Plný text
KSUL 81 INS XY 29 NSČR 79/2016-B-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka V. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Lubomírem Jelínkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 81 INS XY, o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2015, č. j. KSUL 81 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 21. prosince 2015, č. j. KSUL 81 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení ze dne 14. srpna 2014, č. j. KSUL 81 INS XY, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem (jako insolvenční soud) prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu; srov. usnesení ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení ze dne 26. června 2012, sen. zn. 29 NSČR 39/2012, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2013, pod číslem 98 a usnesení ze dne 16. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 12/2012.
Na přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. přitom nelze usuzovat ani na základě argumentace obsažené v dovolání, jelikož ustanovení § 390 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), které od účinnosti insolvenčního zákona nedoznalo změn, ukládá insolvenčnímu soudu jen to, aby v případě, že insolvenční návrh podá jiná osoba, dlužníka poučil o tom, že může podat návrh na povolení oddlužení nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; obsah poučení, jehož se dlužníku (dne 3. prosince 2013) dostalo, požadavkům zmíněného ustanovení (i shora uvedené judikatury) plně odpovídá.
Bylo-li s účinností od 1. ledna 2014 zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., úpadku o způsobech jejího řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, změněno ustanovení § 389 insolvenčního zákona, jde-li o předpoklady, za nichž dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, měl na tuto změnu [v souladu s obecným právním principem „vigilantibus iura skripta sunt“ (bdělým náležejí práva)] reagovat (v situaci, kdy posledním dnem pro podání návrhu na povolení oddlužení bylo pondělí 2. ledna 2014) dlužník a nově zvážit, zda tato změna měla vliv na jeho legitimaci k podání návrhu na oddlužení.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů), jakož i státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2016
JUDr. Petr G e m m e l