Plný text
29 Nd 184/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyň a) ENTRACON FORSHAGA AB, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO]-0976, a b) ENTRACON s. r. o., se sídlem [adresa] D, PSČ 787 01, identifikační číslo osoby [IČO], obou zastoupených JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, proti žalovanému Ing. RNDr. V. N., CSc., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému JUDr. Jiřím Bezuchou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 779 00, o porušování práv k ochranné známce a ochraně proti nekalé soutěži a o zaplacení 7.202.036 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 206/2009, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek a Mgr. J. Č. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 Cmo 322/2014.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. ledna 2014, č. j. 19 Cm 206/2009-599, uložil žalovanému zaplatit společnosti ENTRACON s. r. o., identifikační číslo osoby [IČO], částku 7.202.036 Kč.
Před zahájením jednání před odvolacím soudem dne 21. dubna 2015 uplatnil žalovaný námitku podjatosti předsedy senátu 3 Cmo JUDr. Jiřího Macka a člena tohoto senátu Mgr. J. Č.. Žalovaný uvedl, že „ze soupisu věcí k jednání, vyvěšeného na chodbě, zjistil, že oba jmenovaní zasedli v senátě při dopoledním jednání tohoto odvolacího senátu s JUDr. Romanem Horáčkem, Ph.D., jenž byl předsedou senátu, který tuto věc rozhodoval v prvním stupni“, a „vzhledem k tomu, že v obsahu odvolání nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně v daném řízení, má za to, že v zájmu zachování jeho práva na spravedlivý proces by neměl věc rozhodovat senát, v němž se rozhodování účastní JUDr. R. H., Ph.D.“.
Podle § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde. Postup soudce v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech nemůže být důvodem k vyloučení soudce, neboť k přezkumu a nápravě postupu soudce a jeho rozhodovací činnosti mohou sloužit pouze opravné prostředky (srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 37).
Oba jmenovaní soudci ve vyjádření k námitce podjatosti (§ 15b odst. 1 o. s. ř.) shodně uvedli, že nemají žádný poměr k předmětné věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, k JUDr. Romanu Horáčkovi, Ph.D. nemají jiný než kolegiální vztah, a není jim známa ani jiná skutečnost, která by zakládala důvodnost námitky podjatosti.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku uvedených soudců Vrchního soudu v Praze. Tito soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska § 14 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné odvolací věci.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí dané věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. P. Š. senátu