Plný text
MSPH 77 INS XY 29 NSČR 64/2016-P19-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v insolvenční věci dlužníka J. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 18, o dovolání věřitele č. 18 AKNELA - s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Josefem Kantůrkem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2015, č. j. MSPH 77 INS , 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. května 2015, č. j. MSPH 77 INS XY, odmítl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) – vycházeje z § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – přihlášku pohledávky věřitele č. 18 AKNELA - s. r. o. (dále též jen „věřitel“) [bod I. výroku] a určil, že právní mocí rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).
K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení insolvenčního soudu jen tak, že přihláška pohledávky č. 2 v celkové výši 316 492,07 Kč se neodmítá a v tomto rozsahu se účast věřitele v insolvenčním řízení neukončuje, jinak rozhodnutí potvrdil.
Proti potvrzující části výroku rozhodnutí odvolacího soudu podal věřitel dovolání, v němž zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K otázce přípustnosti dovolání dovolatel pouze odkazuje na § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) [srov. bod 1. odst. 3 dovolání].
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na § 237 o. s. ř.
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označené níže – dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř. neboť se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2016
Mgr. Milan P o l á š e k