Plný text
29 Nd 289/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně L. N. proti žalovaným 1/ P. N., a 2/ J. N., v řízení zastoupenému opatrovníkem Městským úřadem v Čáslavi, se sídlem v Čáslavi, Nám. J. Ž. z Trocnova 1, PSČ 286 16, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 75/2013, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu prvního stupně, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 75/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Podáním doručeným soudu prvního stupně společně se žalobou dne 24. dubna 2013 žalobkyně navrhla, aby v záhlaví označená věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně. Návrh odůvodnila tím, že se s nezletilým synem (druhým žalovaným) fakticky zdržuje v Brně, komplikacemi souvisejícími s cestováním s malým synem do Kutné Hory a nutností kojit.
Opatrovník druhého žalovaného s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Brně souhlasil, první žalovaný však nikoli.
V podání ze dne 16. září 2013 (č. l. 39) uvedl první žalovaný, že v návrhu na přikázání věci jinému soudu spatřuje snahu o záměrné prodlužování soudního řízení. Poukázal na to, že on sám má ve výchově dvě nezletilé děti, takže kdyby návrhu bylo vyhověno, musel by pro ně zajistit celodenní hlídání.
Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Kutné Hoře, u nějž je věc vedena, i Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), důvod k přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti neshledal.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Tím spíše v případě, kdy druhá strana sporu s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne usnesení 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Okolnosti uváděné žalobkyní, se kterými se ztotožnil i opatrovník druhého žalovaného, tj. faktický pobyt žalobkyně v Brně, komplikace při cestování s malým dítětem a nutnost kojit syna, nejsou natolik výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci jinému soudu. Nadto nelze pominout, že některé procesní úkony (např. výslech žalobkyně či jejího současného partnera, kterého žalobkyně označuje za otce druhého žalovaného) mohou být v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 o. s. ř. provedeny dožádaným soudem – Městským soudem v Brně. Navíc je nutné přihlédnout k důvodnému nesouhlasu prvního žalovaného, kdy delegací by došlo pouze k přesunu „nepříznivého stavu“ z žalobkyně na prvního žalovaného.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2013
JUDr. Z. K. senátu