Plný text
29 Odo 922/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) JUDr. F. K., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně E., s. r. o. a b) M. V., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. o. a f. a. s., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 116/2001, o dovolání M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února 2006, č.j. 20 Co 368/2005-157, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 15. února 2005, č.j. 5 C 116/2001-131, určil, že žalobkyně (rozuměj E., s. r. o. - dále jen „společnost“) je vlastnicí ve výroku rozhodnutí specifikovaných věcí (dále jen „sporné věci“).
Soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a na ustanovení § 37 odst. 1 a § 120 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) - dospěl k závěru, podle kterého: 1/ žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení a 2/ kupní smlouva ze dne 22. února 2000, kterou společnost převedla vlastnické právo ke sporným věcem, je neplatná pro neurčitost a nesrozumitelnost, jakož i proto, že touto smlouvou byly převáděny „pouze součásti věci“, které ale samotným předmětem převodu být nemohou.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalované rozsudkem ze dne 23. února 2006, č.j. 20 Co 368/2005-157, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Odvolací soud, přihlížeje k tomu, že v průběhu odvolacího řízení byl na majetek společnosti prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty ustaven JUDr. F. K., a odkazuje na v odůvodnění rozhodnutí konkretizovanou judikaturu Nejvyššího soudu, uzavřel, že ani správce konkursní podstaty, ani M. V. nemají naléhavý právní zájem na určení, že společnost (úpadkyně) je vlastnicí sporných věcí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce M. V. dovolání, které má za přípustné podle § 237 odst. 1 o. s. ř., namítaje, že odvolací soud v rozporu s ustanovením § 110 o. s. ř. nevyhověl návrhu účastníků na přerušení řízení a zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem co do existence naléhavého právního zájmu dovolatele na požadovaném určení.
Odvolacímu soudu konkrétně vytýká, že „opomenul“, že je „ručitelem“ za dluhy společnosti a „v případě úspěchu“ by se mu podařilo „vrátit do majetku“ úpadkyně aktiva, která by ji z úpadku dostala, čímž by se výrazně zlepšila jeho situace a jako majoritní společník společnosti, která by již nebyla v úpadku, by mohl podnikat účinné kroky k ochraně svých zájmů.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce M. V., které je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).
Učinil tak proto, že otázkou existence naléhavého právního zájmu (a věcné legitimace) na určení vlastnického práva úpadce se zabýval již v rozhodnutích ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1194/2005 a ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 867/2006, s nimiž je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání M. V. bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. června 2008
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu