Plný text
MSPH 94 INS 2006/2017 29 NSČR 142/2018-B-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka M Marketing s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem [adresa] PSČ 171 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 779 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS 2006/2017, o návrhu na zrušení usnesení schůze věřitelů, o dovolání věřitele Heberlung s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 120 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Lucií Maděrkovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2018, č. j. MSPH 94 INS 2006/2017, 1 VSPH 182/2018-B-36, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 4. ledna 2018, č. j. MSPH 94 INS 2006/2017-B-29, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh věřitele Heberlung s. r. o. (dále jen „věřitel H“) na zrušení usnesení schůze věřitelů konané dne 4. ledna 2018, kterým tato schůze rozhodla, že ponechá ve funkci prozatímní věřitelský výbor.
K odvolání věřitele H Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení insolvenčního soudu potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel H dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá nesprávné právní posouzení odvolacím soudem a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je ve svém výsledku v souladu s (v mezidobí vydaným) usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2019, sen. zn. 29 NSČR 9/2018, uveřejněným pod číslem 49/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na které Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje a v němž formuloval a odůvodnil závěr, že usnesení schůze věřitelů o volbě nebo odvolání členů a náhradníků věřitelského výboru nelze zrušit postupem podle § 54 a § 55 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
O tom, že se výše uvedené závěry uplatní i pro usnesení schůze věřitelů, kterou se rozhoduje o ponechání prozatímního věřitelského výboru ve funkci, přitom není pochyb (srov. § 57 odst. 3 větu druhou insolvenčního zákona).
Rozhodnutí insolvenčního soudu i napadené rozhodnutí je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. vedle výše uvedeného rozhodnutí také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2019, sen. zn. 29 NSČR 98/2019).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2020
Mgr. Milan Polášek předseda senátu