Plný text
3 Tdo 1346/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2008 o dovolání podaném M. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 323/2007 ze dne 17. 5. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 242/2005, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 242/2005 ze dne 27. 11. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
V předmětné věci podal M. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 3 To 323/2007 ze dne 17. 5. 2007 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. P. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To s tím, že z popisu předmětného skutku nelze usoudit na to, že jím byla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu, kterým byl nakonec shledán vinným. V této souvislosti poukázal na nevěrohodnost svědkyně (poškozené) J. T. s tím, že byl odsouzen pouze na základě její výpovědi, přičemž tato na něj v minulosti podávala trestní oznámení, která nebyla oprávněná, přičemž mělo jít o opravu šperku, který však byl zastavárnou nabízen k prodeji jako nepoškozený. Proto také navrhl, aby dovolací soud napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ostravě podle § 265k tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. témuž soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se doposud Nejvyšší státní zastupitelství České republiky nevyjádřilo.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl absenci skutečností, které by umožnily dospět k závěru, že svým jednáním naplnil objektivní i subjektivní stránku trestného činu, kterým byl shledán vinným. To proto, že výpovědi svědkyně (poškozené) T. jsou v rozporu s tím, co tvrdí on sám, a proto považuje (i s ohledem na spory, které v minulosti měl s poškozenou) její osobu v tomto směru za nevěrohodnou. V uvedeném směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Takto nelze přehlédnout ani výpovědi svědků M. P. a D. W., když zejména výpověď prvně jmenované podporuje výpovědi, které ve věci učinila poškozená. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek, který by spočíval v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu proto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka