Plný text
KSBR 32 INS XY 29 NSČR 98/2017-B-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužnice H. B., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS XY, o schválení konečné zprávy a o vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání Mgr. V. Z. Tomečkové, se sídlem ve [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2017, č. j. KSBR 32 INS XY, 4 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 2. prosince 2016, č. j. KSBR 32 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce ze dne 26. srpna 2016 (dále jen „konečná zpráva“), podle které činí:
A/ příjmy majetkové podstaty celkem 68.129,95 Kč,
B/ výdaje z majetkové podstaty celkem 78.747 Kč, z toho odměna insolvenčního správce 76.230 Kč (včetně 21% daně z přidané hodnoty) a hotové výdaje insolvenčního správce 2.517 Kč (včetně 21% daně z přidané hodnoty),
C/ zůstatek k rozdělení (mezi věřitele) celkem 0 Kč.
[2] K odvolání Mgr. V. Z. Tomečkové, insolvenční správkyně dlužnice (dále též jen „V. Z. T.“) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. února 2017, č. j. KSBR 32 INS XY, 4 VSOL XY, zrušil usnesení insolvenčního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala V. Z. T. dovolání, namítajíc, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[5] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení je použitelné ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), včetně omezení přípustnosti dovolání podle písmene c/ tohoto ustanovení.
[6] V poměrech dané věci je nepochybné, že dovolatelčin nesouhlas s napadeným rozhodnutím se omezuje na kritiku závěru, jímž odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v úsudku, že dovolatelce nepřísluší na odměně dalších 6.352,50 Kč, jakož i na kritiku závěru, jímž odvolací soud shledal rozhodnutí insolvenčního soudu nesprávným co do přiznání odměny za přezkum přihlášených pohledávek ve výši 21.780 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty). Dovolatelka se tak vymezuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu částky 28.132,50 Kč. Napadá tak rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. listopadu 2017
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu