Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie C - standardní význam

Spisová značka

3 Tdo 770/2026

Téma · generováno AISexuální zneužívání dětí a právní kvalifikace

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 15. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.770.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Znásilnění Sexuální útok Pohlavní styk Ohrožování výchovy dítěte Dokazování Hodnocení důkazů

Shrnutí · generováno AI

Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, ale vyhověl dovolání nejvyšší státní zástupkyně a zrušil rozsudek odvolacího soudu. Uzavřel, že zasouvání prstu do pohlavního ústrojí dítěte má být posouzeno jako znásilnění, a že jednání rodiče vůči vlastnímu dítěti současně představuje závažné porušení rodičovské péče. Věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Opakované i jen částečné zasouvání prstu do pohlavního ústrojí nezletilé je pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a naplňuje § 185 tr. zákoníku, nikoli jen § 185a tr. zákoníku; hloubka průniku není sama o sobě rozhodná. Rodič, který dítě sexuálně zneužívá, pořizuje jeho pornografické snímky a zpřístupňuje mu pornografii, závažně porušuje povinnost péče podle § 858 odst. 1 o. z. a naplňuje též § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v přímém úmyslu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Zasouvání prstu obviněného do pohlavního ústrojí poškozené BBBBB skutečně vykazuje rysy pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží.
    Zobrazit v textu
  • Jestliže se však tohoto jednání dopustil otec nezletilé poškozené, který měl zákonem zvlášť uloženou povinnost o poškozenou pečovat, pak je namístě i právní kvalifikace podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.
    Zobrazit v textu
  • Jestliže čin spáchá rodič vůči vlastnímu dítěti, resp. strýc vůči neteři, pouze kvůli uspokojení své vlastní sexuální touhy, pak se nepochybně jedná o čin spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky ve smyslu § 201 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

3 Tdo 770/2026-980

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2026 o dovoláních, která podali obviněný F. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, a v jeho neprospěch nejvyšší státní zástupkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2025, č. j. 6 To 58/2025-829, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 80 T 10/2024, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. S. odmítá.

II. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se k dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2025, č. j. 6 To 58/2025-829.

III. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

IV. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný F. S. nebere do vazby.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále také jen „krajský soud“) ze dne 21. 5. 2025, č. j. 80 T 10/2024-728, byl obviněný F. S. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem I. zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a přečiny šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, vše ve znění účinném od 1. 1. 2025, a pod bodem II. zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečiny šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, vše ve znění účinném do 31. 12. 2024, jichž se podle skutkových zjištění soudu dopustil tak, že (převzato z výroku rozsudku)

I. v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY, v přesně nezjištěném období od léta 2021 do léta 2022 přibližně v osmi případech využil situace, že byl v bytě sám se svou nezletilou dcerou AAAAA (pseudonym), a dotýkal se jejích zevních pohlavních orgánů, a to buď přes oblečení anebo v některých případech bez oblečení, a to tak, že si nezletilou dceru posadil na klín a dotýkal se jí na zevních pohlavních orgánech anebo za situace, kdy ležela na gauči a nohy měla přes opěradlo gauče, a dále jí v nezjištěném počtu případů na monitoru počítače ukazoval videa s pornografickou tématikou,

II. v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY, v přesně nezjištěném období od prosince 2021 do jara 2022 ve dvou případech využil situace, že v bytě přespala jeho nezletilá neteř BBBBB (pseudonym), a během jejího pobytu se dotýkal jejích zevních pohlavních orgánů, a to nejdříve přes oblečení, následně i bez oblečení, a nakonec přistoupil i k tomu, že poškozené zasunoval prst do pochvy na úrovni poševního vchodu bez porušení panenské blány, a to tak, že využil situace, kdy se poškozená s jeho dcerou koupala ve vaně, nebo situace, kdy byla poškozená v dětském pokoji na posteli, a současně při těchto situacích pořizoval fotografie koupající se dcery a neteře, a fotografie nahého těla neteře včetně detailu roztaženého přirození, a při jednom z těchto pobytů neteře u něj v domácnosti jí na monitoru počítače ukazoval videa s pornografickou tématikou.

2. Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu krajský soud podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to ve výroku specifikovaného herního počítače včetně 3 ks pevných disků. Výroky podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených AAAAA, BBBBB a J. S. na náhradu nemajetkové újmy.

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný, státní zástupkyně (která tak učinila zčásti ve prospěch a zčásti v neprospěch obviněného) a poškozené AAAAA, BBBBB a J. S. Vrchní soud v Praze (dále také jen „vrchní soud“) o nich rozhodl rozsudkem ze dne 17. 12. 2025, č. j. 6 To 58/2025-829. Z podnětu odvolání obviněného, státní zástupkyně a poškozené AAAAA napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. obviněného nově uznal vinným pod body 1. a 2. zvlášť závažným zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, vždy ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále pod body 1. až 3. přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025, a pod body 2. a 3. přečiny výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku a zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku, vždy ve znění účinném od 1. 1. 2025, jichž se dopustil tak, že (převzato z výroku rozsudku)

1. v přesně nezjištěném období od léta 2021 do léta 2022 v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY, v úmyslu uspokojit své sexuální potřeby opakovaně, přibližně v osmi případech, využil situace, že byl v bytě sám se svou nezletilou dcerou AAAAA, a dotýkal se jejích zevních pohlavních orgánů, a to buď přes oblečení anebo v některých případech bez oblečení, a to tak, že si poškozenou posadil na klín a dotýkal se jejích zevních pohlavních orgánů a v jednom případě ji svléknul od pasu dolů, položil na gauč a zvednul jí nohy nahoru na opěrku gauče a pak se dotýkal jejích zevních pohlavních orgánů, a po poškozené také nejméně v jednom případě požadoval, aby mu sáhla na penis, což ona odmítla, a dále ji v nezjištěném počtu případů na monitoru počítače ukazoval videa s pornografickou tématikou,

2. v přesně nezjištěném období od prosince 2021 do jara 2022 v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY, v úmyslu uspokojit své sexuální potřeby ve dvou případech využil situace, kdy byla u nich v bytě na návštěvě a přespávala jeho nezletilá neteř poškozená BBBBB, a během jejího pobytu jí opakovaně osahával přirození, - a to v prvním případě nejprve přes oblečení v pokoji a potom při večeři sedící na židli u stolu, dále nahou při koupání ve vaně, v přítomnosti dcery obviněného nezletilé AAAAA, se kterou si poškozená hrála, při čemž poškozené BBBBB vsunul prst do pohlavního orgánu maximálně po úroveň poševního vchodu bez porušení panenské blány, a později, když poškozená BBBBB ležela v dětském pokoji na posteli, jí částečně svlékl pyžamový díl kalhot, a svým mobilním telefonem pořídil fotografie nahé oblasti zahrnující pas, boky a přirození poškozené, a následující den ji opětovně při snídani osahával na přirození přes oblečení, - ve druhém případě si zavolal obě dívky k sobě k počítači, kde je přizval ke shlédnutí pornografického videa, na němž byly zachyceny sexuální kontakty ženy a muže, později v dětském pokoji, kde byly obě dívky, si poškozená BBBBB lehla na postel, obviněný jí řekl, že si udělají fotografie, ona sama si stáhla legíny, obviněný jí svléknul spodní kalhotky a opětovně pořizoval na svůj mobilní telefon snímky takto obnažené poškozené, včetně dvou snímků na kterých roztáhl prsty její genitál, a když se odešla AAAAA napít, přistoupil k tomu, že si olízl prst a opakovaně ho zasouval do pohlavního orgánu poškozené BBBBB maximálně po poševní vchod, což tato pociťovala bolestivě, přičemž k porušení panenské blány nedošlo,

3. v rámci jednání popsaného ad 1. a 2. pořizoval větší množství fotografií obou nezletilých, kdy na těchto jsou zobraceny AAAAA i BBBBB při hře a při koupání, přičemž 38 snímků lze považoval za dětskou pornografii, neboť zobrazují zblízka pohlavní orgány dotyčných, roztažený dívčí genitál, dívčí hýždě či nahé dívčí tělo formou torza a také ležící BBBBB, od pasu dolů vysvlečenou s obnaženým genitálem a nohama od sebe a dále také 2 snímky s obnaženým dívčím genitálem, který je roztahován prsty dospělé osoby, když tyto snímky zůstaly uloženy na mobilním telefonu obviněného do dne 9. 7. 2022, kdy došlo k vydání telefonu zn. Honor, model STF-LO9, policejnímu orgánu,

a jednání popsaného ad 1. – 3. se dopouštěl se znalostí matrikového věku obou poškozených nezletilých, které znal z titulu blízkého příbuzenského vztahu, neboť je otcem poškozené nezletilé AAAAA, a strýcem poškozené nezletilé BBBBB, kdy obě dívky nebyly s ohledem na svůj nízký věk a tomu odpovídající rozumovou vyspělost, sexuální nezkušenost a blízký vztah k obviněnému, kterého vnímaly jako mužskou autoritu, jeho jednání vyhodnotit a adekvátně se mu bránit, přičemž obviněný obě dívky zavazoval k tomu, aby o zážitcích nikomu neříkaly, že je to jen mezi nimi, s tím, že popsaného jednání se obviněný dopouštěl na obou dívkách také s vědomím toho, že prožité může mít negativní přesah do jejich budoucího života zejména po psychické stránce, že si mohou osvojit negativní životní návyky, které souvisejí s předčasným seznámením se sexuálními aspekty života, když byly vystaveny zkušenostem, které dětem mladším patnácti let nepřísluší.

4. Za to byl odsouzen podle § 185a odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – ve výroku specifikovaného mobilního telefonu a herního počítače, včetně paměťových zařízení. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto i o uplatněných nárocích poškozených AAAAA, BBBBB a J. S. na náhradu nemajetkové újmy.

5. Odvolání poškozených BBBBB a J. S. vrchní soud zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

II. Dovolání a vyjádření k nim

6. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podali dovolání obviněný F. S. a nejvyšší státní zástupkyně.

7. Obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku prostřednictvím obhájkyně JUDr. Lucie Kýčkové uvedl, že je opírá o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. s tím, že tyto nelze posuzovat izolovaně, neboť se vzájemně prolínají. Namítl, že skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny podstatné navrhované důkazy a že na základě uvedeného došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Současně vyjádřil přesvědčení, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští.

8. Vrchnímu soudu vytkl „jistou důkazní neujasněnost“, kterou demonstroval na skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení soud přibral znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví dětské gynekologie MUDr. H. K., Ph.D., aby od tohoto důkazu následně na základě námitek obviněného i státního zástupce upustil. Současně reklamoval odmítnutí důkazního návrhu na výslech gynekoložky, která vyšetřila poškozenou BBBBB relativně krátce po vytýkaném jednání. Podle dovolatele mohla svědkyně objasnit průběh vyšetření, příp. důvod pláče poškozené při něm, a rovněž, zda proběhlo vyšetření per vaginam a pokud ano, do jaké hloubky vlastní vyšetření zasáhlo a v jaké hloubce se u poškozené nachází panenská blána. Tento důkaz považuje za kardinální, neboť mohl přinést odpovědi na celou řadu otázek, které mají zásadní vliv na právní kvalifikaci jeho jednání pod bodem 2. výroku o vině. Odvolacímu soudu vytkl také zamítnutí návrhu na výslech neurologa MUDr. P. K., který mohl objasnit skutečnosti stran erektilní dysfunkce (u obviněného), jeho citlivost na podněty v sexuální oblasti, zda by případně pociťoval doteky na svém přirození, ať už by je prováděl sám nebo jiné osoby, a to i v návaznosti na zjištěnou epicystomii. Reklamoval, že jednání pod body 1. a 2. jsou založena na tom, že se choval způsobem v nich popsaným za účelem uspokojení svých sexuálních potřeb, aniž by však soud dospěl k důkazně podloženému závěru, že nějaké sexuální potřeby s ohledem na své postižení vůbec má.

9. Závěry, které vrchní soud učinil z výpovědí obou poškozených, jsou tak podle jeho názoru v extrémním nesouladu s jejich obsahem. Má za to, že pokud by dotek na svém přirození nikterak nepociťoval, tak se nemohlo jednat o sexuální útok, nýbrž o trestný čin pohlavního zneužití. Dospěl-li odvolací soud k závěru o vsunutí prstu do vagíny poškozené BBBBB, pak „měl specifikovat také hloubku tohoto vniknutí, jež má zásadní význam pro právní posouzení takového jednání“. S odkazem na zásadu in dubio pro reo namítl, že jmenovaný soud nepřípustně určil, že zasunutí muselo být až k poševnímu vchodu, neboť panenská blána nebyla narušena, ačkoli podle jeho názoru měl vyjít z toho, že „šlo o velmi mělké zasunutí, jež nedosahovalo intenzity potřebné pro sexuální útok, ale pro již zmíněné pohlavní zneužití“. V té souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 535/2009, publikované pod č. 25/2010 Sb. rozh. tr., ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1015/2016, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1301/2016, a ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 432/2014. Z nich podle jeho názoru vyplývá, že ne každý dotek na pohlavních orgánech dosahuje intenzity vyžadované pro právní kvalifikaci sexuálního útoku a že simulovaný mechanismus (obdoba soulože) musí navozovat situaci stejnou, jako když do vagíny pronikne mužský pohlavní úd, přičemž jednání vymezené pod bodem 2. výroku o vině tyto parametry nenaplňuje. Tyto pak nemůže naplnit ani jednání vůči poškozené AAAAA spočívající v osahávání (jednání pod bodem 1. výroku o vině). „Pro takto definované doteky pohlavních orgánů má trestní zákoník již zmíněnou skutkovou podstatu pohlavního zneužití“.

10. Dovolatel rovněž brojil proti právní kvalifikaci skutků souvisejících s fotografováním poškozených. Namítl, že nebylo žádným důkazem určeno, že by si pořízené fotografie „opětovně prohlížel či je jinak jakkoli zveřejňoval“. Prokázáno bylo v zásadě jen to, že je pořídil, aniž by však byl znám konkrétní motiv jeho jednání. Proto podle jeho názoru nebylo možné jednání kvalifikovat jako přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 tr. zákoníku. Odkázal přitom na komentářovou literaturu, podle které má pornografické dílo zvlášť intenzivním a vtíravým způsobem zasahovat a podněcovat sexuální pud. To je u něj ale vyloučeno, neboť žádný sexuální pud nepociťuje, a nebylo ani prokázáno, že by upřednostňoval dětské sexuální objekty. Pokud poškozeným představoval pornografická díla ve formě videoprojekce, byly na nich zobrazeny dospělé sexuální objekty, a to často jen v animované podobě.

11. Dále zpochybnil uložený trest propadnutí věci (mobilního telefonu a počítače). Má za to, že v daném případě postačovalo „odejmout závadné soubory a věci jako takové mu ponechat“. Namítl, že odvolací soud dostatečně nedocenil, že je imobilní a svou komunikaci s vnějším světem si zprostředkovává právě prostřednictvím zmíněné výpočetní techniky. Současně zdůraznil, že poškozeným již nahradil nemajetkovou újmu a uhradil i náklady řízení. Dále požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. přerušil „výkon trestu odnětí svobody“. Důvody pro takový postup podle jeho názoru vyplývají již z textu jeho mimořádného opravného prostředku. „Jeho dovolání je natolik silně argumentačně podpořené, že v konečném důsledku může být úspěšné“.

12. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené „usnesení“ Vrchního soudu v Praze a podle § 265l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc znovu v odvolacím řízení v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, současně aby uvedený soud zavázal ve smyslu § 265s odst. 1 tr. ř. svým právním názorem k „povinnosti provést absentující důkazy (výslech gynekoložky a MUDr. P. K.) a v návaznosti na výsledky takto doplněného dokazování jednání obviněného posoudit v bodech 1. a 2. jako pohlavní zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a současně jednání v bodech 2. a 3. neposuzovat jako trestný čin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a uložit mu trest odnětí svobody v trestní sazbě podle výše zmíněného trestného činu pohlavního zneužití s přihlédnutím také k již obviněným uskutečněné náhradě nemajetkové újmy poškozeným, který by byl nespojený s omezením na svobodě, a současně neukládat trest propadnutí věci ve smyslu propadnutí přístrojů, ale přiklonit se k tomuto trestu v podobě propadnutí závadných souborů“. Alternativně navrhl, aby dovolací soud případně rozhodl sám ve smyslu § 265m odst. 1 tr. ř., shledá-li, že není potřebné dokazování doplnit „v naznačeném směru pro navrhovanou změnu právní kvalifikace a uložení trestu v sazbě uvedené u trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a pro uložení podstatně modifikovaného trestu propadnutí věci“.

13. Nejvyšší státní zástupkyně své dovolání podala v neprospěch obviněného s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vrchnímu soudu předně vytkla změnu právní kvalifikace jednání vůči poškozené BBBBB. Poukázala na to, že odvolací soud posoudil jednání popsané pod bodem 2. výroku o vině jako dílčí útok pokračujícího zločinu sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025, zatímco podle jejího názoru mělo být i nadále kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, neboť vykazuje rysy pohlavního styku srovnatelného se souloží, jak původně konstatoval krajský soud.

14. Za takový pohlavní styk je podle komentářové literatury nutno považovat mj. ten, při němž dochází k obdobné situaci jako při spojení pohlavích orgánů muže a ženy. Hodnocení intenzity narušení sexuální sféry poškozené a tím pádem i intenzity porušení chráněného zájmu na zachování svobody v rozhodování člověka v sexuální oblasti přitom nelze omezit toliko na posuzování konkrétní hloubky, v jaké ke spojení došlo. Z celé řady důvodů na obou stranách může být hloubka proniknutí v různých případech různá, aniž by to cokoli měnilo na povaze pohlavního styku. Pokud pak nesejde na tom, jak hluboko je zasouván penis v případě soulože, nemůže být ani rozhodující, jak hluboko jsou zasouvány prsty v případě pohlavního styku srovnatelného se souloží, obzvláště je-li obětí dítě. Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že již částečné zasunutí prstů do pohlavního ústrojí ženy, a tím spíše nezletilého děvčete, je svojí povahou natolik invazivním způsobem provádění pohlavního styku, že jej lze srovnávat se souloží.

15. V té souvislosti odkázala na konkrétní komentářovou literaturu a konstantní judikaturu s tím, že např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 7 Tdo 841/2010, bylo uvedeno, že zákonný znak spočívající v tom, že jde o jiný obdobný pohlavní styk (nyní pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží), se týká případů, v nichž nedojde k souloži, tj. ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy, ale kde pohlavní orgán jedné strany uvedeného spojení je nahrazen jinou částí těla. Jedná se tak o případy, kdy je pohlavní orgán muže místo spojení s pohlavním orgánem ženy zasouván do jiných částí těla ženy, ale i o případy, když s pohlavním orgánem ženy jsou namísto pohlavního orgánu muže spojovány jiné části jeho těla. Právě toto usnesení bylo v následujících letech hojně citováno v další rozhodovací praxi, přičemž lze mít za to, že není důvod na jeho závěrech cokoli měnit. Na podstatě jednání a jejich terminologickém rozřazení se ani s přijetím nové zákonné úpravy nic nezměnilo, došlo pouze k rozčlenění do dvou skutkových podstat. Panující judikatura i odborná literatura tedy vyznívá opačně, než tvrdí odvolací soud ve svých závěrech.

16. Uplatněný dovolací důvod je podle názoru dovolatelky třeba konstatovat i ve vztahu k vrchním soudem provedenému zmírnění právní kvalifikace z přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025, na § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025. Nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu v bodě 60. odůvodnění jeho rozsudku o nenaplnění znaků § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Odkaz na jím zmíněnou odbornou literaturu neobstojí, resp. že z ní vyplývá opak, tedy že k naplnění sporných ustanovení došlo. Jednáním obviněného popsaným v tzv. skutkové větě rozsudku vrchního soudu podle názoru nejvyšší státní zástupkyně vcelku zřetelně došlo k závažnému porušení povinnosti pečovat o dítě, jak předpokládá § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Jednání obviněného představovalo závažné porušení jeho rodičovských povinností ve smyslu § 858 odst. 1 písm. a), b), d) o. z., neboť pokud si na vlastním dítěti ukájel svůj pohlavní pud, a to včetně manipulace s pornografií a výroby pornografie, pak to nepochybně zakládá hrubé porušení povinnosti pečovat o dítě, protože to výrazným způsobem koliduje s běžnou představou o péči o zdraví dítěte, jeho zdárný vývoj a výchovu či o jeho bezpečnost. Konfrontace malého dítěte ze strany otce s pornografií, s produkcí pornografie, předčasná sexualizace tak malého dítěte, jakým byla poškozená AAAAA, bezpochyby ohrožuje rozumový, citový i mravní vývoj dítěte. Tvrdil-li odvolací soud, že v základu trestné činnosti obviněného šlo o projev „pachatele úmyslného sexuálně motivovaného trestného činu vůči oběti trestného činu, která je jeho dcerou“, nikterak se to podle nejvyšší státní zástupkyně nevymyká z rámce práv a povinností rodičů.

17. Současně nesouhlasila se závěrem, že nebylo prokázáno spáchání jednání ze zavrženíhodné pohnutky. Obviněný totiž způsobem popsaným pod body 1. až 3. rozsudku odvolacího soudu jednal ve vztahu k oběma poškozeným v úmyslu uspokojit své sexuální potřeby. To ostatně konstatoval i sám vrchní soud, a právě v tom tkví zavrženíhodná pohnutka, která je znakem § 201 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Dovolatelka v té souvislosti odkázala na komentářovou literaturu (a v ní uvedenou judikaturu), podle níž zavrženíhodná pohnutka představuje takovou pohnutku, která je v zásadním rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí zpravidla o značném morálním narušení pachatele. Vyjádřila přesvědčení, že jednání obviněného odpovídá v komentáři podané obecné definici zavrženíhodnosti, ale i konkrétním příkladům sexuální zvrhlosti a nízkému ukájení sexuálního pudu, když tento jednal v úmyslu ukájet své sexuální potřeby, a to dokonce na vlastní dceři a neteři. Takovéto jednání je nejen protiprávní, ale představuje společenské tabu. Obviněný navíc jednal vůči dětem velmi útlého věku, činil tak dlouhodobě a promyšleně, o čemž svědčí i pořizování obrazové dokumentace a zavazování poškozených k mlčení. Naprosté vyloučení nezletilého dítěte jako objektu sexualizace, a naopak jeho ochrana před příliš brzkým kontaktem s pohlavním životem, představují bezpochyby úhelné kameny základních povinností každého rodiče. Pokud se jim zpronevěří, jen stěží lze pro jeho pohnutky hledat ospravedlnění, které by vylučovalo jejich zavrženíhodnost.

18. Nejvyšší státní zástupkyně má dále za to, že obviněný jednal vůči oběma poškozeným v přímém úmyslu. V této souvislosti odkázala na komentářovou literaturu, podle níž jestliže pachatel předpokládal, že k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem nezbytně a nutně dojde, pak jde vždy o úmysl přímý. Namítla, že vzhledem k povaze jednání vůči nezletilým poškozeným obviněný musel předpokládat ohrožení jejich rozumového, citového či mravního vývoje jako jeho nezbytný a neodvratitelný důsledek. 19. Závěrem nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. 6 To 58/2025, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

20. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jím uplatňované námitky nejsou důvodné. S napadeným rozsudkem vrchního soudu se lze ztotožnit s výjimkami, jež byly popsány v dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní. Na toto dovolání proto plně odkázal, a to včetně v něm vysloveného návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu.

21. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se v rámci řízení podle § 265h tr. ř. vyjádřil obviněný prostřednictvím své obhájkyně. V něm zopakoval, že z žádného důkazu provedeného před soudy nižších stupňů nevyplývá, že by se dopustil jakéhokoli jednání, jež má trestní podklad právě v uspokojení (ukájení) sexuálního či pohlavního pudu. Proto také poukázal na absenci důkazu v podobě výslechu neurologa MUDr. P. K., který mohl osvětlit skutečnosti stran erektilní dysfunkce u obviněného a jeho citlivost na nejrůznější podněty v sexuální oblasti. Vyřešení této otázky je dle něj stěžejní pro právní posouzení jednání, neboť sám tvrdí, že takového pudu či potřeby není schopen. Jestliže se nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání zaobírá pojmem jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, obviněný již v bodě 18. svého dovolání shrnul vše podstatné, včetně použitelné judikatury. Současně soudům nižších stupňů znovu vytkl, že nevyhověly jeho návrhu na provedení důkazu výslechem gynekoložky, která vyšetřovala poškozenou BBBBB relativně krátce po vytýkaném jednání. Nejvyšší státní zástupkyně vychází ze zasouvání prstů, bagatelizuje hloubku zasunutí, když přitom se jednalo o velmi mělké zasunutí jednoho prstu. Intenzita zasunutí je důležitá i z hlediska právní kvalifikace jednání, např. z pohledu „dokonalosti“ jednání či posouzení takového jednání podle jiných mírnějších ustanovení trestního zákoníku (např. pohlavní zneužití). Absence důkazů svědčících pro uspokojování pohlavního pudu pak v zásadě vylučuje posouzení jednání jako trestného, jde-li o dětskou pornografii (viz bod 19. jeho dovolání). Obviněný uzavřel, že nesouhlasí s argumentací nejvyšší státní zástupkyně uplatněnou v rámci jejího dovolání ani s návrhem tam vysloveným. Navrhuje, aby dovolání nejvyšší státní zástupkyně dovolací soud zamítl jako nedůvodné (§ 265j tr. ř.).

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

22. Nejvyšší soud nejprve ověřil splnění nezbytných procesních předpokladů pro projednání obou předložených mimořádných opravných prostředků. Dovolání obviněného F. S. i nejvyšší státní zástupkyně jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a nejvyšší státní zástupkyně podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Obě posuzovaná dovolání byla podána včas a na místě, kde lze taková podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), splňují obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř. a obviněný jej podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.

23. Protože dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí zkoumat, zda obviněným a nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky obsahově vyhovují jimi deklarovaným dovolacím důvodům. Ty totiž nemohou být uplatněny jen formálně, ale je třeba, aby jim svým obsahem vždy odpovídala i vlastní argumentace dovolatele.

24. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto zákonné ustanovení tedy postihuje tři varianty nejzávažnějších pochybení soudů při rekonstrukci skutkového stavu. Jimi jsou případy tzv. opomenutých důkazů, dále důkazů získaných či posléze provedených v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného a excesivního hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. IV. ÚS 570/03, sp. zn. III. ÚS 177/04 aj.), jež má za následek existenci tzv. zjevného (extrémního) rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními na straně druhé.

25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho rámci lze tedy relevantně nastolit otázku, zda posuzované jednání, tak jak je vyjádřeno ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozvedeno v jeho odůvodnění, 1) je vůbec trestným činem, a to z hlediska všech podmínek trestnosti stanovených v obecné i zvláštní části trestního zákoníku, popřípadě též v netrestních předpisech, a pokud ano, tak 2) o jaký konkrétní trestný čin se jedná. Přezkumná povinnost dovolacího soudu se zde striktně omezuje pouze na hodnocení, zda nižšími soudy zvolená právní kvalifikace odpovídá jimi zjištěnému skutkovému stavu. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení pak nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

26. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat v případě, že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

IV. Důvodnost dovolání

K dovolání obviněného

27. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích soustavně zdůrazňuje, že existenci zjevného rozporu (extrémního nesouladu) ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze relevantně namítat jen proto, že soudy po komplexním zhodnocení důkazů, provedeném v souladu se zásadou zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř., dospěly ke skutkovým zjištěním, která dovolateli nevyhovují, tj. na základě prosté polemiky se soudy zvoleným způsobem hodnocení důkazů. Žádný, natožpak zjevný, rozpor mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními zde není. Soudy obou stupňů detailně, komplexně a přesvědčivě vyložily, proč uvěřily výpovědím obou nezletilých poškozených (podpořeným vícero dalšími ve věci provedenými důkazy) a obhajobu obviněného naopak jednoznačně odmítly. Dovolatele lze proto především odkázat na příslušné pasáže odůvodnění dotčených meritorních rozhodnutí.

28. K námitce tzv. opomenutých důkazů, která obecně spadá pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba nejprve v obecné rovině připomenout, že trestní řád zásadně neurčuje žádná pravidla pro míru dokazování potřebného k objasnění té či oné významné skutkové okolnosti. Je tedy výhradně na soudu, aby v každé fázi procesu zvažoval, jaké důkazy je třeba provést, resp. zda je nezbytné dosavadní dokazování ještě nějak doplnit, a aby s přihlédnutím k obsahu do té doby provedených důkazů posoudil, zda případné další důkazní návrhy procesních stran jsou důvodné, anebo naopak nemají z hlediska zjišťování skutkového stavu věci žádný význam, event. mají význam již jen naprosto marginální. Nadále platí, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Tento účel přitom v posuzované trestní věci naplněn byl.

29. Prostá nespokojenost dovolatele s kvantem provedených důkazů, které subjektivně vnímá jako nedostatečné pro rozhodnutí ve věci, sama o sobě relevantním argumentačním východiskem pro zdůvodnění existence vady řízení ve smyslu třetí alternativy důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není. Tu lze relevantně reklamovat jen tehdy, jestliže soud nedostojí některé ze svých důležitých procesních povinností, jimiž jsou 1) povinnost umožnit účastníkovi řízení navrhovat důkazy, 2) povinnost ústavně konformním způsobem vysvětlit důvody, pro které konkrétnímu návrhu na doplnění dokazování případně nevyhověl, a to buď přímo při jednání nebo alespoň v odůvodnění rozhodnutí ve věci samé, a 3) povinnost zaujmout k obsahu jednotlivých provedených důkazů adresné stanovisko při jejich hodnocení (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. I. ÚS 733/01 nebo sp. zn. III. ÚS 173/02). Předmětný důkazní návrh strany se navíc nutně musí týkat skutkového zjištění, jež je určující pro právní kvalifikaci posuzovaného skutku.

30. Dovolatel ve skutečnosti ani netvrdí, že by soudy nižších stupňů nějaký jeho důkazní návrh ignorovaly či jej zamítly bez jakéhokoli odůvodnění. Brojí de facto jen proti jejich negativnímu, avšak věcně správnému a dostatečně odůvodněnému, negativnímu stanovisku k potřebě dále doplňovat dokazování způsobem, jenž prosazoval. Důvody, pro které zamítl návrh na výslech svědka MUDr. P. K., krajský soud rozvedl v bodech 348. – 354. a vrchní soud v bodě 46. odůvodnění rozsudku. V bodě 47. odůvodnění se pak odvolací soud vypořádal i s návrhem obviněného na výslech svědkyně – gynekoložky, která prováděla vyšetření nezletilé poškozené BBBBB. Nejvyšší soud je se soudy nižších stupňů zajedno v tom, že obviněným navržené doplnění dokazování bylo za dané procesní situace již zjevně nadbytečné a nemělo ani minimální reálný potenciál přivodit jiné rozhodnutí ve věci.

31. Postačí proto jen ve stručnosti zmínit, že ve vztahu k požadovanému výslechu lékařky–gynekoložky obviněný ve svém dovolání uplatnil poměrně zmatenou argumentaci, z níž prakticky ani nevyplývá, co že vlastně mělo být z daného důkazu nově (jinak) zjištěno a jak by to mohlo zvrátit výsledky do té doby provedeného dokazování, včetně toho, proč je tak důležité „objasňovat pláč poškozené při daném vyšetření“. Dovolatel se omezil pouze na obecné konstatování, že daný důkaz považuje za „kardinální“, neboť mohl přinést odpovědi na „celou řadu otázek, jež zůstaly nezodpovězené, a přitom mají zásadní vliv na právní kvalifikaci jednání pod bodem 2.“. Vůbec však nevysvětlil, jaké odpovědi, na jaké nezodpovězené otázky by měl požadovaný výslech obsahovat.

32. V té souvislosti je vhodné připomenout ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud přezkoumává napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení jen v rozsahu a z důvodů, které jsou v dovolání uvedeny. Není povolán k přezkumné činnosti ve větším rozsahu z vlastní iniciativy a samozřejmě není jeho úkolem, aby si dovolací argumentaci obviněného jakkoli domýšlel nebo ji dokonce sám doplňoval. Současně platí, že lze přihlížet jen k námitkám (jejich konkrétnímu zdůvodnění), které jsou obsaženy přímo v textu dovolání. Dovolací námitky nelze opírat o odkaz na skutečnosti či argumenty uvedené v řádném opravném prostředku, v jiných podáních učiněných v dřívějších fázích trestního řízení, v závěrečné řeči, resp. konečném návrhu, přednesených před soudem prvního či druhého stupně apod. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).

33. K požadované svědecké výpovědi neurologa MUDr. P. K. lze nad rámec úvah nižších soudů doplnit, že i kdyby obviněný skutečně byl po fyzické stránce absolutně (jakkoli) sexuálně nevzrušitelný, tak to ještě neznamená, že mu předmětné jednání nepřinášelo žádné „libé vnitřní pocity“. S ohledem na prokázaný způsob jednání a jeho konkrétní okolnosti netřeba pochybovat o tom, že právě naplňování takových potřeb, resp. vnitřních sexuálních tužeb, bylo motivem jednání obviněného. Žádný jiný přijatelný motiv zde evidentně není a nutno podotknout, že ani sám dovolatel netvrdí, že by zde nějaký jiný důvod byl. Žádnou jinou, byť jen hypotetickou, variantu nenabídl. Již z toho je zřejmé, že navržený důkaz nemohl mít vliv na zásadní skutkové a právní závěry soudů. K tomu je navíc třeba akcentovat, že už soud prvního stupně dospěl k důkazně podloženému a logicky odůvodněnému závěru, že jakkoli obviněný nebyl pro své tělesné postižení schopen erekce a ejakulace, tak jeho sexuální pud byl částečně zachován, zájem o sexuální aktivity měl a také jej reálně projevoval (viz body 190. – 191. odůvodnění rozsudku).

34. Jestliže dovolatel v souvislosti s reklamovaným rozsahem dokazování zmínil dále to, že odvolací soud přibral znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví dětské gynekologie MUDr. H. K., Ph.D., aby pak na základě námitek obviněného i státního zástupce od tohoto důkazu upustil, aniž by tuto skutečnost zmínil ve svém rozsudku, pak dovolacímu senátu není smysl této „argumentace“ zřejmý. Sám dovolatel totiž ve svém mimořádném opravném prostředku především deklaruje, že vrchní soud fakticky vyhověl jeho návrhu na neprovedení daného důkazu, zároveň však totéž na straně druhé (zjevně ve snaze brojit úplně proti všemu) prezentuje jako „důkaz“ vadného postupu, resp. úvah, odvolacího soudu, což konkrétně nazývá „důkazní nevyjasněností soudu“. Tato část dovolání je opět silně nejasná a zjevně nemůže spadat pod žádný z obviněným označených ani jiných dovolacích důvodů. On sám nejenže nevysvětluje, ale dokonce ani netvrdí, že by popsaný postup vrchního soudu byl v jeho neprospěch a jakkoli negativně se jej dotkl. Není zde proto nic, k čemu by se Nejvyšší soud mohl v rámci dovolacího řízení relevantně vyjádřit.

35. Tvrzení dovolatele, že „pro jeho odsouzení je rozhodující, zda se popsaným způsobem choval pro uspokojení svých sexuálních potřeb, aniž by soudy dospěly k důkazně podloženému závěru, že nějaké sexuální potřeby s ohledem na své postižení vůbec má“, z vícero důvodů neobstojí. Pro naplnění znaků trestných činů podle § 185 a § 185a tr. zákoníku je důležité především to, jakým způsobem a v jaké intenzitě pachatel jedná vůči oběti, zda jde o jednání takového (zjevně sexuálního) charakteru, které lze označit za pohlavní styk, a zda k němu svou oběť (např.) donutil nebo zneužil její bezbrannosti. Trestný čin znásilnění či sexuálního útoku může za určitých okolností spáchat i ten, koho dotčené jednání v danou chvíli třeba ani sexuálně nevzruší, pokud jde jinak o jednání obecně (za běžných okolností) způsobilé vzbudit sexuální vzrušení u agresora či napadené osoby, jakkoli se jej pachatel v daném případě dopouští např. jen proto, že chce oběti ublížit, ponížit ji apod. To, zda u dovolatele reálně nastalo sexuální vzrušení, event. v jaké konkrétní podobě a intenzivně, tedy fakticky není skutkovým zjištěním, jež by bylo určující pro naplnění znaků trestného činu podle § 185, resp. § 185a tr. zákoníku. Navíc je třeba znovu připomenout přiléhavě odůvodněný závěr soudů nižších stupňů, že ačkoli obviněný nebyl pro své tělesné postižení schopen erekce a ejakulace, tak jeho sexuální pud byl zčásti zachován, zájem o sexuální aktivity měl a projevoval jej i navenek (opět viz body 190. – 191. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Ani Nejvyšší soud proto nemá po komplexním zhodnocení všech zjištěných skutečností pochybnosti o tom, že předmětného jednání se dovolatel dopustil ve snaze o uspokojení svého pohlavního pudu, resp. sexuálního nutkání.

36. Odmítnout je třeba též jeho narativ, že aby bylo vsunutí prstu do pohlavního ústrojí nezletilé poškozené možno kvalifikovat podle § 185 tr. zákoníku, „musela by být specifikována hloubka vniknutí, jež má zásadní význam pro právní posouzení takového jednání“. Hloubka onoho průniku jistě může mít vliv na posouzení závažnosti dotčeného trestného činu, v žádném případě však nelze akceptovat obviněným prosazovanou konstrukci, že (zjednodušeně řečeno) zasunutí prstu do hloubky „jen“ 1 či 2 cm nemůže být znásilněním. Navíc nelze přehlédnout, že předmětného jednání se obviněný ve vztahu k poškozené nezletilé BBBBB dopustil opakovaně, poškozená tuto praktiku v obou případech popsala jako nepříjemnou a bolestivou, ve druhém případě navíc s tím, že obviněný svůj prst do jejího přirození zasouval a vytahoval jej ven opakovaně, a toto vše bylo navíc součástí ještě podstatně širšího sexuálně motivovaného jednání, jež bylo popsáno pod body 2. a 3. výroku o vině rozsudku vrchního soudu. Sám obviněný své výše uvedené tvrzení (spočívající lapidárně řečeno v tom, že hloubka průniku do pohlavního ústrojí poškozené je pro právní kvalifikaci rozhodující a 1 nebo 2 cm pro znásilnění nestačí) nijak blíže argumentačně nerozvedl. Završil jej pouze dalším jen těžko pochopitelným a nijak blíže nevysvětleným tvrzením, že „odvolací soud měl určit, že hloubku zasunutí nelze stanovit, a vyjít z toho, že šlo o velmi mělké zasunutí, jež nedosahovalo intenzity potřebné pro sexuální útok, ale pro již zmíněné pohlavní zneužití“.

37. Ze skutečnosti, že ve snaze neporušit panenskou blánu poškozené BBBBB a nezanechat tak po sobě stopy, se obviněný „včas zastavil“, nelze v žádném případě dovozovat to, oč se snaží, tedy že takové jednání vykazuje značně menší závažnost a nemůže být proto posouzeno jako trestný čin znásilnění. Pakliže má obviněný za to, že opakované zasouvání prstu do vagíny nezletilé dívky ve věku zhruba devíti let (jakožto faktické vyvrcholení jeho vícero jiných sexuálně motivovaných aktivit), pokud bylo provedeno „jen“ do hloubky 1–2 cm, v žádném případě nelze posoudit jako pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, nebo jej dokonce při současném zohlednění jeho vlastního fyzického deficitu nelze označit za pohlavní styk, tak dovolací senát tento jeho náhled nesdílí.

38. Poukaz dovolatele na to, že při jeho jednání (páchání trestné činnosti) poškozená neplakala, zatímco při gynekologickém vyšetření ano, což má být snad okolností svědčící v jeho prospěch (zřejmě ve smyslu, že pak nemohlo jít o natolik závažný čin, aby mohl být kvalifikován jako znásilnění), je zjevně účelový, tendenční, naprosto nepřijatelný a nezasluhující bližšího komentáře.

39. Jeho odkazy na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 535/2009, publikované pod č. 25/2010 Sb. rozh. tr., ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 432/2014, ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1015/2016, a ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1301/2016, jsou též již na první pohled bezpředmětné a pro posouzení nynější trestní věci bezvýznamné. Z předmětných rozhodnutí se zcela jistě nepodává nic z toho, co se obviněný snaží ve své značně originální argumentaci prosadit.

40. Pokud jde o právní kvalifikaci předmětného činu a zejména pak o posouzení, zda zasunování prstů do pohlavního ústrojí poškozené bylo či nebylo pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, dovolací senát dále odkazuje na to, co bude uvedeno níže v tomto odůvodnění, v části týkající se dovolání nejvyšší státní zástupkyně.

41. Zcela mimo realitu je tvrzení dovolatele, že při „neprokázání jeho pohlavního puzení při vytýkaném jednání nelze skutky pod body 2. a 3. výroku rozsudku vrchního soudu – pořizování fotografií genitálií obou poškozených – definovat jako zneužití dítěte k výrobě pornografie“, stejně tak jako i akcentování toho, že „nebylo prokázáno, že by si dané fotografie opětovně prohlížel či je jakkoli jinak zveřejňoval“. Kromě již výše zmíněného (není pravdou, že by „pohlavní puzení obviněného při vytýkaném jednání“ nebylo prokázáno) je třeba dále uvést, že zmiňované skutečnosti nemají z hlediska naplnění znaků trestných činů podle § 192 a § 193 tr. zákoníku význam, tudíž nemůže jít o argumentaci způsobilou naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Následující poznámka dovolatele, že podle „Šámalova komentáře“ jde o pornografické dílo jen tehdy, pokud intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje a podněcuje sexuální pud, přičemž u něj (u obviněného) to tak být nemůže, protože žádný sexuální pud nepociťuje, je projevem buď absolutního nepochopení podstaty problému (významu dotčeného komentářového textu) nebo spíše jen jeho zoufalé snahy uvést na svoji obhajobu doslova cokoli, co mu přijde na mysl. K uvedenému postačí jen velmi stručně konstatovat, že způsobilost vtíravým a intenzivním způsobem podněcovat sexuální pud v dané souvislosti důležitá jistě je, nikoli však nutně (jen) u pachatele daného činu, nýbrž naopak zcela obecně, u širokého okruhu osob, které by daný materiál případně zhlédly. Pro naplnění znaků trestného činu podle § 193 tr. zákoníku nemá žádný význam ani další obviněným vyzdvihovaná skutečnost, že nebylo prokázáno, že by trpěl jakoukoli sexuální úchylkou.

42. S odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. dovolatel reklamoval uložení trestu propadnutí věci s tím, že pro něj nebyly splněny zákonné podmínky. I v této části je třeba nejprve připomenout, že napadená rozhodnutí Nejvyšší soud přezkoumává pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v samotném textu dovolání. Zde přitom obviněný uvedl v podstatě jen to, že stejného cíle bylo možné dosáhnout „odejmutím závadných souborů“ a samotná zařízení mu pak mohla být ponechána, resp. vrácena. Odvolací soud podle jeho mínění „dostatečně nedocenil, že on je imobilní a svou komunikaci s vnějším světem si zprostředkovává právě prostřednictvím zmíněné výpočetní techniky, tj. nezohlednil vliv takového trestu na jeho budoucí život, který je tím výrazně zkomplikován“. I v této části dovolání se tedy nejedná o nic jiného než o prosté tvrzení obviněného, bez jakéhokoli bližšího vysvětlení (jak a proč by tím měl být jeho život zkomplikován, jaké následky to s sebou nese, proč není schopen si místo propadlých věcí pořídit nové atd.). Dovolatel si pravděpodobně plete zákonnou úpravu trestu propadnutí věci a ochranného opatření zabrání věci – viz § 101 odst. 4 tr. zákoníku. I toto ustanovení (které ovšem na trest propadnutí věci nelze aplikovat) však upravuje toliko fakultativní postup soudu, nikoli postup obligatorní, tj. soud zde popsaným „náhradním“ způsobem postupovat může, ale nemusí. Jestliže se rozhodne daný (v zásadě mimořádný) postup neaplikovat, pak samozřejmě není jeho povinností automaticky podrobně zdůvodňovat, proč tak neučinil. Pro nynější rozhodnutí dovolacího soudu je každopádně podstatné to, že argumentace obviněného pod jím označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nespadá. On sám nejenže nevysvětluje, ale fakticky ani netvrdí, že by mu trest propadnutí věci byl uložen v rozporu s nějakým konkrétním ustanovením trestního zákoníku. Podmínky ustanovení § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zde byly bez jakýchkoli pochybností splněny a zároveň se jistě nejedná ani o trest natolik excesivní (nepřiměřeně přísný), že by snad mohl atakovat ústavně garantovaný princip proporcionality trestních sankcí.

43. Souborně tak lze uzavřít, že dovolatelem uplatněné námitky, resp. jejich část, je sice možné s jistou mírou tolerance podřadit pod jím označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak nejsou důvodné. Zbylá část dovolací argumentace jednak nespadá pod ostatní explicitně označené dovolací důvody a jednak postrádá věcné opodstatnění. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného (jako celek) odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy jako zjevně neopodstatněné.

44. Jestliže obviněný v návaznosti na podané dovolání požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil či přerušil výkon napadeného rozhodnutí, pak je třeba uvést, že se z jeho strany jednalo toliko o podnět, nikoli o návrh, o němž by bylo nutné činit formální rozhodnutí. Takový návrh na odložení, resp. přerušení, výkonu rozhodnutí, o němž musí být formálně rozhodnuto, může totiž se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně. To se však v tomto případě nestalo. Ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal (na základě dovolání obviněného) pro přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí žádný důvod. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

K dovolání nejvyšší státní zástupkyně

45. Námitky nejvyšší státní zástupkyně odpovídají jí uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jsou opodstatněné. Přisvědčit lze všem zásadním argumentům, které byly v dovolání vzneseny, a to jak ve vztahu k trestnému činu podle § 185 tr. zákoníku, tak i podle § 201 tr. zákoníku.

46. Zasouvání prstu obviněného do pohlavního ústrojí poškozené BBBBB skutečně vykazuje rysy pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží. Je faktem, že recentní judikatura i odborná literatura vyznívají opačně, než jak ve svých závěrech prezentoval vrchní soud [při změně právní kvalifikace jednání z trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 na trestný čin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025].

47. Kromě již výše uvedeného (v části týkající se dovolání obviněného) je v souvislosti s danou problematikou třeba připomenout nedávné rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2026, sp. zn. 15 Tdo 1037/2025. Přestože v této věci bylo řešeno jednání poněkud odlišného charakteru (cunnilinctus), základní teze obsažené v jeho odůvodnění jsou použitelné i na nyní posuzovanou kauzu. Ve vztahu k rozlišení, zda určité jednání kvalifikovat podle § 185 tr. zákoníku nebo podle § 185a tr. zákoníku, zde bylo mimo jiné konstatováno následující: „Je evidentní, že stejně jako dosud, tak i v budoucnu bude v dotčené otázce hrát nezastupitelnou roli soudní rozhodovací praxe. Jakékoli jednoduché, kategorické, univerzální a předem jasně dané rozlišení (např. typu, že za trestný čin znásilnění lze nadále považovat jen tzv. penetrační činy, zatímco veškerá jednání tzv. nepenetrační povahy je namístě kvalifikovat nanejvýš jako trestný čin sexuálního útoku) není reálné. Stále platí, že bude vždy záležet na konkrétních okolnostech činu a způsobu jeho provedení. Potíže většinou nenastanou při posuzování ‚jasných‘ situací na jednom či druhém konci škály daných sexuálně motivovaných jednání. Proto tzv. penetrační praktiky, tedy takové techniky, při nichž je do pohlavního ústrojí ženy alespoň zčásti vpravena jiná část těla muže (než pohlavní úd), např. prsty nebo jazyk, nebo zcela cizí předmět, anebo je pohlavní úd muže alespoň zčásti vpraven do jiných částí těla ženy než do pohlavního ústrojí, např. do úst nebo konečníku, případně je cizí předmět vpraven do konečníku ženy, budou jistě běžně posuzovány jako trestný čin znásilnění. Naopak méně intenzivní a celkově méně závažné tzv. nepenetrační praktiky, spočívající např. v olíznutí zevního genitálu ženy bez průniku jazyka mezi stydké pysky apod., budou kvalifikovány podle nového ustanovení § 185a tr. zákoníku, tedy jako trestný čin sexuálního útoku. Mezi těmito krajními variantami bude ovšem nutně zůstávat poměrně široká škála dalších jednání, která nebudou mít až tak jednoznačný charakter a která bude nutné posuzovat případ od případu, přísně individuálně a velmi pečlivě. Konkrétně u cunnilinctu bude vždy důležité (mimo jiné) zjištění, které části zevního genitálu ženy se pachatel svým jazykem dotýkal, jakým způsobem, jak intenzivně a jak dlouho, včetně toho, zda toto jednání bylo (obecně vzato, pokud by šlo o akt dobrovolný) způsobilé u dospělé oběti vyvolat sexuální vzrušení nebo dokonce i vyvrcholení atd.“.

48. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu tedy ve shodě s dřívější judikaturou jasně deklaroval, že za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se typicky považuje například právě jednání, kdy do pohlavního ústrojí ženy je alespoň částečně vpravena jiná část těla muže než jeho pohlavní úd, např. prst či prsty, jako tomu bylo v nyní posuzované věci. Jak již bylo zdůrazněno v části tohoto odůvodnění týkající se dovolání obviněného, poškozená BBBBB navíc popsala, že v obou případech dané jednání pociťovala bolestivě, přičemž ve druhém případě jí obviněný prst do jejího pohlavního ústrojí zasouval a vytahoval jej ven opakovaně. Z provedeného dokazování je zřejmé, že tato dvě jednání byla součástí (de facto vyvrcholením) podstatně širšího celku sexuálně motivovaných „aktivit“ obviněného. Jestliže lze za určitých okolností (naznačených výše) za znásilnění považovat i techniky zcela nepenetračního charakteru (např. cunnilinctus), pak netřeba pochybovat o tom, že za něj lze považovat i jednání dovolatele, který opakovaně zasouval svůj prst do vagíny devítileté poškozené, jakkoli nijak zvlášť hluboko. Nepochybně šlo o jednání, které bylo obecně vzato – za běžných okolností, pokud by šlo o akt dobrovolný – u dospělé oběti způsobilé vyvolat její sexuální vzrušení. Závěr odvolacího soudu, že skutek popsaný pod bodem 2. výroku o vině nelze posoudit jako trestný čin znásilnění, nýbrž jen jako trestný čin sexuálního útoku, je tedy vadný.

49. Dovolací senát dal nejvyšší státní zástupkyni za pravdu i v tom, že vrchní soud pochybil též při kvalifikaci jednání obviněného podle § 201 tr. zákoníku, když toto posoudil toliko podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 1. 2025) a nikoli též podle odst. 1 písm. d) a podle odst. 3 písm. a) téhož zákonného ustanovení. Rovněž v této části lze především odkázat na zásadní body argumentace nejvyšší státní zástupkyně, s níž se Nejvyšší soud ztotožňuje. Přečinu podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku by se ve výroku popsaným jednáním vůči nezletilé poškozené AAAAA dopustil jakýkoli pachatel, bez ohledu na to, jaký k ní má či nemá vztah. Jestliže se však tohoto jednání dopustil otec nezletilé poškozené, který měl zákonem zvlášť uloženou povinnost o poškozenou pečovat, pak je namístě i právní kvalifikace podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný namísto toho, aby v souladu s ustanovením § 858 odst. 1 o. z. pečoval o zdraví své dcery, o její tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, se ve skutečnosti choval naprosto opačným způsobem, veden sobeckou touhou po vlastním sexuálním uspokojení, aniž by jakkoli zohledňoval, jaké následky to poškozené přinese. Nejednalo se přitom jen o samotné přímé fyzické sexuální aktivity, nýbrž i o další související jednání spočívající v opakovaném fotografování genitálu poškozené, zpřístupnění videa s pornografickou tématikou apod. Nejvyšší soud souhlasí s tvrzením nejvyšší státní zástupkyně, že pokud se obviněný vůči vlastnímu dítěti choval jako zvrhlík a uspokojoval si na něm své sexuální choutky, navíc dítě současně zneužíval i k výrobě pornografie a zpřístupňoval mu pornografické videonahrávky, pak toto lze nepochybně kvalifikovat jako porušení povinnosti pečovat o dítě, v důsledku čehož došlo k ohrožení jeho rozumového, citového a mravního vývoje [§ 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku].

50. Argument odvolacího soudu uvedený v bodě 60. odůvodnění napadeného rozsudku, že „povinnost pečovat o dítě (srov. § 858 o. z.) nelze zaměňovat se základními lidskými právy poškozené (nezletilé AAAAA) a z toho adekvátními omezeními pro všechny ostatní subjekty, včetně rodiče“, je v daném kontextu naprosto nejasný a nepřezkoumatelný. To samé platí i o tamtéž prezentovaném tvrzení [ve vztahu k aplikaci § 201 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku], že „nikdo není oprávněn zasahovat do fyzické a duševní integrity poškozené AAAAA. To, že tak obviněný učinil, nebylo projevem jeho rodičovské péče, respektive nepéče, nýbrž projevem pachatele úmyslného sexuálně motivovaného trestného činu vůči oběti trestného činu, která je jeho dcerou“. Smysl těchto konstatování dovolacímu soudu uniká.

51. Ohrozit rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že jej pachatel svádí k nemravnému životu, lze nepochybně celou řadou různých způsobů, při různé motivaci pachatele. Jestliže čin spáchá rodič vůči vlastnímu dítěti, resp. strýc vůči neteři, pouze kvůli uspokojení své vlastní sexuální touhy, pak se nepochybně jedná o čin spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky ve smyslu § 201 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Pohnutka pachatele je v takovém případě v zásadním rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí o jeho značném morálním narušení, dokládá jeho bezohledné sobectví, bezcitnost a pohrdavý postoj k základním lidským hodnotám.

52. S nejvyšší státní zástupkyní dovolací senát souhlasí i v tom, že je chybný též závěr vrchního soudu ohledně formy zavinění ve vztahu k trestnému činu podle § 201 tr. zákoníku. Z provedeného dokazování skutečně vyplývá, že obviněný jednal nutně v úmyslu přímém. Velmi dobře věděl, že se vůči oběma nezletilým dívkám dopouští absolutně neakceptovatelného a přísně zapovězeného jednání, které nutně musí vést k negativnímu ovlivnění jejich rozumového, citového, resp. mravního vývoje, přesto k takovému jednání přistoupil, a dokonce je vícekrát a v různých formách opakoval. Rozhodně nelze uzavřít, že by obviněný pouze věděl, že svým chováním může porušit nebo ohrozit trestním zákoníkem chráněný zájem, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. S ohledem na všechny zjištěné okolnosti předmětné trestné činnosti a způsob jejího provedení naopak nepochybně dobře věděl, že ono porušení, resp. ohrožení, zákonem chráněného zájmu způsobit nutně musí.

V. Způsob rozhodnutí

53. Nejvyšší soud proto v neveřejném zasedání, k jehož konání přistoupil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., rozhodl (vedle odmítnutí dovolání obviněného – viz výše) tak, že k dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2025, č. j. 6 To 58/2025-829, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Témuž soudu současně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

54. Věc se tím vrací zpět do stadia řízení před soudem druhého stupně, který opětovně projedná podaná odvolání. Z předchozích odstavců odůvodnění tohoto usnesení je přitom zřejmé, v jakých mantinelech by se měl při vázanosti právním názorem Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.) pohybovat. 55. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. V důsledku nynějšího rozhodnutí dovolacího soudu pozbyl výrok o trestu z rozsudku vrchního soudu právní moci a vykonatelnosti a v jeho výkonu tak nelze pokračovat. Dovolací senát přitom neshledal, že by z připojeného trestního spisu aktuálně vyplývaly jakékoli významné skutečnosti, které by v nynějším stadiu řízení u obviněného zakládaly některý z důvodů vazby podle § 67 písm. a) až c) tr. ř.

56. Obviněný byl po celou dobu řízení před soudy nižších stupňů a dokonce i po podstatnou část přípravného řízení stíhán na svobodě, když byl usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 9. 2022, č. j. 42 Nt 4001/2022-37 (č. l. 41 procesního spisu), propuštěn z vazby na svobodu za současného uložení předběžných opatření a vyslovení dohledu probačního úředníka. Z pravidelných zpráv o průběhu dohledu přitom nevyplývají žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru o aktuální existenci některého z vazebních důvodů. Obviněný po celou dobu, až do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, s probačním úředníkem řádně spolupracoval, respektoval uložená předběžná opatření, nekontaktoval poškozené a nepáchal ani žádnou jinou trestnou činnost. Po propuštění z vazby opustil společnou domácnost, kterou do té doby sdílel s J. S. a AAAAA, čímž (samozřejmě i v kombinaci s jeho těžkým tělesným postižením) odpadlo mj. riziko bezprostředního kontaktu s poškozenými. Zpočátku bydlel u svých rodičů a v březnu 2025 se přestěhoval ke své přítelkyni do XY, kde se zdržoval až do zahájení výkonu trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud proto podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný nebere do vazby.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 9. 2026

JUDr. Ondřej Círek předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací