Plný text
KSBR 30 INS XY 30 ICm XY 29 ICdo 61/2017-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) M. H., narozeného XY a b) R. H., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 695 01, proti žalované Mgr. Z. Z., se sídlem v [adresa] jako insolvenční správkyni dlužnice M. S., o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužnice, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice M. S., narozené 1XY, bytem XY,vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS XY, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. listopadu 2016, č. j. 30 ICm XY, VSOL 2XY (KSBR 30 INS XY), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. listopadu 2016, č. j. 30 ICm XY, 11 VSOL XY (KSBR 30 INS XY) se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 2016, č. j. 71/55/30 ICm XY, se mění tak, že se řízení nezastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 26. srpna 2016, č. j. 30 ICm XY, doručeným zástupci žalobců dne 5. září 2016 − odkazuje na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích − zastavil (pro nezaplacení soudního poplatku) řízení o žalobě, jíž se žalobci domáhali vyloučení v žalobě označených nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. listopadu 2016, č. j. 30 ICm XY, 11 VSOL XY (KSBR 30 INS XY), k odvolání žalobců potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud – vycházeje ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2015, sp. zn. 22 Cdo 2856/2015 − uzavřel, že lhůta k podání odvolání proti usnesení insolvenčního soudu o zastavení řízení žalobcům (marně) uplynula dnem 16. září 2016. Jelikož žalobci zaplatili soudní poplatek (až) 17. října 2016 (správně 18. října 2016 – č. l. 63), tj. v době, kdy jejich poplatková povinnost již zanikla, shledal usnesení insolvenčního soudu věcně správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíce za to, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, odporuje závěrům, jež Nejvyšší soud přijal v usnesení ze dne 20. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 38/2015, a požadujíce, aby dovolací soud rozhodnutí soudů nižších stupňů změnil tak, že se řízení nezastavuje.
Dovolatelé zdůrazňují, že v situaci, kdy soudní poplatek uhradili dříve, než odvolací soud rozhodl o jejich odvolání, nebyl důvod pro zastavení řízení pro nezaplacení tohoto poplatku.
Žalovaná považuje dovolání žalobců za nedůvodné.
Dovolání žalobců je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovolateli otevřené, týkající se výkladu ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích; potud je napadené usnesení odvolacího soudu v rozporu s níže označenou (ustálenou) judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v dovolateli odkazovaném usnesení (přijatém dne 17. května 2017 občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) při výkladu dotčeného ustanovení zákona o soudních poplatcích formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl. Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 39/2015 a ze dne 18. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 1863/2017.
Jelikož v poměrech dané věci žalobci soudní poplatek zaplatili dříve, než o jejich (včasném) odvolání proti usnesení insolvenčního soudu rozhodl odvolací soud, Nejvyšší soud usnesení soudů nižších stupňů změnil [§ 243d písm. b) o. s. ř.] a rozhodl, že se řízení nezastavuje.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2017
JUDr. Petr Gemmel