Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam

Spisová značka

3 Tdo 856/2026

Téma · generováno AIDovolání proti nepřiměřenému trestu a nepřítomnosti

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 13. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.856.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Důvody dovolání Nepřítomnost u veřejného zasedání

Shrnutí · generováno AI

Obviněný napadl zejména nepodmíněný trest a tvrdil, že nebyl řádně a včas vyrozuměn o veřejném zasedání odvolacího soudu. Nejvyšší soud zjistil, že vyrozumění bylo doručeno do datové schránky řádně a včas. Dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, protože pouhá nepřiměřenost trestu není způsobilým dovolacím důvodem.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Námitka nepřiměřené přísnosti trestu sama o sobě nespadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Druh a výměru trestu lze v dovolání napadat podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. jen tehdy, byl-li uložen zákonem nepřípustný druh trestu nebo trest mimo zákonnou sazbu. Řádné a včasné doručení vyrozumění o veřejném zasedání do datové schránky nevykazuje porušení ustanovení o přítomnosti obviněného podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • K námitce směřující proti „výši uloženého trestu“ je třeba nejprve připomenout, že reklamace údajné nepřiměřené přísnosti trestu pod obviněným uplatněný dovolací důvod (ovšem ani pod žádný jiný) nespadá.
    Zobrazit v textu
  • Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání relevantně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. , tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
    Zobrazit v textu
  • Tvrzení, že postupem odvolacího soudu došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání v kvalitě předpokládané v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. , tak dovolací senát nemohl v žádném případě přisvědčit.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

3 Tdo 856/2026-481

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2026 o dovolání, které podal obviněný R. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Odolov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2026, č. j. 5 To 52/2026-384, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 9/2025, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále také jen „obvodní soud“) ze dne 29. 1. 2026, č. j. 3 T 9/2025-363, byl obviněný R. Č. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění soudu dopustil tak, že (převzato z výroku rozsudku)

dne 1. 1. 2025 kolem 2:49 hodin v Praze XY, nejméně po pozemní komunikaci v ulici XY, ve směru jízdy od ulice XY ke křižovatce ulic XY – XY – XY, řídil po předchozím vědomém požití alkoholu osobní motorové vozidlo tovární značky R. K., RZ: XY, kdy do prostoru uvedené křižovatky vjel na červený signál světelného signalizačního zařízení, v důsledku čehož došlo poblíž SVO č. XY ke střetu s osobním motorovým vozidlem Škoda Fabia, RZ: XY, řízeným N. H., která jela k předmětné křižovatce po ulici XY ve směru jízdy od ulice XY, přičemž došlo k poškození uvedených vozidel, kdy odlétající části uvedených vozidel po nárazu zasáhly a poškodily vozidlo Škoda Superb, RZ: XY, čímž způsobil na vozidle R. K., RZ: XY, v majetku J. S., IČ: XY, poškozením škodu ve výši 170 000 Kč, na vozidle Škoda Fabia, RZ: XY, v majetku Y. L., poškozením škodu ve výši 40 000 Kč a na vozidle Škoda Superb, RZ: XY, v majetku V. H., poškozením škodu ve výši 46 000 Kč, kdy přístrojem Dräger Alcotest 7510 Standard, výrobní číslo ARLM-0176, mu byl určen zkouškou provedenou dne 1. 1. 2025 v 3:49 hodin obsah alkoholu v krvi ve výši 1,98 g/kg, a opakovanou zkouškou provedenou téhož dne v 3:55 hodin obsah alkoholu v krvi ve výši 1,83 g/kg, tudíž jeho senzomotorické funkce byly v době řízení natolik ovlivněny požitým alkoholem, že musel být minimálně srozuměn s tím, že není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, a takto jednal přesto, že věděl, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 2. 2023, č. j. 1 T 29/2023-61, v právní moci dne 18. 4. 2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 13 To 86/2023, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 let.

2. Za to byl odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 let.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce (v neprospěch obviněného, proti výroku o trestu). Z jeho podnětu Městský soud v Praze (dále také jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 8. 4. 2026, č. j. 5 To 52/2026-384, rozhodl tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněného nově odsoudil podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 1 rok, pro jehož výkon jej podle „§ 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku“ zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 let.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný R. Č. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, a to s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), h) tr. ř.

5. V první řadě reklamoval porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, když „mu nebylo řádně a včas doručeno předvolání k veřejnému zasedání o odvolání státního zástupce“. Vzhledem k tomu, že nevyjádřil souhlas s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti, měl podle jeho názoru odvolací soud jednání odročit na nový termín. Městský soud podle mínění dovolatele též „nesprávně právně vyhodnotil důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně vyměřil výši uloženého trestu“. V té souvislosti obviněný namítl porušení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, z něhož citoval pasáž týkající se principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. Následně uvedl, že jeho dovolání směřuje zejména proti výroku o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný. Tento závěr odůvodnil především tím, že od projednávané události uplynul více než jeden rok, během něhož vedl řádný život a staral se o svou rodinu, která je pro něj velkou motivací chovat se takto i nadále. Při uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody však již nebude mít možnost svou rodinu jakkoli podporovat, nebude s ní v kontaktu (zejm. se svou přítelkyní a dvěma nezletilými dětmi, které spolu vychovávají), a tedy jí nebude moci poskytovat psychickou ani finanční podporu. Pokud mu nebude dána šance „prokázat vedení řádného života“, bude to na něj mít negativní vliv. „Může mít pocit, že jeho snaha je bezvýsledná, může to vzdát, což není cílem soudního trestání. A to zvláště za situace, kdy po celou dobu trestního řízení tvrdí, že trestný čin nespáchal“.

6. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2026, sp. zn. 5 To 52/2026, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 1. 2026, sp. zn. 3 T 9/2025, se zrušují a věc se vrací zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně.

7. K dovolání se v rámci řízení podle § 265h tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že na podkladě spisového materiálu, který má k dispozici, nemůže jeho naplnění dovodit. Z dostupných podkladů usuzuje, že nedošlo k zásahu do práva obviněného být osobně přítomen projednání věci, obviněný nebyl na tomto právu nijak zkrácen a zasažena nebyla ani další jeho základní práva.

8. V souvislosti s ustanovením § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce upozornil, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze ve vztahu k výroku o trestu považovat jen jiné vady tohoto výroku spočívající v porušení hmotného práva, nikoli otázky druhu, výměry či přiměřenosti trestu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Takové vady však obviněný reálně nepopsal. Výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tj. došlo-li k uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. Toto není v řešeném případě splněno a ani sám obviněný takovou vadu nenamítl. Jiná pochybení soudu spočívající v nepřiměřenosti trestu nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Zásah dovolacího soudu je v daném kontextu možný v zásadě jen tehdy, když jde o trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. Taková situace však v posuzovaném případě nenastala, neboť odvolací soud uložil trest odnětí svobody v dolní polovině v úvahu přicházející trestní sazby. S ohledem na trestní minulost obviněného a selhání dříve ukládaných sankcí šlo o trest spíše mírný.

9. S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a aby tak v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Současně vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navržené rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

10. Nejvyšší soud nejprve ověřil splnění nezbytných procesních předpokladů pro projednání předloženého mimořádného opravného prostředku. Zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně, jak ukládá ustanovení § 265d odst. 2 věty první tr. ř., a že současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjí od ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněnému uložen trest.

11. Protože dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí zkoumat, zda obviněným vznesené námitky obsahově vyhovují jím deklarovaným dovolacím důvodům. Ty totiž nemohou být uplatněny jen formálně, ale je třeba, aby jim svým obsahem vždy odpovídala i vlastní argumentace dovolatele.

12. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho rámci lze tedy relevantně nastolit otázku, zda posuzované jednání, tak jak je vyjádřeno ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozvedeno v jeho odůvodnění, 1) je vůbec trestným činem, a to z hlediska všech podmínek trestnosti stanovených v obecné i zvláštní části trestního zákoníku, popřípadě též v netrestních předpisech, a pokud ano, tak 2) o jaký konkrétní trestný čin se jedná. Přezkumná povinnost dovolacího soudu se zde striktně omezuje pouze na hodnocení, zda nižšími soudy zvolená právní kvalifikace odpovídá jimi zjištěnému skutkovému stavu. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení pak nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

IV. Důvodnost dovolání

14. Dříve, než dovolací senát přistoupí k vlastnímu zhodnocení námitek obviněného, považuje za nutné připomenout ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud přezkoumává napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení jen v rozsahu a z důvodů, které jsou v dovolání uvedeny. Není povolán k přezkumné činnosti ve větším rozsahu z vlastní iniciativy a samozřejmě není jeho úkolem, aby si dovolací argumentaci obviněného jakkoli domýšlel nebo ji dokonce sám doplňoval. Současně platí, že lze přihlížet jen k námitkám (jejich konkrétnímu zdůvodnění), které jsou obsaženy přímo v textu dovolání. Dovolací námitky nelze opírat o odkaz na skutečnosti či argumenty uvedené v řádném opravném prostředku, v jiných podáních učiněných v dřívějších fázích trestního řízení, v závěrečné řeči, resp. konečném návrhu, přednesených před soudem prvního či druhého stupně apod. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).

15. Dovolací „argumentace“ obviněného je silně nejasná, až zmatená, a s výjimkou reklamace údajné nepřiměřenosti trestu opravdu jen stěží pochopitelná.

16. Ve vztahu k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel neuvedl žádné konkrétní zákonné ustanovení o účasti obviněného ve veřejném zasedání, jež podle něj mělo být v daném případě porušeno. Z jeho telegraficky stručné námitky není patrné dokonce ani to, zda hodlal tvrdit, že o termínu veřejného zasedání vůbec nevěděl, tj. vůbec o něm nebyl vyrozuměn, nebo že vyrozuměn sice byl, ale ne včas, či že byl vyrozuměn včas, ale ne řádně. Možnosti Nejvyššího soudu relevantně se vyjádřit k takovéto „argumentaci“ se limitně blíží nule. Za dané situace proto postačí uvést jen následující. Podle doručenky založené na č. l. 377 verte procesního spisu bylo vyrozumění o termínu konání veřejného zasedání u městského soudu dovolateli doručeno řádně i včas, a to konkrétně dne 17. 3. 2026 do jeho datové schránky. Téhož dne se obviněný do datové schránky přihlásil a soudní zásilka se tím okamžikem považovala za doručenou. Ze spisového materiálu přitom vyplývá, že prostřednictvím téže datové schránky si obviněný úřední zásilky přebíral v průběhu celého trestního řízení (před i po jednání odvolacího soudu). Následný přípis tehdejšího obhájce Mgr. Zdeňka Burdy ze dne 8. 4. 2026 (č. l. 380 procesního spisu) obsahoval toliko „zdvořilou omluvu“ z účasti u veřejného zasedání (bez jakéhokoli zdůvodnění), nikoli žádost o odročení jednání na pozdější termín. Z textu se přitom jasně podává, že obviněný o termínu veřejného zasedání 8. 4. 2026 věděl. Díky pochybné gramatické úrovni předmětného podání z něj nelze jednoznačně seznat, zda cílem bylo omluvit pouze účast obhájce nebo i samotného obviněného (viz formulace „… po domluvě s klientem, obviněným R. Č. …. zdvořile omlouváme z účasti na veřejném zasedání“), to je však z hlediska dovolacího přezkumu nepodstatné. Tvrzení, že postupem odvolacího soudu došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání v kvalitě předpokládané v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tak dovolací senát nemohl v žádném případě přisvědčit.

17. Důvod, proč je v dovolání odkazováno na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, na čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na zásadu presumpce neviny, Nejvyššímu soudu uniká. Dovolatel, resp. jeho obhájkyně jakožto zpracovatelka opravného prostředku, vůbec nespecifikovali, o jakých konkrétních „relevantních skutkových okolnostech“ by v posuzované věci měly přetrvávat důvodné pochybnosti a proč, v čem konkrétně by mělo spočívat porušení zásady in dubio pro reo atd., nehledě na to, že odpovídající (tzv. skutkový) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn nebyl. Zjevně jde o pouhé reziduum textu z „unifikovaného předtisku“, který advokát Mgr. Zdeněk Burda (který obviněného v této věci zastupoval až do 4. 6. 2026 a který sídlí na stejné adrese jako nová obhájkyně Mgr. Barbora Pohludková) ve „svých“ dovoláních používal naprosto běžně a bez ohledu na to, jaký konkrétní dovolací důvod a na jakém konkrétním faktickém základu byl v té které věci uplatňován.

18. K námitce směřující proti „výši uloženého trestu“ je třeba nejprve připomenout, že reklamace údajné nepřiměřené přísnosti trestu pod obviněným uplatněný dovolací důvod (ovšem ani pod žádný jiný) nespadá. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání relevantně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možné (pokud jde o výrok o trestu) považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nic z toho však v posuzované věci nepřichází do úvahy.

19. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. dovolatel neuplatnil a úspěšně uplatnit zjevně ani nemohl, neboť mu byly uloženy takové druhy trestů, které zákon připouští, a to v rámci stanovených trestních sazeb (u obou druhů trestů hluboko pod jejich horními hranicemi). Obviněný současně relevantně nevysvětlil, z jakého důvodu považuje soudem uložený trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. Objektivně jde naopak o potrestání mírné – s ohledem na obecně vysokou nebezpečnost (společenskou škodlivost) řešeného jednání, způsobený následek, vícečetnou obecnou i speciální recidivu dovolatele, přičemž dotčený skutek navíc spáchal jednak ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem a jednak v době výkonu trestu obecně prospěšných prací (sankce uložené v jeho posledních dvou trestních věcech). Ve shodě s názorem městského soudu (viz bod 9. odůvodnění jeho rozsudku) má i Nejvyšší soud za to, že jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody by v daném případě zjevně nesplnil sledovaný účel. Pokud dovolatel veskrze obecně namítl, že „při uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody nebude mít již možnost jakkoli podporovat svou rodinu“, pak je třeba mu především připomenout, že na tyto (i jiné) možné následky svého jednání měl myslet podstatně dříve, a to zejména v době, kdy se znovu a znovu dopouštěl úmyslné trestné činnosti. Jeho nynější argumentaci dovolací senát vnímá jako ryze účelovou ve snaze vyhnout se pobytu ve věznici.

20. Souborně lze tedy uzavřít, že napadená meritorní rozhodnutí soudů nižších stupňů ani jim předcházející řízení žádnou vadou, kterou by bylo třeba napravit v dovolacím řízení, netrpí. Obviněný ve svém dovolání formuloval jednak námitky, které nelze podřadit pod žádný z důvodů vyjmenovaných v § 265b tr. ř., a jednak námitky, kterým z pohledu deklarovaného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. není možné přiznat opodstatnění.

V. Způsob rozhodnutí

21. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného (jako celek) odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy jako zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a stručně je odůvodnil podle požadavku zakotveného zákonodárcem v § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 10. 2026

JUDr. Ondřej Círek předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací