Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení↪ 9× citováno

Spisová značka

29 NSCR 113/2016

Téma · generováno AINáležitosti dovolání a vymezení jeho přípustnosti

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2016-07-28ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.113.2016.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání

Shrnutí · generováno AI

Dlužníkům nebylo schváleno oddlužení a soud na jejich majetek prohlásil konkurs; odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl, protože pouze obecně tvrdili odchýlení od judikatury, ale neuvedli konkrétní právní otázku ani rozhodovací praxi, od níž se měl odvolací soud odchýlit.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. musí podle § 241a odst. 2 o. s. ř. konkrétně vymezit, které hledisko přípustnosti je splněno. Tvrdí-li dovolatel odchýlení od ustálené judikatury, musí označit řešenou právní otázku i judikaturu, od níž se odvolací soud odchýlil. Pouhé obecné tvrzení nepostačuje; pro tuto vadu se dovolání odmítne podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. , je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
    Zobrazit v textu
  • „Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ‚ustálené rozhodovací praxe’ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.“
    Zobrazit v textu
  • Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( § 241a odst. 2 o. s. ř. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

KSPL 56 INS XY 29 NSČR 113/2016-B-38

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků F. M., narozeného XY, a L. M., narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených Mgr. Pavlem Rybářem, advokátem, se sídlem v [adresa] sp. zn. KSPL 56 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníků proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2016, č. j. KSPL 56 INS XY, 4 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 25. ledna 2016, č. j. KSPL 56 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Neschválil oddlužení dlužníků F. M. a L. M. (bod I. výroku).

[2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníků a určil, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku).

[3] Určil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

[4] Uložil insolvenčnímu správci, aby mu do 30 dnů od doručení usnesení předložil zprávu o hospodářské situaci dlužníků ke dni prohlášení konkursu (bod V. výroku).

K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost dovozují z § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíce nesprávné právní posouzení věci a navrhujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Přípustnost dovolání vymezují dovolatelé jen tak, že „odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), které je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

V R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že:

„Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ‚ustálené rozhodovací praxe’ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.“

Údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává, když dovolání ani v dalších svých částech nijak nekonkretizuje, od které své předchozí judikatury by se měl Nejvyšší soud podle dovolatelů odchýlit, ani (byť jen slovně) nekonkretizuje judikaturu Nejvyššího soudu, se kterou by (podle mínění dovolatelů) mělo být napadené rozhodnutí v rozporu.

Nejvyšší soud sám si rovněž není vědom žádného svého rozhodnutí, jemuž by se napadené rozhodnutí mělo protivit.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Již s přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (22. prosince 2014) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. července 2016

JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací