Plný text
29 Odo 627/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce úpadce J. K., proti žalovaným 1) JUDr. J. Š., jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., a 2) České republice – Ministerstvu spavedlnosti, se sídlem v [adresa] náhradu škody ve výši 5.200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 3/2003, o „opravném prostředku“ žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2003, č. j. Ncp 291/2003 – 17, takto:
Řízení o „opravném prostředku“ žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2003, č. j. Ncp 291/2003 – 17, se zastavuje.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením určil, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 3/2003 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (první výrok) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 3 (druhý výrok).
Proti tomuto usnesení brojil žalobce podáním (č. l. 19-20), jež označil jako „opravný prostředek“ (v obsahu podání pak jako „řádný opravný prostředek“) a které k výzvě soudu aby uvedl, o jaký opravný prostředek má jít, doplnil podáním (č. l. 24-25), v němž uvedl, že jde o opravný prostředek podle části čtvrté občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a že je věcí soud, aby si podle obsahu jeho podání vyložil, o jaký opravný prostředek může jít.
Žalobce označil své podání za řádný opravný prostředek, kterým v daném kontextu může být – obecně vzato - toliko odvolání
Podle ustanovení § 201 o. s. ř. ovšem platí, že účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Rozhodnutí vrchního soudu, který v intencích § 10 odst. 2 o. s. ř. nikdy nerozhoduje jako soud prvního stupně, odvoláním napadnout nelze.
Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „odvolání” proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které touto vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Pro úplnost lze dodat, že nedostatkem funkční příslušnosti by řízení bylo postiženo i v případě, že by podání žalobce mělo být „dovoláním“.
Dovolání je totiž ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.
Ve shodě s dikcí § 104a odst. 2 o. s. ř. ovšem napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím „nadřízeného“ vrchního soudu.
Pojem „nadřízený soud”, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud” jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhoduje-li tedy vrchní soud o tom, které soudy (okresní nebo krajské) jsou věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Funkční příslušnost k projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje; řízení by proto muselo být i v tomto případě zastaveno podle § 104 odst. 1 o. s. ř. i kdyby šlo o dovolání“ (k tomu srov. shodně i nález Ústavního soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. III. ÚS 182/99, uveřejněný pod číslem 77 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 18).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. července 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu