Plný text
KSOS 31 INS [č.] 29 NSČR 13/2026-B-733
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS [č.], o zproštění funkce insolvenčního správce a o odvolání zástupce věřitelů, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. října 2025, č. j. KSOS 31 INS [č.], 4 VSOL [č.], takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 1. srpna 2025, č. j. KSOS 31 INS [č.], Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka na zproštění Mgr. P. B. funkce insolvenčního správce (bod I. výroku) a návrh dlužníka na odvolání věřitele CREDITEX HOLDING, a. s. (dále též jen „věřitel C“ nebo „zástupce věřitelů“) z funkce zástupce věřitelů (bod II. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud, vycházeje z § 32 odst. 1, § 36, § 60 odst. 1 a § 63 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dospěl po přezkoumání rozhodnutí insolvenčního soudu k následujícím závěrům.
4. Tvrdí-li dlužník jako důvod pro zproštění insolvenčního správce funkce jeho podjatost pro vztah k věřiteli C, tento vztah již byl pravomocně vyřešen v předchozích rozhodnutích soudů o návrzích dlužníka na zproštění insolvenčního správce, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2024, sen. zn. 29 NSČR 68/2024, kterým bylo dovolání dlužníka odmítnuto). Dlužníkem nově uváděné okolnosti nevyvrací (již) přijaté závěry.
5. Insolvenční správce informoval zástupce věřitelů, že se nehodlá jako žalobce účastnit řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1, v němž se dlužník domáhá vůči České republice náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem; tento postoj také řádně zdůvodnil. Podjatost insolvenčního správce nelze dovozovat jen z toho, že věřitel C vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované.
6. Námitka dlužníka, že insolvenční soud měl při rozhodování o zproštění správce hodnotit také jeho činnost spočívající v poskytování půjček mimo toto insolvenční řízení, není důvodná. Bezúhonnost (důvěryhodnost) insolvenčního správce, která je jedním z předpokladů pro výkon jeho činnosti, zkoumá a posuzuje Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Správný je závěr insolvenčního soudu, že mu přísluší zkoumat „jen“ řádný výkon činnosti insolvenčního správce v rámci insolvenčního řízení, přičemž důvodem pro jeho zproštění je situace, kdy insolvenční správce neplní řádně své povinnosti.
7. Odvolací soud neshledal důvod ke zproštění insolvenčního správce ani v jeho postupu při řešení dluhu za užívání nebytových prostor v obchodním domě Luna. Zdůraznil, že dlužník měl insolvenčnímu správci poskytnout potřebnou součinnost a informace o nájemních vztazích. Insolvenční správce předložil dohodu o uznání dluhu a jeho úhradě ve splátkách uzavřenou se společností NEJLEVNĚJŠÍ POTRAVINY s. r. o. „v likvidaci“. Vysvětlil rovněž, proč dohoda nebyla uzavřena ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Nelze proto dovozovat, že při řešení dluhu na nájemném „zcela selhal“, jak tvrdí dlužník.
8. Odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem neshledal důvody podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona pro zproštění Mgr. P. B. funkce insolvenčního správce.
9. K návrhu na odvolání zástupce věřitelů odvolací soud uzavřel, že věřitel C nevstoupil do řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 z titulu výkonu funkce zástupce věřitelů, nýbrž jako právní subjekt, který vstupem do řízení vykonal své procesní právo. Námitka dlužníka, že účelem jeho vstupu bylo mařit provedení důkazů, je zcela nedůvodná. Z okolností vedlejší intervence nevyplynulo zneužití práva a vstup věřitele C do nalézacího řízení nelze hodnotit jako „protiprávní činnost zástupce věřitelů“, jak namítá dlužník.
10. Závěr insolvenčního soudu, že argumenty dlužníka nejsou důvodem pro odvolání věřitele C z funkce zástupce věřitelů, je správný.
II. Dovolání a vyjádření k němu 11. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, jakož i na vyřešení právních otázek, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešeny.
12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
13. Jako vyřešenou v rozporu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněném pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2014“), předestírá otázku:
1/ Je důležitým důvodem pro zproštění insolvenčního správce funkce neplnění povinnosti předkládat zprávy o stavu insolvenčního řízení nejméně jednou za tři měsíce nebo nehospodárné vynakládání prostředků na právní zastoupení, respektive značně nevýhodný způsob sjednání odměny advokáta, který insolvenčního správce zastupuje?
Jako dosud neřešené dovolatel předkládá tyto otázky:
2/ Je porušením důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem skutečnost, že se insolvenční správce odmítne účastnit na straně žalobce řízení, v němž dlužník vymáhá pohledávku proti České republice podle zákona č. 82/1998 Sb.?
3/ Je důvodem ke zproštění insolvenčního správce funkce, nepostupuje-li insolvenční správce nestranně a jedná ve shodě s insolvenčním navrhovatelem proti oprávněnému zájmu dlužníka?
4/ Je důvodem ke zproštění insolvenčního správce funkce jeho činnost nesouvisející s konkrétním insolvenčním řízením, která spočívá v podnikání bez živnostenského oprávnění (poskytování velkého počtu půjček)?
5/ Je důvodem k „odvolání“ insolvenčního správce z funkce kumulace více skutků, jimiž při výkonu funkce insolvenčního správce neplní řádně své povinnosti, byť i třeba méně intenzivním způsobem?
6/ Je důvodem pro odvolání z funkce zástupce věřitelů postup zástupce věřitelů, který usiluje o vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované ve sporu, v němž dlužník žaluje o zaplacení pohledávky, o níž by byla v případě úspěchu rozšířena majetková podstata dlužníka?
14. Dovolatel insolvenčnímu správci vytýká, že postupoval nehospodárně při správě obchodního domu Luna, nečinil kroky k popření pohledávky věřitele C, neprověřil osobu dlužníka z nájemního vztahu, neuzavřel dohodu o uznání dluhu ve formě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti a o existenci dluhu neinformoval v roce 2024 schůzi věřitelů.
15. K bezúhonnosti insolvenčního správce dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. února 2025, č. j. 8 As 46/2024-70. Závěr odvolacího soudu, podle něhož insolvenčnímu soudu nepřísluší posuzovat způsobilost insolvenčního správce k výkonu funkce, považuje za přepjatě formalistický.
16. Dále se dovolatel vymezuje proti postupu insolvenčního správce, který odmítl vstoupit do řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti České republice, a proti „pokusu“ věřitele C vstoupit do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Podle dovolatele bylo společným cílem tohoto postupu zamítnutí jeho žaloby.
17. Dovolatel též namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a porušení práva na spravedlivý proces. Odvolací soud podle něj řádně neposoudil skutkové okolnosti, které mu byly předestřeny.
18. Zástupce věřitelů ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout. Má za to, že dovolatel řádně nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání, neboť neuvedl, v čem konkrétně se měl odvolací soud odchýlit od R 91/2014, a jednotlivé otázky zakládá na skutkových předpokladech, z nichž soudy nižších stupňů nevycházely. Zdůrazňuje zejména, že soudy nezjistily neplnění povinnosti předkládat zprávy, nehospodárné vynakládání prostředků na právní zastoupení, nedostatek nestrannosti insolvenčního správce ani kumulaci více porušení jeho povinností.
19. K tvrzené činnosti insolvenčního správce mimo insolvenční řízení zástupce věřitelů namítá, že nebylo zjištěno, že by insolvenční správce podnikal bez potřebného oprávnění nebo ve větším rozsahu poskytoval půjčky. Ani případná jeho činnost mimo insolvenční řízení by bez návaznosti na porušení konkrétní povinnosti nebyla důvodem pro zproštění správce funkce. K rozhodnutí insolvenčního správce nevymáhat tvrzenou pohledávku vůči České republice uvádí, že insolvenční správce svůj postup odůvodnil právním posouzením pohledávky a dlužníku nic nebránilo, aby ve sporu pokračoval vlastním jménem.
20. K návrhu na odvolání zástupce věřitelů z funkce uvádí, že do řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 vstoupil jako samostatný právní subjekt vykonávající vlastní procesní právo, nikoli z titulu výkonu funkce zástupce věřitelů. Jeho vedlejší účastenství nebylo zneužitím práva a neznamenalo porušení povinnosti sledovat společný zájem věřitelů.
21. V podání ze dne 9. září 2026 zástupce věřitelů své vyjádření doplnil. Poukázal na výsledek řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 133/2022 (pravomocné zamítnutí žaloby) a informoval o vývoji trestního řízení vedeného proti jednateli dlužníka.
22. III. Přípustnost dovolání
23. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
24. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
25. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř.; jeho přípustnost proto může být založena jen podle § 237 o. s. ř.
26. Dovolací přezkum je vyhrazen posouzení právních otázek, na jejichž řešení napadené rozhodnutí spočívá. Přípustnost dovolání proto nezakládá otázka formulovaná na skutkovém předpokladu, který odvolací soud neučinil součástí skutkového základu svého rozhodnutí, ani otázka, jejíž posouzení se nemůže projevit v právních poměrech dovolatele.
27. Přípustnost dovolání nezakládá otázka č. 1.
28. Námitky týkající se dřívějšího prodlení insolvenčního správce s předkládáním zpráv a vynakládání prostředků na právní zastoupení byly posuzovány již v předchozích řízeních o návrzích dlužníka na zproštění insolvenčního správce funkce. V nynějším řízení soudy vyšly z toho, že po schůzi věřitelů konané dne 28. února 2024 insolvenční správce zprávy o stavu insolvenčního řízení pravidelně předkládal.
29. Napadené rozhodnutí proto nespočívá na právním závěru, že nedodržování povinnosti předkládat zprávy nebo nehospodárné vynakládání prostředků nikdy nemůže být důvodem ke zproštění insolvenčního správce funkce. Spočívá na závěru, že taková porušení povinností nebyla v nyní posuzovaném období zjištěna a dřívější pochybení již byla posouzena.
30. Odvolací soud se přitom neodchýlil od R 91/2014. Nezpochybnil, že i jediné závažné porušení důležité povinnosti může podle okolností věci vést ke zproštění insolvenčního správce. Otázka č. 1 proto přípustnost dovolání nezakládá.
31. Přípustnost dovolání nezakládají ani otázky č. 3 a 5.
32. Otázka č. 3 vychází z předpokladu, že insolvenční správce nepostupoval nestranně a jednal ve shodě se zástupcem věřitelů proti oprávněnému zájmu dlužníka. Takový koordinovaný postup však odvolací soud nezjistil. Vyšel naopak z toho, že insolvenční správce své rozhodnutí nevymáhat pohledávku vysvětlil a že následná procesní aktivita zástupce věřitelů sama o sobě neprokazuje jejich koordinovaný postup.
33. Ani otázka č. 5 nevychází ze skutkového stavu, na němž napadené rozhodnutí spočívá. Odvolací soud nezjistil kumulaci několika porušení povinností insolvenčního správce, nýbrž uzavřel, že v nyní posuzovaných okolnostech insolvenční správce své povinnosti způsobem odůvodňujícím jeho zproštění neporušil. Posouzení následků kumulace více pochybení by proto bylo v poměrech této věci pouze akademické.
34. Dovolání je přípustné pro řešení otázky č. 2. Podle jejího obsahu jde o otázku, podle jakých kritérií má insolvenční správce rozhodnout, zda bude tvrzenou pohledávku dlužníka vymáhat, a za jakých podmínek může jeho rozhodnutí nepokračovat v již zahájeném řízení nebo pohledávku samostatně nevymáhat představovat porušení odborné péče podle § 36 odst. 1 insolvenčního zákona. Tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla v daných souvislostech vyřešena.
35. Dovolání je dále přípustné pro řešení otázky č. 4. Podle jejího obsahu jde o otázku, zda a za jakých podmínek může být pro rozhodnutí podle § 32 insolvenčního zákona významné jednání insolvenčního správce mimo výkon funkce. Tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla v daných souvislostech vyřešena.
36. Dovolání je také přípustné pro řešení otázky č. 6, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla v daných souvislostech vyřešena, a to za jakých podmínek může výkon procesního práva zástupce věřitelů představovat důležitý důvod pro jeho odvolání z funkce podle § 63 odst. 3 insolvenčního zákona.
IV. Důvodnost dovolání 37. Nejvyšší soud se v mezích přípustných právních otázek zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
38. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně použil.
39. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:
Podle § 32 insolvenčního zákona insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (první odstavec).
Podle § 36 insolvenčního zákona insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob (první odstavec).
Podle § 60 insolvenčního zákona členové a náhradníci věřitelského výboru jsou povinni při výkonu své funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídají za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobili porušením svých povinností nebo neodborným výkonem své funkce. Společnému zájmu věřitelů jsou při výkonu funkce povinni dát přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob (odstavec první, věta první a druhá).
Podle § 63 insolvenčního zákona z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání povinností, může insolvenční soud odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků. Může tak učinit i bez návrhu (třetí odstavec).
40. Ve výše citované podobě, pro věc rozhodné, platila ustanovení § 32, § 36 odst. 1 a § 60 insolvenčního zákona od jeho účinnosti a do vydání napadeného rozhodnutí nedoznala změn. Ustanovení § 63 odst. 3 platí v citované podobě od 1. ledna 2014 doposud.
41. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že ustanovení § 32 odst. 1 a § 63 odst. 3 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Srov. zejména R 91/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2023, sen. zn. 29 NSČR 141/2022.
42. Při rozhodování o zproštění insolvenčního správce funkce (§ 32 odst. 1 insolvenčního zákona) i při rozhodování o odvolání zástupce věřitelů z funkce (§ 63 odst. 3 insolvenčního zákona) je tedy na insolvenčním soudu, aby podle svého uvážení posuzoval konkrétní okolnosti, jež vyšly najevo v rámci daného insolvenčního řízení, a své závěry přitom přezkoumatelným způsobem zdůvodnil.
43. Nejvyšší soud činí k dovolatelem položeným otázkám tyto závěry.
K otázce č. 2
44. Povinnost insolvenčního správce postupovat svědomitě a s odbornou péčí a vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, zahrnuje také povinnost zabývat se tvrzenými majetkovými nároky dlužníka, které mohou náležet do majetkové podstaty. Srov. např. R 91/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněné pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
45. Z této povinnosti však neplyne, že insolvenční správce musí soudně vymáhat každý nárok tvrzený dlužníkem nebo pokračovat v řízení, které dlužník o takovém nároku zahájil. Insolvenční správce je oprávněn a současně povinen v rámci výkonu svých oprávnění posoudit, zda má být tvrzená pohledávka sepsána do majetkové podstaty a zda její vymáhání odpovídá společnému zájmu věřitelů.
46. Při tomto posouzení insolvenční správce přihlédne zejména ke skutkovému a právnímu základu tvrzené pohledávky, dostupnosti důkazů, pravděpodobnosti procesního úspěchu, předpokládaným nákladům a délce řízení a k možnosti skutečného vymožení případně přisouzeného plnění.
47. Je přitom třeba rozlišovat mezi posouzením správce, zda tvrzené majetkové právo náleží do majetkové podstaty, jeho rozhodnutím o soupisu a jeho rozhodnutím o soudním vymáhání pohledávky. Ani skutečnost, že existence nebo vymahatelnost pohledávky je sporná, nezbavuje insolvenčního správce povinnosti opatřit si podklady přiměřené okolnostem a významu věci a na jejich základě zvolit další postup.
48. Insolvenční správce musí být schopen uvést skutkové a právní důvody, o které opřel rozhodnutí pohledávku nevymáhat, tak aby bylo možné posoudit, zda vycházel z okolností významných pro společný zájem věřitelů a zda jeho postup nebyl svévolný. Rozsah takového odůvodnění závisí na povaze, hodnotě a průkaznosti pohledávky. Postup s odbornou péčí však nevyžaduje, aby se předpoklady insolvenčního správce následně ukázaly jako správné; rozhodné je, zda byl jeho postup odborně obhajitelný podle informací a podkladů, které měl nebo při řádném výkonu funkce mohl mít k dispozici v době svého rozhodování.
49. Dospěje-li insolvenční správce na základě takového posouzení k závěru, že tvrzená pohledávka není po právu nebo že její vymáhání není vzhledem k pravděpodobnému výsledku, nákladům a rizikům hospodárné, nepředstavuje jeho rozhodnutí pohledávku nevymáhat porušení povinností podle § 36 odst. 1 insolvenčního zákona.
50. V poměrech projednávané věci se ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů nepodává, že by insolvenční správce tvrzenou pohledávku dlužníka vůči České republice pominul. Své rozhodnutí pohledávku nevymáhat odůvodnil tím, že ji nepovažuje za právně opodstatněnou. Soudy nižších stupňů neshledaly, že by tento postup byl svévolný. Rozhodné je i to, že podle závěrů soudů mohl dlužník pokračovat ve sporu vlastním jménem. Rozhodnutí insolvenčního správce proto nevedlo k tomu, že by tvrzená pohledávka nemohla být soudně uplatněna vůbec.
51. Závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí insolvenčního správce neúčastnit se řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 nebylo za daných okolností porušením jeho povinností, je proto správný.
K otázce č. 4
52. Je třeba rozlišovat mezi odvoláním insolvenčního správce podle § 31 insolvenčního zákona a jeho zproštěním podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona. Odvolání insolvenčního správce podle § 31 insolvenčního zákona může být založeno na důležitých důvodech, které nemají původ v porušení jeho povinností, zatímco zproštění insolvenčního správce podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona předpokládá neplnění povinností, nedostatek odborné péče nebo závažné porušení důležité povinnosti uložené zákonem nebo soudem.
53. Účelem zproštění insolvenčního správce podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona je zajistit řádný výkon funkce v konkrétním insolvenčním řízení.
54. Od rozhodování o zproštění insolvenčního správce funkce je třeba odlišit veřejnoprávní dohled nad splněním předpokladů pro výkon činnosti insolvenčního správce a rozhodování o pozastavení nebo zániku práva tuto činnost vykonávat podle zákona o insolvenčních správcích.
55. V projednávané věci soudy nezjistily žádnou konkrétní souvislost mezi dovolatelem tvrzeným poskytováním půjček a plněním povinností insolvenčního správce, jeho odbornou péčí nebo jeho poměrem k dlužníku, majetkové podstatě či některému z věřitelů v tomto insolvenčním řízení.
56. Činnost insolvenčního správce mimo výkon funkce bez konkrétního vztahu k poměrům posuzovaného insolvenčního řízení sama o sobě nezakládá důvod pro zproštění insolvenčního správce funkce.
57. Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. února 2025, č. j. 8 As 46/2024-70, na uvedeném závěru nic nemění. Uvedené rozhodnutí se zabývá (ve veřejnoprávním režimu) posuzováním podmínek spolehlivosti a důvěryhodnosti osoby usilující o výkon funkce insolvenčního správce se zvláštním povolením. Přestože vychází z úvahy, že určité jednání osoby mimo výkon konkrétní funkce může být významné pro posouzení její důvěryhodnosti, neřeší otázku zproštění insolvenčního správce funkce podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona v konkrétním insolvenčním řízení.
58. Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto ve výsledku správné.
K otázce č. 6
59. Člen věřitelského orgánu je při výkonu funkce povinen postupovat s odbornou péčí a dát společnému zájmu věřitelů přednost před zájmem vlastním i před zájmy jiných osob.
60. Tato povinnost neznamená, že by člen věřitelského orgánu byl jen z titulu své funkce zbaven možnosti vykonávat vlastní hmotná nebo procesní práva. Okolnost, že určitý procesní úkon činí vlastním jménem a nikoli jménem věřitelského orgánu, však sama o sobě nevylučuje, že tím současně porušuje povinnosti spojené s výkonem funkce.
61. Výkon vlastního procesního práva může představovat důležitý důvod pro odvolání podle § 63 odst. 3 insolvenčního zákona, jestliže podle konkrétních okolností současně znamená porušování nebo zanedbávání povinností při výkonu funkce. Tak tomu může být zejména tehdy, jestliže člen věřitelského orgánu využívá své funkční postavení nebo informace získané při výkonu funkce k prosazení vlastního zájmu proti společnému zájmu věřitelů, maří nebo bezdůvodně ztěžuje účelné vymáhání pohledávky náležející do majetkové podstaty nebo svým postupem vystavuje majetkovou podstatu nepřiměřenému riziku újmy.
62. Společný zájem věřitelů nelze bez dalšího ztotožnit se zájmem na procesním úspěchu dlužníka v každém jím zahájeném sporu. V tomto ohledu je třeba přihlédnout také k tomu, zda insolvenční správce považoval tvrzenou pohledávku za majetek náležející do majetkové podstaty, zda ji sepsal nebo vymáhal, kdo nesl náklady sporu a zda procesní postup člena věřitelského orgánu mohl podle konkrétních okolností ohrozit účelné vymáhání majetku nebo jinak poškodit společný zájem věřitelů.
63. Samotná okolnost, že zástupce věřitelů vstoupil jako vedlejší účastník na straně žalované do řízení, v němž dlužník uplatňoval pohledávku, není bez dalšího důvodem pro jeho odvolání z funkce. Vždy je třeba posoudit důvody takového postupu, jeho konkrétní obsah, vztah k výkonu funkce, případné využití funkčního postavení a skutečné nebo rozumně předvídatelné následky pro společný zájem věřitelů.
64. Insolvenční správce tvrzenou pohledávku nepovažoval za důvodnou, nesepsal ji do majetkové podstaty a nevymáhal ji na účet majetkové podstaty. Procesní postup zástupce věřitelů proto nezasáhl do vymáhání pohledávky vedeného insolvenčním správcem ani nevedl k vynaložení dalších prostředků majetkové podstaty. Ze skutkových závěrů obou soudů přitom nevyplývá, že by zástupce věřitelů při svém procesním postupu zneužil své funkční postavení nebo jednal ve shodě s insolvenčním správcem proti společnému zájmu věřitelů.
65. Za těchto okolností je správný závěr odvolacího soudu, že postup zástupce věřitelů není důležitým důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 63 odst. 3 insolvenčního zákona.
66. Rozhodnutí odvolacího soudu není nepřezkoumatelné, jak tvrdí dovolatel. Vyhovuje totiž požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, jež vyplývají z přiměřené aplikace § 157 odst. 2 o. s. ř. (viz § 211 o. s. ř.), když z odůvodnění lze seznat, jakými úvahami se odvolací soud při posouzení věci řídil a z jakých důvodů rozhodl o potvrzení zamítavého rozhodnutí insolvenčního soudu. Potud je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry formulovanými v rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 100/2013“).
67. K výhradě dovolatele, že odvolací soud se nevypořádal s jeho odvolací argumentací, lze opět poukázat na závěry plynoucí z R 100/2013. K tomu lze dodat, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).
68. Skutečnost, že odvolací soud nepřisvědčil argumentaci dovolatele nebo že některé jeho námitky posoudil jako spekulativní, již dříve vyřešené nebo právně nevýznamné, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezakládá.
69. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zamítl jako nedůvodné.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2026
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu