Plný text
KSPL 54 INS XY 155 ICm XY 29 ICdo 95/2016-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně M. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, proti žalovanému ČESKÁ ÚVĚROVÁ POKLADNA a. s., se sídlem [adresa] PSČ 702 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému Mgr. Petrem Krátkým, advokátem, se sídlem v Jeseníku, Masarykovo nám. 152/18, PSČ 790 01, o určení, že žalovaný nemá za žalobkyní pohledávku 1.125.039,19 Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 155 ICm XY jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice M. J., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2016, č. j. 155 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPL 54 INS XY I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. června 2015, č. j. 155 ICm XY, odmítl žalobu o určení, že pohledávka žalovaného (jakožto věřitele) ve výši 1.125.039,19 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobkyně (dále jen „sporná pohledávka“), „není pohledávkou pravou, byla uplatněna v chybné výši a současně není pohledávkou nepodmíněnou a zajištěnou“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť otázky, jež dovolatelka Nejvyššímu soudu předestírá a jimiž se domáhá posouzení, zda je sporná pohledávka po právu a zda jde o pohledávku vykonatelnou, odvolací soud (správně) neřešil a na jejich vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (§ 237 o. s. ř.).
Pro úplnost lze dodat, že závěr odvolacího soudu, na němž napadené rozhodnutí spočívá a podle kterého popře-li dlužník v oddlužení přihlášenou pohledávku zajištěného věřitele, nemá jeho popření vliv na zjištění této pohledávky [§ 192 odst. 3, § 410 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)] a jím podanou žalobu o popření pravosti, výše či pořadí pohledávky zajištěného věřitele insolvenční soud odmítne podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněného pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2017
JUDr. Petr Š u k předseda senátu