Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníProcesníKategorie E - rutinníProcesní1× citováno

Spisová značka

29 Nd 291/2013

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 28. 11. 2013Zpravodaj: JUDr. Petr GemmelECLI:CZ:NS:2013:29.ND.291.2013.1
Další údaje
Senát: JUDr. Petra Gemmela (předseda), JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Jiřího Zavázala

Právní věta

⚠ Generováno AI

Samotná skutečnost, že účastník vede proti soudu či jeho soudcům jiné spory, není důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců podle § 14 o. s. ř., neboť sama nevypovídá o jejich poměru k účastníkům ani k projednávané věci. Vyloučení soudce je výjimkou ze zásady zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a vyžaduje konkrétní zákonný důvod bránící nestrannému rozhodování.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

29 Nd 291/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. H., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v [adresa] částky 31.744,- Kč s příslušenstvím a o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 182/2012, o námitce podjatosti, takto:

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. M. T., JUDr. Ivana Petrová, JUDr. J. H., JUDr. R. K. a JUDr. M. K., Ph.D., nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 80/2013.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. února 2013, č. j. 10 C 182/2012-14, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému.

Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání a současně „předložil návrh na vyloučení Krajského soudu v Ústí nad Labem s pobočkou v Liberci“. Následně „doplnil“ námitku vyloučení tak, že se týká i „Vrchního soudu v Praze“, a to z důvodu „soudních sporů vedených s uvedeným soudem pro protiprávní postup jeho soudců při vyřizování věcí s účastí žalobce“.

Přitom poukázal na rozhodnutí k výkladu ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) − usnesení sp. zn. 4 Nd 60/2008, sp. zn. 4 Nd 64/2010, sp. zn. 4 Nd 88/2010 a sp. zn. 20 Nd 295/2012] – ve kterých Nejvyšší soud dovodil, že soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednání tam označených věcí, a to z týchž důvodů, jež žalobce uplatňuje v projednávané věci.

Podle ustanovení § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde.

Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze má věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 80/2013 projednat a rozhodnout senát 4 Cmo, v němž působí soudci JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. M. T. a JUDr. Ivana Petrová, popřípadě zastupující senát 1 Cmo složený ze soudců JUDr. J. H., JUDr. Radomíra Křivánka a JUDr. M. K., Ph.D.

Všichni jmenovaní soudci ve vyjádření k námitce podjatosti (§ 15b odst. 1 o. s. ř.) shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci a že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vyjmenovaných ve výroku. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti pak nemohou být ani úvahy žalobce založené na skutečnosti, že proti Vrchnímu soudu v Praze podal v jiné věci žalobu, neboť tato skutečnost sama o sobě nic nevypovídá o vztahu soudců k účastníkům řízení (k jejich zástupcům) a k projednávané věci, a nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování.

K tomu srov. závěry usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněného pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jímž byla korigována dosavadní rozhodovací praxe, vycházející z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2002, sp. zn. 22 Nd 138/2002 a ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 4 Nd 60/2008, ze které Nejvyšší soud vycházel i v žalobcem odkazovaných rozhodnutích.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí dané věci.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací