Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam

Spisová značka

3 Tdo 847/2026

Téma · generováno AINáhrada škody po prohlášení viny

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 22. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.847.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Náhrada škody Spravedlivý proces

Shrnutí · generováno AI

Obviněný napadl jen povinnost nahradit škodu s tím, že soud k ní po jeho prohlášení viny neprovedl důkazy. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože šlo o procesní námitku mimo zákonné dovolací důvody a obviněný nezpochybnil vznik ani výši škody. Neshledal ani konkrétní dopad namítaného postupu na jeho obhajobu.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Výrok o náhradě škody lze dovoláním podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. napadnout jen námitkami proti jeho hmotněprávnímu základu, nikoli výhradou k procesnímu rozsahu dokazování. Je-li škoda součástí skutku, k němuž obviněný podle § 206c tr. ř. prohlásil vinu, a obviněný nezpochybní její důvod ani výši, lze ji přiznat i bez dalšího dokazování. Formální procesní vada bez konkrétního dopadu na obhajobu právo na spravedlivý proces neporušuje.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Obviněný však netvrdil, že za vznik škody podle příslušných ustanovení hmotného práva neodpovídá, že mezi jeho jednáním a vznikem škody není příčinná souvislost, že škoda vznikla v jiné výši, respektive, že škoda byla zcela nebo zčásti uhrazena ani že se na jejím vzniku podílela poškozená společnost.
    Zobrazit v textu
  • Samotné formální porušení procesního pravidla proto nemusí vést k závěru o porušení práva na spravedlivý proces, pokud nemá věcný dopad na práva obviněného.
    Zobrazit v textu
  • Pozdější námitka obhájce, že po prohlášení viny nebylo k nároku provedeno dokazování, byla tak pouze formální, nikoli věcná, neboť pokud je škoda součástí popisu skutku, k němuž obviněný prohlásil vinu a obviněný ji co do důvodu či výše nezpochybní, lze náhradu škody přiznat.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

3 Tdo 847/2026-322

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2026 o dovolání, které podal obviněný T. W., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2026, č. j. 6 To 61/2026-274, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 12/2025, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 12. 2025, č. j. 9 T 12/2025-241, uznal obviněného T. W. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku a dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:

ačkoliv byl - trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 73 T 101/2023, který nabyl právní moci 27. 10. 2023, odsouzen za současného zrušení výroku o trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2023, sp. zn. 4 T 11/2023, pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k souhrnnému trestu mimo jiné zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, který s ohledem na výkon předchozího trestu začal vykonávat od 4. 9. 2024,

- trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 4. 2024, sp. zn. 4 T 27/2024, který nabyl právní moci 19. 6. 2024, odsouzen mimo jiné pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, načež byly výroky o vině a trestu z tohoto rozhodnutí zrušeny trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 19 T 32/2024, nabyvším právní moci 30. 11. 2024, a to při současném uložení společného úhrnného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků opět mimo jiné i za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku,

přesto dne 4. 10. 2024 nejprve v odpoledních hodinách řídil osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Polo, RZ: XY na trase z čerpací stanice EuroOil nacházející se v Ostravě – XY na ulici XY k objektu XY umístěnému v Ostravě-XY na ulici XY, v jehož okolí poté vypil větší množství alkoholických nápojů, po jejichž požití tentýž den v době kolem 18:50 hod. znovu záměrně řídil výše specifikovaný automobil v Ostravě-XY na ulici XY, přičemž s ohledem na vliv užitého alkoholu nebyl schopen tuto činnost vykonávat tak, aby nezpůsobil ohrožení života a zdraví jiných osob a nebezpečí vzniku značné škody na majetku, když hladina alkoholu v jeho krvi odpovídala tomu, že postupně jej bylo dechovými zkouškami prováděnými u jeho osoby ve stejný den v 19:07 hod. a 19:14 hod. zjištěno 2,42 a 2,59 g/kg, načež tato jeho jízda byla ukončena tím, že ji ve shora uvedeném čase kvůli vlivu alkoholu nezvládl, takže u křižovatky ulic XY, XY a XY s vozem neúmyslně vyjel mimo vozovku do vedlejšího kolejiště tramvajové dráhy, kde nárazem do kolejí na předmětném autě vypůjčeném jím od jeho majitele poškozeného V. R. zničil disky a pneumatiky 3 jeho kol, takže tím jmenovanému způsobil škodu v celkové výši 9 828,18 Kč, a dále tímto protiprávním chováním zapříčinil dočasné přerušení tramvajové dopravy na inkriminovaném místě, následkem čehož vznikla poškozené obchodní korporaci Dopravní podnik Ostrava a.s., IČ: [IČO], škoda o velikosti 7 630 Kč.

2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl zařazen pro účely výkonu tohoto trestu do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 36 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti Dopravní podnik Ostrava a.s., IČ: [IČO], částku 7 630 Kč.

3. Proti výše specifikovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jímž napadl výrok o trestu a náhradě škody. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 3. 2026, č. j. 6 To 61/2026-274, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že formálně neuplatňuje žádný zákonný dovolací důvod a že jeho námitky směřují pouze proti výroku o náhradě škody. Obviněný mimo rámec dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. namítá extrémní porušení práva na spravedlivý proces, které pouze analogicky připodobňuje k dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Pokud tedy obviněný napadl rozhodnutí soudu prvního stupně výlučně ve výroku, jímž mu byla uložena povinnost nahradit společnosti Dopravní podnik Ostrava a.s. škodu ve výši 7 630 Kč, pak namítl, že soud prvního stupně rozhodl o adhezním nároku, aniž v hlavním líčení provedl důkazy vztahující se k prokázání existence a zejména výše škody. Toto pochybení připodobnil k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zdůraznil, že Nejvyšší soud je povinen přihlížet i k závažným procesním vadám zakládajícím neústavnost pravomocného rozhodnutí. 6. Obviněný současně nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, podle něhož nebylo dokazování k nároku poškozené společnosti třeba provádět, neboť obviněný prohlásil svou vinu a v popisu skutku byla uvedena také výše škody. Podle obviněného má přijetí prohlášení viny účinky pouze ve vztahu k výroku o vině, nikoli k adheznímu výroku, a z prohlášení viny proto nelze dovozovat uznání nároku poškozeného ani jím nahrazovat dokazování o výši škody, zvláště měla-li být tato výše stanovena na základě odborných a technických podkladů. Podle obviněného ani ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. neopravňuje soud k rozhodnutí o náhradě škody bez důkazního podkladu. 7. Obviněný uzavřel, že trestní řád neumožňuje po přijetí prohlášení viny uložit povinnost k náhradě škody, nebylo-li o uplatněném nároku provedeno dokazování. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2025, sp. zn. 9 T 12/2025, ve výroku, jímž mu byla uložena povinnost nahradit poškozené společnosti Dopravní podnik Ostrava a.s. škodu ve výši 7 630 Kč, a současně zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2026, sp. zn. 6 To 61/2026, v části, v níž bylo zamítnuto jeho odvolání proti tomuto výroku. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou společnost Dopravní podnik Ostrava a.s. s celým jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.

8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám. 9. Státní zástupce uvedl, že obviněný proti výroku o náhradě škody neuplatnil žádnou hmotněprávní námitku a současně nezpochybnil, že škodu způsobil, její výši ani skutečnost, že dosud nebyla uhrazena. Jestliže obviněný pouze namítl procesní pochybení spočívající v absenci dokazování po přijetí prohlášení viny, pak taková argumentace podle státního zástupce neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. Výrok o náhradě škody lze napadnout hmotněprávními námitkami prostřednictvím § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., takové námitky však obviněný neuplatnil a dovolací soud je za něj nemůže dotvářet. 10. Státní zástupce dále zdůraznil, že námitka neobstojí ani z hlediska tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces. Obviněný učinil prohlášení viny za přítomnosti obhájce a soud je přijal, čímž se obviněný v zákonem stanoveném rozsahu vzdal projednání věci a omezil možnost následného přezkumu. Podle státního zástupce je sice třeba rozlišovat mezi škodou uvedenou v popisu skutku a nárokem přiznaným v adhezním výroku, v posuzované věci však obviněný neuvedl žádné okolnosti, pro které by se tyto částky měly lišit, například spoluzavinění poškozeného, částečnou úhradu škody nebo nesprávné určení její výše. Namítaná vada proto měla pouze formální povahu a postrádala materiální dopad na práva obhajoby. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu státní zástupce vyložil, že porušení procesního pravidla dosahuje ústavněprávní intenzity jen tehdy, má-li konkrétní a reálný dopad na postavení obviněného. 11. Za nepřiléhavý považoval státní zástupce odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 236/23, neboť v tam posuzované věci byla výše škody sporná, obtížně zjistitelná a strany počítaly s jejím řešením v občanskoprávním řízení. Naproti tomu v nynější věci poškozený Dopravní podnik Ostrava a.s. nárok řádně uplatnil, výše škody byla uvedena v popisu skutku zahrnutém do prohlášení viny a obviněný ji v průběhu řízení nerozporoval ani nenavrhl doplnění dokazování. Státní zástupce proto dovodil, že mezi stranami fakticky panovala shoda o vzniku a výši škody. Obecně uzavřel, že je-li škoda součástí popisu skutku, ohledně něhož obviněný prohlásil vinu, aniž se proti její náhradě vymezil, lze ji přiznat. Nesouhlasí-li obviněný s její výší a není-li škoda jinak prokázána, je namístě odkázat poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních. Posuzovanou věc podřadil pod první z těchto situací.

12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda lze námitky obviněného, jimiž namítal porušení práva na spravedlivý proces, podle jejich skutečného obsahu podřadit pod některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, jehož existence je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

17. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadá usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo zamítnuto jeho odvolání proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě škody. Obviněný žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. výslovně neuvedl, nýbrž uplatnil výlučně námitku procesní povahy, podle níž bylo rozhodnutím o nároku poškozené na náhradu škody bez provedení dokazování porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Jeho námitky tak směřují výhradně proti výroku o náhradě škody, zatímco výrok o vině ani výrok o trestu dovoláním nenapadl.

18. Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda námitky obviněného obsahově odpovídají některému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě zákonem vymezených vad pravomocných rozhodnutí, nikoli k přezkumu jakéhokoli procesního pochybení. Nestačí proto pouze tvrdit porušení práva na spravedlivý proces, ale je nezbytné, aby konkrétní obsah námitek bylo možné podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů.

19. Obviněný však žádnou takovou námitku neuplatnil. Dovolací argumentaci obviněného předně nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jehož prostřednictvím lze výrok o náhradě škody napadat námitkami proti jeho hmotněprávnímu základu. Obviněný však netvrdil, že za vznik škody podle příslušných ustanovení hmotného práva neodpovídá, že mezi jeho jednáním a vznikem škody není příčinná souvislost, že škoda vznikla v jiné výši, respektive, že škoda byla zcela nebo zčásti uhrazena ani že se na jejím vzniku podílela poškozená společnost. Obviněný namítl výlučně nedodržení procesního postupu, neboť podle jeho názoru nebylo možné rozhodnout o adhezním nároku bez samostatného provedení důkazů k jeho důvodu a výši. Sám ostatně výslovně uvedl, že jeho námitka nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř.

20. Současně pak nelze dovolací argumentaci obviněného podřadit ani pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toto ustanovení dopadá na případy, v nichž jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo při jejich zjišťování byly ve vztahu k obviněnému nedůvodně opomenuty navržené podstatné důkazy. Obviněný však nenapadl skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestných činů, jimiž byl uznán vinným, neboť výslovně vztáhl svou argumentaci pouze k adheznímu výroku a sám připustil, že jím tvrzenou procesní vadu k tomuto dovolacímu důvodu pouze připodobňuje. Pouhá analogie s některým zákonným dovolacím důvodem však jeho skutečné naplnění nenahrazuje.

21. Nad rámec uvedeného pak Nejvyšší soud neshledal, že by namítaný procesní postup představoval porušení základních práv obviněného takové intenzity, které by odůvodňovalo věcný zásah dovolacího soudu mimo rámec dovolacích důvodů, jak se toho obviněný domáhá v podaném dovolání. V tomto ohledu je třeba zdůraznit to, že obviněný učinil v hlavním líčení prohlášení viny, které soud prvního stupně podle § 206c tr. ř. přijal a v rozsahu tohoto prohlášení upustil od dalšího dokazování. Za podstatné tak považuje Nejvyšší soud poukázat na to, že skutková věta, k níž se prohlášení viny vztahovalo, obsahovala rovněž zjištění, že jednáním obviněného vznikla společnosti Dopravní podnik Ostrava a.s. škoda ve výši 7 630 Kč, kdy poškozená společnost svůj nárok na náhradu této škody proti obviněnému uplatnila řádně a včas.

22. Uvedenou námitkou se zabýval již odvolací soud, který poukázal na to, že obviněný prohlásil vinu ohledně skutku, jehož součástí je konstatování, že uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 7 630 Kč a za situace, kdy se poškozená společnost řádně a včas připojila k trestnímu řízení právě s touto částkou, považoval další dokazování za nadbytečné. Zdůraznil také, že výrok o náhradě škody nebyl založen na skutkovém závěru, který by byl s obsahem prohlášení obviněného v rozporu, ani jím nebyla přiznána jiná částka, než která byla uvedena v popisu skutku pokrytém přijatým prohlášením viny.

23. Obviněný má pravdu v obecné rovině potud, že údaje o výši škody uvedené v popisu skutku a výše nároku přiznaného poškozenému nemusejí být vždy totožné. Rozdíl může být dán například částečnou úhradou škody, plněním třetí osoby, spoluzaviněním poškozeného nebo jinou okolností významnou pro rozsah povinnosti k náhradě škody. Žádnou takovou skutečnost však obviněný neuvedl a současně nezpochybnil vznik škody, její výši, příčinnou souvislost ani svou odpovědnost za ni. V řízení před soudem prvního stupně rovněž nenavrhl provedení konkrétního důkazu, který by mohl vést k odlišnému rozhodnutí o adhezním nároku. Jeho námitka proto směřuje pouze proti procesnímu způsobu, jímž soud dospěl k výroku, jehož věcnou správnost obviněný nijak nezpochybňuje. 24. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že při posuzování případných procesních pochybení (což není případ této trestní věci) nestačí zkoumat pouze jejich formální stránku. Je třeba posoudit také jejich materiální rozměr, tedy zda měly skutečný, konkrétní a praktický dopad na obhajobu obviněného nebo na spravedlivost řízení. V právě projednávané věci však dovolatel namítá pouze formální procesní vadu, tedy že po prohlášení viny nebylo prováděno dokazování ke škodě. Na tomto místě na doplnění výše uvedeného je třeba poukázat na to, že škoda navíc není znakem skutkové podstaty daného trestného činu, vada proto nespočívá v nesouladu výroku o náhradě škody s objektivní skutečností, ale pouze v údajně nesprávném procesním postupu. 25. Podle judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu se zkoumá, zda (případná) procesní pochybení mají konkrétní a reálný vliv na možnost obhajoby. Samotné formální porušení procesního pravidla proto nemusí vést k závěru o porušení práva na spravedlivý proces, pokud nemá věcný dopad na práva obviněného.

26. Za procesní situace zjišťované v této trestní věci nelze přijmout tvrzení obviněného, že rozhodnutím o náhradě škody došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. K takovému závěru nepostačuje pouhé tvrzení o nedodržení určitého procesního postupu, není-li současně konkretizováno, jaký skutečný dopad mělo namítané pochybení na možnost obviněného uplatnit obhajobu nebo na věcnou správnost napadeného výroku. Obviněný nevysvětlil, jaké konkrétní důkazy měly být provedeny, které skutečnosti by jimi měly být prokázány ani z jakého důvodu by jejich provedení mohlo vést k rozhodnutí o jiné výši náhrady škody. Jeho odkaz na ochranu ústavnosti tak nemůže založit dovolací přezkum námitky, která obsahově nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod a současně postrádá konkrétní materiální dopad na jeho práva. 27. Na posuzovanou věc nedopadají ani závěry rozhodnutí, na která obviněný odkázal, neboť nález Ústavního soudu vychází z rozlišení tří situací, které mohou nastat při uzavírání dohody o vině a trestu ve vztahu ke škodě. První situace dopadá na případy, kdy na výši škody panuje shoda, druhá situace se týká případů, kdy výše škody nebyla sjednána, ale je spolehlivě prokázána. Poslední situace se vztahuje k případům, kdy výše škody není dohodnuta ani dostatečně prokázána (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 1420/22). V odkazované věci s fotovoltaickou elektrárnou šlo o třetí situaci, kdy nebylo možné přesně určit, jaká část škody vznikla v souvislosti s konkrétní etapou výstavby, a proto nebylo možné o náhradě škody rozhodnout v trestním řízení. Naproti tomu ve věci škody způsobené Dopravnímu podniku Ostrava a.s. šlo o první situaci, neboť mezi účastníky fakticky existovala shoda o vzniku i výši škody. Pozdější námitka obhájce, že po prohlášení viny nebylo k nároku provedeno dokazování, byla tak pouze formální, nikoli věcná, neboť pokud je škoda součástí popisu skutku, k němuž obviněný prohlásil vinu a obviněný ji co do důvodu či výše nezpochybní, lze náhradu škody přiznat. Rozhodujícími kritérii jsou tedy postoj obviněného ke škodě a míra jejího prokázání, nikoli samotná absence formálního dokazování po prohlášení viny. 28. Odkazovaná rozhodnutí proto nepodporují závěr, že by samotná absence dalšího dokazování po přijetí prohlášení viny zakládala v tomto konkrétním případě porušení práva na spravedlivý proces.

29. Nejvyšší soud proto uzavřel, že obviněný neuplatnil námitky, které by bylo možné podřadit pod některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť jeho výhrady povahy výlučně procesní směřují toliko proti rozsahu dokazování v adhezním řízení a nejsou spojeny s žádnou konkrétní námitkou proti věcné správnosti výroku o náhradě škody. Současně pak nelze dovodit, že by procesním postupem zjišťovaným v této trestní věci ve vztahu k adheznímu výroku bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.

V. Způsob rozhodnutí

30. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 9. 2026

JUDr. Aleš Kolář předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací