Plný text
3 Tdo 651/2026-843
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 8. 2026 o dovolání, které podal obviněný L. M. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2026, sp. zn. 13 To 42/2026, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 31/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného L. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 10. 2025, sp. zn. 2 T 31/2025, byl obviněný L. M. (dále též „obviněný“ či „dovolatel“) společně se spoluobviněným D. P. pod bodem II. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku ve znění do 31. 12. 2025 (dále jen „tr. zákoníku“), dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že: poté, co je obžalovaný M. O. dne 15. 8. 2022 (pozn. v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně uvedeno 15. 8. 2025) v době od 18:00 do 21:00 hod. odvezl k budově bývalého mlýna v obci XY č. p. XY, okres XY, kde společně po předchozí vzájemné domluvě již v úmyslu odcizit zde nějaké věci, blíže nezjištěným způsobem překonali drátěné pletivo oplocení, kterým je celistvě oplocen pozemek kolem budovy bývalého mlýna sloužícího jako rekreační chalupa v obci XY, č. p. XY, ev. č. XY, okres XY, vnikli tak na pozemek u domu, kde po vysazení uzavřených a uzamčených dveří od stodoly do této vnikli, ze stodoly vyndali dřevěný trakař, který si přichystali za stodolu za účelem odvozu odcizených věcí, dále za použití žebříku, který vyndali ze stodoly a který si přistavili k oknu domu v prvním patře, vystoupali po žebříku k dřevěnému špaletovému oknu vedoucímu do jídelny v domě, které za užití blíže nezjištěného předmětu násilím otevřeli a přitom poškodili levé vnější křídlo tohoto okna, čímž způsobili poškozením okna škodu ve výši 11.100 Kč, takto násilím otevřeným oknem poté společně vnikli dovnitř chaty a zde odcizili ze vstupní haly: -starožitnou perkusní brokovnici (zatavenou) francouzské výroby v hodnotě 9.000 Kč, - barokní rapír v hodnotě 21.000 Kč, - 2 ks kovových šavlí bez pochvy z doby Rakouska-Uherska, v celkové hodnotě 8.400 Kč, - porcelánové talířové hodiny v hodnotě 1.000 Kč, - řetězovou motorovou benzínovou pilu zn. Steel v hodnotě 3.000 Kč - vzduchovou pušku zn. Slavia 620 v hodnotě 2.500 Kč, - výuční list nepatrné hodnoty, - dále se pokusili odcizit starožitný gramofon bez trouby, z 19. století, v celkové hodnotě 10.000 Kč, který si připravili k odnosu ve vstupní hale, - 2 ks keramických džbánků ve tvaru domácích zvířat, ze 20. let 20. století, v hodnotě 2.000 Kč, a troubu ke starožitnému gramofonu, které si připravili k odnosu v jídelně domu, z horní části v hale ve výklenku: - se pokusili odcizit 3 ks plechovek nealko piva Birell v celkové hodnotě 45 Kč, kdy 2 ks z nich si připravili k odnosu ve vstupní hale,
z půdy chaty: - se pokusili odcizit černý dřevěný kříž s Ježíšem, v hodnotě 8.000 Kč, který si připravili k odnosu v jídelně domu, - dále se pokusili odcizit 3 ks tesařských nebozezů, cca. 120 let staré, v hodnotě 6.000 Kč, které si připravili k odnosu ve vstupní hale domu,
dále ze zdí vstupní haly, jídelny, obýváku a ložnice sundali za účelem jejich odcizení obrazy, které si připravili k odcizení v chodbě v přízemí a v obýváku, kdy se jednalo o 2 ks obrazů „Krajina s chalupou“, olej na překližce, signováno PD a LD Vondráček, v hodnotě 10.000 Kč, obraz „Zátiší s ovocem“, olej na plátně, signováno PD J. V. v hodnotě 4.000 Kč, obraz „Chalupa s dívkou“, olej na plátně, signováno PD pravděpodobně Adolf Liebscher, v hodnotě 50.000 Kč, obraz „Chalupy s rozkvetlými stromy“, olej na plátně, v hodnotě 5.000 Kč, obraz „Kosatce“, reprodukce od Van Gogha, akryl na plátně, signováno vpravo dole W. Feldt, v hodnotě 2.000 Kč, obraz „Cesta uprostřed podzimních stromů“, olej na plátně, signováno PD A. Šimorda, v hodnotě 5.000 Kč, obraz „Podzimní les“, olej na plátně, signováno PD nečitelně (pravděpodobně Augusta), v hodnotě 4.000 Kč, obraz, grafika „Krajina s řekou“, v hodnotě 2.000 Kč, obraz „Květiny, na druhé straně zimní krajina“, akryl na plátně, v hodnotě 2.000 Kč, 3 ks obrazů „Krajinomalba“, olej na překližce, signováno Trinkmoc, v hodnotě 9.000 Kč, obraz „Krajina s jezírkem a smrky“, olej na překližce, v hodnotě 7.000 Kč, obraz „Město“, tempera na plátně, v hodnotě 3.000 Kč, obraz „Dívka v zahradě“, olej na plátně, v hodnotě 8.000 Kč, obraz „Zimní krajina s jezírkem“, olej na plátně, signatura umístěna LD, malíř K. Moser, v hodnotě 2.000 Kč,
přičemž byli na místě činu vyrušeni a při útěku z místa činu pod oknem, kterým z nemovitosti utíkali, odhodili část z odcizených věcí, a to dřevěný držák krabice zápalek se zápalkami v celkové hodnotě 60 Kč, který odcizili z krbu, dále svícen měděné barvy v hodnotě 190 Kč, železnou konvičku poměděnou v hodnotě 150 Kč, dále přibližně 300 metrů od domu odhodili odcizenou sekyru s dřevěným topůrkem v hodnotě 100 Kč a dřevěný vyřezávaný kříž černé barvy s bílou porcelánovou figurou Ježíše Krista, délky 50 cm, v hodnotě 1.200 Kč, kdy s částí odcizených věcí z místa odjeli přistaveným motorovým vozidlem tov. zn. Ford Transit 350 L, reg. zn. XY, kterým na místo přijeli,
čímž odcizili a pokusili se odcizit věci v celkové hodnotě nejméně 185.645 Kč a způsobili škodu poškozením ve výši 11.100 Kč ke škodě M. S., přičemž obžalovaný L. M. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 51 T 56/2022, který nabyl právní moci 1. 6. 2022, odsouzen pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání 2 let. 2. Za to a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. 3 T 30/2023, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2023, byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 (dvacetičtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. 3 T 30/2023, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému a spoluobviněnému D. P. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému M. S. na náhradě škody částku ve výši 64.300 Kč.
5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. S. se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných D. P. a M. O.
7. Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 10. 2025, sp. zn. 2 T 31/2025, podal obviněný L. M. odvolání do všech výroků jeho se týkajících, odvolání podal i spoluobviněný M. O. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami, a to do výroku o trestu v neprospěch obviněného L. M. a spoluobviněného D. P.
8. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 3. 2026, sp. zn. 13 To 42/2026, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného M. O. a znovu rozhodl o trestu u tohoto obviněného. Odvolání obviněného L. M. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami (odvolání podal do výroku o trestu v neprospěch obviněného L. M.) podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
9. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu Praze ze dne 10. 3. 2026, sp. zn. 13 To 42/2026, podal obviněný dovolání (č. l. 807–808 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Obviněný v podaném dovolání konstatoval, že soudy nesprávně vyhodnotily skutkový stav a právní stav a posoudily jeho jednání jako trestné. Podle něj v projednávané věci absentuje objektivní i subjektivní stránka trestného činu, přičemž žádným provedeným důkazem nebylo jednoznačně prokázáno, že se označených trestných činů dopustil právě on. V dovolání uvádí, že se jednalo o nešťastnou souhru událostí, kdy se nacházel ve špatnou dobu na špatném místě.
11. Z důkazů nelze dovodit, že by v předmětné chatě byl, něco tam poškodil nebo odcizil. Nelze brát v úvaha údajné „stíny“ zmiňované J. S. (v dovolání nesprávně uvedeno M. S.) ani různé výpovědi svědkyně J., která podle svých slov vypila tři láhve vodky a byla pod silným vlivem alkoholu. Spoluobvinění jeli se svědkyní J. na výlet vyzvednout věci od spoluobviněného P., když došli na místo, tak spolu se svědkyní J. a spoluobviněným O. venčili psa, když šel spoluobviněný P. do chaty pro věci. Podle obviněného je zřejmé, že jednotlivé výslechy nejsou naučené, vzhledem k časovému odstupu se jejich podrobnosti liší. I přes indicie o trestné činnosti podle obviněného zcela absentuje ucelený řetězec nepřímých důkazů, pročež měl být v souladu se zásadou in dubio pro reo zproštěn obžaloby.
12. S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2026, sp. zn. 13 To 42/2026, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 10. 2025, sp. zn. 2 T 31/2021, a zprostil obviněného obžaloby. Současně s tím obviněný souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
13. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeného Nejvyššímu soudu dne 4. 6. 2026, sp. zn. 1 NZO 456/2026.
14. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, předestřel obsah dovolacích námitek obviněného a východiska uplatněných dovolacích důvodů, uvedl, obviněný formálně aplikuje první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jím uplatněné námitky týkající se nesprávného vyhodnocení právního stavu pod tento dovolací důvod podřadit nelze. Tvrzení obviněného o nedostatečném prokázání skutečnosti, že byl na místě činů a rozporování závěrů soudů nepředstavuje žádný, natožpak zjevný rozpor mezi provedenými důkazy, které soud hodnotil v souladu se zásadami stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a skutkovým stavem. Skutečnosti prezentované obviněným v dovolání jsou podle státního zástupce jeho vlastním hodnocením důkazů a polemikou se skutkovým dějem. Verze obviněného se však rozchází se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které soud prvního stupně rozvedl v bodech 7. až 9. a 11. odůvodnění svého rozsudku. Tato skutková zjištění přezkoumal odvolací soud a se soudem prvního stupně se v bodě 12. ztotožnil a v bodě 13. upozornil na to, že hodnocení důkazu je výhradním právem právě soudu prvního stupně a odvolací soud do něj může vstoupit pouze ve vymezených případech, které v projednávané věci nenastaly. Jako polemiku nenaplňující žádný dovolací důvod státní zástupce označil i tvrzení obviněného o nedostatečném uceleném okruhu nepřímých důkazů. Za nemístný označil poukaz na princip in dubio pro reo, neboť soudy učinily závěr o jeho vině bez důvodných pochybností, aniž by musely hodnotit více různých skupin protichůdných důkazů, které by závěr o vině obviněného relativizovaly. Závěrem pak státní zástupce poukázal na skutečnost, že námitky obviněného v dovolání jsou pouhým opakováním odvolacích námitek, se kterými se odvolací soud vypořádal v bodě 12. odůvodnění svého rozsudku.
15. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
17. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2026, sp. zn. 13 To 42/2026, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
18. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Dovolání obviněného je předně třeba vytknout, že deklaroval uplatnění pouze dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř. Podané dovolání je však nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu prvního stupně, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
20. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Je namístě rovněž upozornit, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání či v řízení před soudem prvního stupně, jak obviněný činí v projednávané věci, kdy vznáší námitky totožné s námitkami uplatňovanými jak v rámci obhajoby již od počátku trestního řízení, tak zejména pak v rámci řádného opravného prostředku, tedy takové, s nimiž se již vypořádal jak soud prvního stupně, tak rovněž soud odvolací, který na ně zcela dostačujícím a vyčerpávajícím způsobem reagoval. 22. Zároveň s tím musí Nejvyšší soud připomenout, že ve své ustálené rozhodovací praxi setrvale poukazuje na to, že dovolání je specifickým a přísně formalizovaným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu ustanovení § 265b tr. ř. Zároveň je třeba, aby deklarovaným dovolacím důvodům, které nemohou být uplatněny jen formálně, vždy odpovídala i vlastní argumentace dovolatele. V podaném dovolání obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zákonný důvod přitom nemůže být jen deklarován, nýbrž je také třeba, aby mu svým obsahem odpovídala argumentace v podaném dovolání. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud není povinen ani oprávněn si argumentaci dovolatele domýšlet nebo ji dokonce sám aktivisticky dotvářet, zvláště je-li při přezkumu vázán rozsahem a důvody podaného dovolání (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 3 Tdo 1191/2022).
23. V posuzovaném dovolání obhájce jménem obviněného neuplatnil ani jednu námitku, která by odpovídala některému z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 a 2 tr. ř. Domáhal se přezkumu skutkových zjištění soudů nižších stupňů a změny právní kvalifikace jen s poukazem na vlastní verzi skutkového děje rozpornou se závěry soudu prvního stupně, případně tvrdil, že závěry soudu prvního stupně nevyplynuly z provedeného dokazování. Nepoukázal přitom na žádný konkrétní rozpor mezi skutkovými závěry, které soudy učinily, a provedenými důkazy, kterými je odůvodnily. Nenamítl ani, že by některý z důkazů, o které se soudy opírají, byl získán nezákonně nebo že soudy některý důkaz opomněly. Pouze uvedl, že podle jeho názoru nebylo prokázáno, že byl přítomen na místě činu a dopustil se spolu se spoluobviněným D. P. vytýkaného jednání.
24. Takto koncipovaná argumentace nemůže bez dalšího založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
25. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
26. Pokud obviněný v podaném dovolání zamýšlel cílit na vady důkazního řízení spočívající ve zjevném rozporu skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů, tak je nutné připomenout, že zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
27. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy hodnotily důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu se zásadami uvedenými v § 2 odst. 6 tr. ř. a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak dospěly k závěru, že obviněného do blízkosti místa činu přivezl spoluobviněný M. O., a to společně se svědkyni N. J. a spoluobviněným D. P. Obviněný L. M. společně se spoluobviněným D. P. po předchozí vzájemné domluvě překonali drátěné pletivo oplocení, vnikli na pozemek domu, poté do blízké stodoly, kde vzali trakař za účelem odvezení kradených věcí. Následně za pomoci žebříku se dostali po násilném otevření okna v prvním patře do domu, ze kterého odcizili či se pokusili odcizit množství věcí specifikovaných ve výroku odsuzujícího rozsudku. Přítomnost obviněného L. M. na místě je dovozena z provedeného dokazování. Jak se dostal do blízkosti místa činu, popsal jednak sám obviněný L. M., tak svědkyně N. J. i spoluobviněný M. O. Spoluobviněný M. O. a svědkyně N. J. pak potvrdili, že spolu a pouze spolu poté venčili psa, čímž vyvrátili verzi obviněného L. M., že v rozhodné době venčil psa spolu s nimi. Naopak svědkyně vypověděla, že obviněný L. M. a spoluobviněný D. P. společně odešli, aby po nějaké době spěchali s nástupem do vozidla s tím, že musí rychle odjet (jednalo se o vozidlo obviněného L. M., jehož registrační značku si zapsal svědek J. S.). Svědek J. S. pak popsal, že na místě v domě svého bratrance, poškozeného M. S., viděl dva muže, kteří z domu po vyrušení utekli. I když je nedokázal bezprostředně identifikovat, lze je přesto ztotožnit. Jednou z těchto osob byl zcela jistě spoluobviněný D. P., jehož přítomnost vyplývá i z nalezených biologických stop v domě. To, že druhým mužem byl právě obviněný L. M., vyplývá z výpovědi svědka J. S. ve spojení s výpovědí svědkyně N. J. Jiné osoby než právě svědkyně N. J., svědek J. S. a spoluobvinění se v okolí místa činu nenacházeli. K možnému ovlivnění alkoholem svědkyně N. J. se pak vyjádřil odvolací soud v bodě 12. odůvodnění svého rozsudku, kde poukázal na výpověď J. S., který se svědkyní komunikoval a výslovně uvedl, že nevypadala, že by byla pod vlivem alkoholu. Nadto její výpověď korespondovala s výpovědí spoluobviněného M. O. a dalšími provedenými důkazy ve věci včetně provedené rekognice z předložených fotografií. Soudy tak neměly důvod pochybovat o důvěryhodnosti této svědkyně ani její schopnosti si zapamatovat a následně reprodukovat prožité události.
28. Obviněný v podaném dovolání deklaroval, že nebyly naplněny znaky objektivní ani subjektivní stránky trestného činu. Takovouto námitku by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jednalo by se však o uplatnění toliko formální, když v podaném dovolání mu neodpovídá žádná relevantní argumentace. Nejvyšší soud však, jak již bylo uvedeno výše, nemůže za obviněného domýšlet nebo utvářet podrobnou argumentaci. Nejvyšší soud toliko pro úplnost uvádí, že v právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soudy nižších stupňů neshledal žádné nedostatky. Soud prvního stupně přesvědčivě odůvodnil právní závěr o tom, že se obviněný dopustil přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud se s ním zcela ztotožnil. Nejvyšší soud nepokládá za potřebné k argumentaci soudů nižších stupňů cokoli dodávat.
IV.
29. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný L. M., odmítl.
30. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).