Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam

Spisová značka

29 NSČR 84/2026

Téma · generováno AINepoctivý záměr při návrhu na oddlužení

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 27. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:29.NSCR.84.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Oddlužení Nepoctivý záměr Úpadek Vykonatelnost rozhodnutí Insolvenční návrh Přípustnost dovolání Jednání soudu Konkurs

Shrnutí · generováno AI

Dlužnici byl zamítnut návrh na oddlužení, protože soudy její postup vyhodnotily jako nepoctivý: před podáním návrhu převedla nemovitosti, ačkoli měla splatné dluhy, a věřitelům nabízela jen nízké plnění. Nejvyšší soud její dovolání odmítl, protože závěr nižších soudů odpovídal ustálené judikatuře.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Nejvyšší soud potvrdil, že závěr o nepoctivém záměru podle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona může v okolnostech věci vyplývat z převodů nemovitostí na blízké osoby v době splatných dluhů, z časové souvislosti návrhu na oddlužení s vymáháním pohledávek i z nabídky jen minimálního uspokojení věřitelů. Námitka nenařízení jednání představuje zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř., jež není způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá [viz závěr o nepoctivém záměru dlužnice podle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona ], je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
    Zobrazit v textu
  • Konečně Nejvyšší soud nemá pochybnosti ani o tom, že soudy nižších stupňů přihlédly při posouzení, zda dlužnice sledovala návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, ke všem právně významným skutečnostem, včetně toho, že dlužnicí popisované obchodní vztahy s věřiteli R a L. M. neměly na přijatý závěr vliv.
    Zobrazit v textu
  • Taková vada ale podle § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

KSBR 52 INS [č.] 29 NSČR 84/2026-A-43

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice M. D., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 52 INS [č.], o návrhu na povolení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Vítem Kubalcem, advokátem, se sídlem [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. května 2026, č. j. KSBR 52 INS [č.], 4 VSOL [č.], takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 8. dubna 2026, č. j. KSBR 52 INS [č.], (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice M. D. (výrok I.), zamítl návrh dlužnice na povolení oddlužení pro předpoklad nepoctivého záměru (výrok II.), prohlásil konkurs na její majetek (výrok III.), insolvenčním správcem ustanovil společnost OMEGA INSOLVENCE v. o. s. (výrok IV.) a určil místo a termín konání přezkumného jednání a první schůze věřitelů (výroky VIII. a IX.).

Insolvenční soud vyšel především z toho, že:

1) Dne 15. července 2025 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Existenci svého úpadku dovozovala z vykonatelných pohledávek věřitelů České televize (ve výši 8.384,- Kč, splatné 31. prosince 2024), REMAFIN 11 a. s. (dále jen „věřitel R“) [ve výši 2.640.726,- Kč, splatné 31. prosince 2023] a L. M. (dále jen věřitelka „L. M.“) [ve výši 785.000,- Kč, splatné 1. srpna 2023]. Pro účely plnění splátkového kalendáře předpokládala splátku ze mzdy u společnosti COLLADO s. r. o. (dále jen „společnost C“) ve výši 3.206,- Kč měsíčně. V seznamu svého majetku uvedla podíl na (označené) nemovitosti v odhadované hodnotě 2.000,- Kč, movité věci oceněné částkami 2.000,- Kč a 4.000,- Kč a obchodní podíl ve společnosti C (ve výši 85 %).

2) Darovací smlouvou ze dne 29. dubna 2022 převedla dlužnice na svou dceru (K. D.) vlastnické právo k nemovitostem v k. ú. XY. Smlouvou ze dne 1. července 2022 převedla na J. D. (bývalého manžela) vlastnické právo k (označené) bytové jednotce (s příslušným podílem na společných částech budovy a pozemku) za (nepřiměřeně nízkou) kupní cenu 1.875.000,- Kč. Obě smlouvy dlužnice uzavřela v době, kdy měla splatné závazky vůči věřiteli R ze smlouvy o zápůjčce ze dne 24. června 2020 (ve výši 2 milióny Kč s příslušenstvím) a vůči věřitelce L. M. ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. listopadu 2018 (ve výši 500.000,- Kč s příslušenstvím). Přitom pohledávky těchto věřitelů (dlužnicí uznané dne 25. června 2020 a 20. listopadu 2020) byly zajištěny směnkami; pohledávky ze (zajišťovacích) směnek jsou pohledávkami, jimiž dlužnice odůvodnila insolvenční návrh.

Na tomto základě insolvenční soud ‒ odkazuje na § 3 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 písm. b), § 395 odst. 1 a 2 a § 396 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jakož i na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu ‒ uzavřel, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti. Jelikož v době, kdy byla v prodlení s vrácením peněžních prostředků ze smluv o zápůjčkách, převedla výše označené nemovitosti na dceru a bývalého manžela, aniž uvedla jakýkoli „ospravedlnitelný“ důvod pro takové jednání, a insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podala „v přímé časové souvislosti“ s právní mocí a vykonatelností (označeného) soudního rozhodnutí (o směnečné pohledávce věřitele R) a s podáním žaloby (věřitelem R) o určení neúčinnosti smlouvy o prodeji bytové jednotky, to vše za stavu, kdy nabídla splátkový kalendář (jen) ve výši 3.206,- Kč měsíčně (ze mzdy 17.837,- Kč) [mzdu si zvýšila na částku 27.000,- Kč „hrubého“ až na základě námitek věřitelů (z příjmu od společnosti C, v níž vykonávala funkci jednatelky)], dovodil, že dlužnice sledovala návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužnice usnesením ze dne 19. května 2026, č. j. KSBR 52 INS [č.], 4 VSOL [č.], potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výrocích II., III., VIII. a IX.

Odvolací soud ‒ vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu ‒ se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu o nepoctivosti záměru dlužnice sledovaného navrhovaným oddlužením.

V této souvislosti akcentoval, že směnkami zajištěné (a dlužnicí uznané) pohledávky ze smluv o zápůjčkách věřitele R a věřitelky L. M. byly splatné dne 24. června 2021 a dne 17. listopadu 2019, tj. dříve, než dlužnice převedla (označený) nemovitý majetek na dceru a bývalého manžela

Jako nedůvodnou vyhodnotil s odkazem na § 85 odst. 1 větu první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), námitku dlužnice, že (insolvenční) soud „nesvolal“ ve věci jednání, když obsah spisu byl pro jeho rozhodnutí dostačující. Za „zcela bez významu“ považoval i námitky dlužnice týkající se jejího obchodního jednání s věřitelem R a věřitelkou L. M., když výrok o zjištění úpadku dlužnice je pravomocný. Konečně připomenul (i) časovou souvislost mezi vykonatelností rozsudků, jimiž soudy rozhodly o pohledávkách těchto věřitelů, a podáním insolvenčního návrhu, přičemž uzavřel, že záměrem dlužnice nebylo se řádně vypořádat s věřiteli, nýbrž uspokojit jejich pohledávky v minimální výši.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právních otázek vztahujících se k předpokladům pro přijetí závěru o nepoctivém záměru dlužníka podle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, které odvolací soud zodpověděl (podle jejího názoru) v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu, jakož i právní otázky, zda v poměrech dané věci mohl insolvenční soud přijmout závěr o jejím nepoctivém záměru a rozhodnout ve věci bez nařízení jednání podle § 85 insolvenčního zákona, dosud (podle jejího názoru) Nejvyšším soudem neřešené.

Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu sudu k dalšímu řízení.

Věřitelé R a L. M. navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, popřípadě zamítl. Dovolatelka v replice rekapituluje „podstatné skutečnosti“ a setrvává na poctivosti svého záměru při podání návrhu na oddlužení.

V rozsahu, v němž směřuje proti potvrzujícímu výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil výroky VIII. a IX. usnesení insolvenčního soudu o nařízení přezkumného jednání a konání první schůze věřitelů, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení nelze v této části pro tuto vadu pokračovat. K vymezení přípustnosti dovolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. Ostatně, tím, že odvolací soud projednal odvolání dlužnice proti výrokům, jimiž insolvenční soud určil termín konání přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů, přiznal dovolatelce více procesních práv, než jí náleželo, jelikož tyto výroky mají povahu usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.), takže odvolání proti nim nebylo (objektivně) přípustné; srov. § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

V rozsahu potvrzujícího výroku usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení pro nepoctivý záměr Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá [viz závěr o nepoctivém záměru dlužnice podle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona], je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, a ze dne 17. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013, uveřejněná pod čísly 14/2012, 112/2012, 86/2013 a 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29 NSČR 79/2020, uveřejněného pod číslem 12/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Konečně Nejvyšší soud nemá pochybnosti ani o tom, že soudy nižších stupňů přihlédly při posouzení, zda dlužnice sledovala návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, ke všem právně významným skutečnostem, včetně toho, že dlužnicí popisované obchodní vztahy s věřiteli R a L. M. neměly na přijatý závěr vliv.

Námitkou, podle které insolvenční soud nesprávně nenařídil jednání, vystihuje dovolatelka z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale podle § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. Srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Pro úplnost (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud odkazuje na závěry, jež k této otázce zformuloval v usnesení ze dne 30. listopadu 2023, sen. zn. 29 NSČR 51/2023.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání (výroku) usnesení o prohlášení konkursu.

Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužnice má povahu výroku závislého na výroku o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V režimu § 242 odst. 2 písm. a) o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 10. 2026

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací