Plný text
29 Nd 245/2025-711
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce IMOSA spol. s r. o., se sídlem [adresa] PSČ 360 01, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Miloslavou Konvalinkovou, advokátkou, se sídlem v [adresa] proti žalované D. D., zastoupené JUDr. Ondřejem Kramperou, LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, o vydání věcí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 135/2017, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. F. Š., JUDr. J. H., Ph.D., a JUDr. Ing. D. H. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 Cmo 52/2025.
Odůvodnění:
1. Žalobce (IMOSA spol. s r. o.) podal odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2025, č. j. 80 Cm 135/2017-633, kterým soud I. stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, o něž žádal v řízení o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2024, č. j. 9 Cmo 52/2024-512, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2023, č. j. 80 Cm 135/2017-365. Odvolací řízení je vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cmo 52/2025.
2. Podáním ze dne 21. března 2025 (č. l. 664) žalobce namítl podjatost soudců senátu 9 Cmo Vrchního soudu v Praze, zvláště JUDr. F. Š. a JUDr. Ing. D. H.. Míní, že uvedený senát nejedná nestranně a že jeho soudce je třeba „určitým směrem podpořit“, aby si přečetli spis. Vznáší námitky proti způsobu projednání odvolání ve věci samé a proti rozsudku odvolacího soudu. Závěrem uvádí výhrady i proti rozhodování v jiné věci, v níž byli členy senátu Vrchního soudu v Praze soudci JUDr. F. Š. a JUDr. J. H..
3. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu spolu s vyjádřením k námitce podjatosti dotčených soudců senátu 9 Cmo Vrchního soudu v Praze, JUDr. F. Š., JUDr. J. H., Ph.D., a JUDr. Ing. D. H., kteří shodně uvedli, že nemají žádný vztah k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
4. Pro řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
5. Podle § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
6. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
7. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sb. rozh. obč.) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
8. Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení, jimiž žalobce podle obsahu spisu namítá podjatost označených soudců odvolacího soudu, nevypovídá (poměřováno ustanovením § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o jejich nepodjatosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sb. rozh. obč.
9. Zabývat se vznesenou námitkou podjatosti na základě tvrzení ohledně rozhodování žalobcem označených soudců v jiných řízeních, Nejvyššímu soudu zapovídá § 14 odst. 4 o. s. ř. (jenž takový typ námitek vylučuje jako nezpůsobilý).
10. Nejvyšší soud proto podle § 16 odst. 1 o. s. ř. (jako soud nadřízený) rozhodl, že ve výroku označení soudci odvolacího soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování označené odvolací věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 7. 2025
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu