022, 102 VSPH 255/2023-205 (KSHK 40 INS 9035/2015), o návrhu žalobců na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:

Návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2023, č. j. 45 ICm 902/2022, 102 VSPH 255/2023-205 (KSHK 40 INS 9035/2015), se zamítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 3. listopadu 2022, č. j. 45 ICm 902/2022-158, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobci (a/ D. J. a b/ M. J.) domáhali určení, že kupní smlouva ze dne 17. března 2022 uzavřená prvním žalovaným (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.) jako prodávajícím a druhou žalovanou (I. H.-F.) jako kupující je neplatná (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2023, č. j. 45 ICm 902/2022, 102 VSPH 255/2023-205 (KSHK 40 INS 9035/2015), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý až čtvrtý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 2. října 2023 dovolání, požadujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že kupní smlouva je neplatná, případně aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek insolvenčního soudu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Současně žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud odložil právní moc a vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí; návrh odůvodnili tím, že výkonem rozhodnutí jim může být způsobena závažná újma a že napadené rozhodnutí působí závažné negativní dopady na životy dovolatelů a jejich rodiny.

4. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma (písm. a/), nebo právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (písm. b/).

5. Nejvyšší soud prvně předesílá, že tomu, aby bylo možné posuzovat odložení právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výrokům o nákladech řízení, brání okolnost, že proti těmto výrokům není dovolání objektivně přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).

6. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), jakož i v usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2019, pod číslem 5 (z nějž R 144/2018 výslovně vychází), Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení. Jedním z těchto předpokladů je i to, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí odvolacího soudu lze (případně též ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit exekuci. Odtud plyne, že návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku je zjevně bezdůvodný, jelikož napadený rozsudek má povahu rozsudku o určení, jenž se nevykonává. Nejvyšší soud se tudíž dále zabýval pouze návrhem na odklad právní moci.

7. Nejvyšší soud – přihlížeje k argumentaci dovolatelů – dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku (co do výroku ve věci samé), jak byly Nejvyšším soudem formulovány v R 144/2018, neboť napadeným rozhodnutím není nijak zasahováno do (materiální) sféry dovolatelů. Dovolatelé zjevně přehlíží, že nemovitá věc již byla insolvenčním správcem zpeněžena spornou kupní smlouvou (B-103) a že výtěžek zpeněžení byl (mimo jiné) pravomocně vydán zajištěnému věřiteli (B-119, B-129). Navrhovaný odklad právní moci by tak na stávající situaci dovolatelů nemohl ničeho změnit (zůstala by stejná i v případě odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí).

8. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud zamítl návrh dovolatelů na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu.

9. Pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad) je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 4. 2024

Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu