Plný text
MSPH 57 INS 15604/2024 29 NSČR 64/2026-P3-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v insolvenční věci dlužnice K. M., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, o odmítnutí přihlášky pohledávky, o dovolání věřitele č. 3 P. Š., zastoupeného Mgr. Tomášem Hrdinou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 616 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2026, č. j. MSPH 57 INS 15604/2024, 5 VSPH 86/2026-P3-8, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 4. prosince 2025, č. j. MSPH 57 INS 15604/2024-P3-3, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky P3 věřitele č. 3 (P. Š.) v celém rozsahu (bod I. výroku) a rozhodl, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast věřitele č. 3 v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice (K. M.) co do popřené části pohledávky P3 ve výši 2 070 273,97 Kč (bod II. výroku).
2. K odvolání věřitele č. 3 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. února 2026, č. j. MSPH 57 INS 15604/2024, 5 VSPH 86/2026-P3-8, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 3 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Tvrdí, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro jeho vady, které nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Učinil tak proto, že dovolatel v dovolání nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné.
5. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014 (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
6. V R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu i v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části). K projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem jako nová vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
7. V dané věci dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. ve vyřešení právní otázky, která „ačkoliv byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu již řešena, je namístě její nové posouzení“. Dovolatel však na žádném místě svého dovolání neuvedl (odkazem na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, popřípadě popisem obsahu takových rozhodnutí), od kterého (svého dříve přijatého) řešení se má dovolací soud odchýlit, když toliko polemizuje s právním posouzením věci soudy nižších stupňů (neboť má jejich rozhodnutí za rozporná „s procesní situací“).
8. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, (mimo jiné) přijal a odůvodnil závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti, pak může učinit v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. stanoviska).
9. Plénum Ústavního soudu přitom v bodu 35. uvedeného stanoviska zdůraznilo, že povinné zastoupení dovolatele advokátem slouží mimo jiné k zajištění vyššího standardu právní pomoci dovolatelům. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. pak po advokátech zjednodušeně vyžaduje, aby se před podáním dovolání seznámili dostatečně s judikaturou Nejvyššího soudu a v dovolání následně uvedli, jaký je podle jejich názoru vztah této judikatury k napadenému rozhodnutí odvolacího soudu; plénum Ústavního soudu v tomto požadavku neshledalo jakoukoli nepřiměřenost.
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2026
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu