Plný text
29 Odo 611/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v rozhodl v konkursní věci úpadkyně K., s. r. o., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 97 K 95/98, o ustanovení správce konkursní podstaty úpadkyně, o dovolání JUDr. PhDr. O. Ch., advokáta, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2000, č. j. 1 Ko 396/99 - 85, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 19. října 1999, č. j. 97 K 95/98 - 52, prohlásil konkurs na majetek dlužnice K., s. r. o. identifikační číslo … (bod I. výroku) a správcem konkursní podstaty (dále též jen „správce“) ustanovil JUDr. PhDr. O. Ch. (bod II. výroku). K ustanovení správce konkursní podstaty soud uvedl, že jde o v seznamu správců nezapsanou osobu.
Řízení o odvolání JUDr. PhDr. O. Ch. proti výroku o ustanovení správcem Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. března 2000, č. j. 1 Ko 396/99 - 111, zastavil. Odvolací soud uzavřel, že v mezidobí byl jmenovaný usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 1999, č. j. 97 K 95/98 - 75, výkonu funkce správce konkursní podstaty zproštěn.
Proti usnesení odvolacího soudu podal JUDr. PhDr. O. Ch. včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241 odst. 3 o. s. ř. pod písmeny b/ a d/, tedy, že řízení je postiženo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (písmeno b/), a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká – a existenci vady řízení spatřuje v tom - že odvolací řízení zastavil, aniž v odůvodnění rozhodnutí uvedl, na základě jakého ustanovení občanského soudního řádu postupoval. Zdůrazňuje přitom, že zákon nepamatuje na možnost zastavit odvolacího řízení proto, že v průběhu řízení před odvolacím soudem se změnila situace. Z toho, že odvolání proti usnesení o prohlášení konkursu nemá odkladný účinek a ustanovený správce musí vykonávat svoji funkci od okamžiku vyvěšení rozhodnutí o prohlášení konkursu na úřední desce soudu, pak dovozuje, že mu nemůže být upírána možnost domáhat se určení, že byl správcem konkursní podstaty ustanoven v rozporu se zákonem. Proto žádá, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.
Dovolání je ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. přípustné, avšak není důvodné.
Ze spisu je patrno, že Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 15. listopadu 1999, č. j. 97 K 95/98 – 75, zprostil JUDr. PhDr. O. Ch. funkce správce konkursní podstaty, a že toto usnesení nabylo právní moci 12. dubna 2001 (poté, co je k odvolání JUDr. Ch. potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. března 2000, č. j. 1 Ko 104/2000-90).
Dovolatel byl tedy zproštěn výkonu funkce správce ještě předtím, než odvolací soud vydal napadené rozhodnutí. Pak ovšem odklizení odvoláním napadeného výroku usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. října 1999 nemohlo vést k jinému (pro odvolatele příznivějšímu) výsledku než tomu, jehož bylo již dříve dosaženo usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. listopadu 1999. Jde o situaci, kdy se odvolání proti určitému rozhodnutí soudu prvního stupně stává tzv. bezpředmětným, v důsledku okolností nastalých po vydání takového rozhodnutí. Výklad podávány právní teorií i soudní praxí se shoduje v tom, že v takovém případě nejsou předpoklady pro meritorní projednání odvolání. V právní teorii srov. např. Handl, V. - Rubeš, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. Panorama Praha 1985, II. díl, str. 83, jakož i Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, str. 640, jakož i Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 975 a v rozhodovací praxi soudů např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 55/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2004, pod číslem 71. Ačkoliv citované zdroje se přihlašují k tomu, že za popsaného stavu má být odvolání jako bezpředmětné odmítnuto podle § 218 o. s. ř., obecně se připouští, že dalším zákonu odpovídajícím způsobem řešení této procesní situace je i zastavení odvolacího řízení (ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř.), jelikož v jeho průběhu nastala neodstranitelná překážka spočívající v tom, že účinky odvoláním napadeného (výroku) rozhodnutí v mezidobí pominuly.
Tento závěr, se kterým je napadené rozhodnutí v souladu, nemohou argumenty obsažené v dovolání zvrátit v rovině žádného z dovolatelem uplatněných důvodů. Vzhledem k tomu, že ze spisu se nepodávají vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání usnesením zamítl (§ 243b odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. září 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu