Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie D - omezený význam

Spisová značka

3 Tdo 887/2026

Téma · generováno AINepřípustnost dovolání proti zrušenému trestnímu rozsudku

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 13. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.887.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání

Shrnutí · generováno AI

Obviněná namítala, že jí měl být za více krádeží uložen společný trest. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože napadený rozsudek byl mezitím zrušen při ukládání společného trestu v jiné věci. Dodal, že skutky spáchané po sdělení obvinění již netvoří pokračování původného trestného činu.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je nepřípustné, směřuje-li proti pravomocnému meritornímu rozhodnutí, které bylo před rozhodnutím o dovolání v celém rozsahu zrušeno; takové dovolání se odmítne podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Jednání spáchaná po účincích sdělení obvinění jsou podle § 12 odst. 12 tr. ř. novými skutky, nikoli dílčími útoky téhož pokračujícího trestného činu, takže společný trest podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku nepřichází v úvahu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Základním předpokladem přípustnosti dovolání je logicky to, že meritorní rozhodnutí, proti kterému daný mimořádný opravný prostředek směřuje, vůbec existuje.
    Zobrazit v textu
  • S ohledem na právě uvedené je nepochybně zřejmé, že dovolání obviněné směřuje proti reálně neexistujícímu rozhodnutí, tudíž je nepřípustné a je nutné jej odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
    Zobrazit v textu
  • Veškerá další její jednání (spáchaná po datu 5. 11. 2025) tedy představují již nové skutky a nikoli dílčí útoky téhož pokračujícího trestného činu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

3 Tdo 887/2026-231

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2026 o dovolání, které podala obviněná K. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2026, č. j. 67 To 132/2026-133, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 140/2025, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné K. B. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále také jen „obvodní soud“) ze dne 5. 11. 2025, č. j. 4 T 140/2025-49, byla obviněná K. B. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (v tehdy účinném znění), jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustila tak, že

„dne 2. 11. 2025 v době od 20:15 do 20:22 hodin v Praze XY, v OC XY na adrese XY, v prodejně Rossmann, odcizila zboží v celkové ceně 1 336 Kč, a to konkrétně 1x Kiss um řasy hau v ceně 159 Kč, 1x Guess dream 30 ml v ceně 699 Kč a 2x kiss umělé nehty v ceně 239 Kč/ks, kdy toto zboží vložila do tašky a s tímto následně prošla přes pokladny bez zaplacení, kde byla zadržena ostrahou prodejny, čímž způsobila poškozené společnosti ROSSMANN, spol. s r.o., IČ [IČO], škodu ve výši 1 336 Kč, a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla za trestný čin krádež podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 8 T 163/2024 ze dne 7. 3. 2025, s nabytím právní moci dne 6. 5. 2025, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 20 měsíců a přiměřenou povinností podle svých sil uhradit škodu, kterou trestným činem způsobila, a dále byla za trestný čin krádež podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 3 T 102/2025 ze dne 21. 8. 2025, s nabytím právní moci 30. 8. 2025, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, které doposud nevykonala“.

2. Za to byla odsouzena podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 7 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let za současného vyslovení dohledu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené ROSSMANN, spol. s r.o., částku 699 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená společnost podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce, a to v neprospěch obviněné proti výroku o trestu. Z jeho podnětu Městský soud v Praze (dále také jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2026, č. j. 67 To 132/2026-133, rozhodl tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnou na nezměněném skutkovém základu nově uznal vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2026 a odsoudil ji podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 3 měsíce, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále obviněné uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené ROSSMANN, spol. s r.o., částku 699 Kč a se zbytkem uplatněného nároku poškozenou odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná K. B. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítla, že městský soud projednávaný skutek chybně neposoudil jako dílčí útok pokračujícího trestného činu. Za dílčí útoky ze dne 25. 1. 2026 a 22. 3. 2026 byla odsouzena ke společnému trestu za pokračující trestný čin rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 5. 2026, sp. zn. 24 T 12/2026, a ohledně dílčího útoku ze dne 8. 10. 2025 se bude teprve konat hlavní líčení u Obvodního soudu pro Prahu 9 v řízení pod sp. zn. 21 T 126/2025. Všechny čtyři dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem a naplňují skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojené podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí i souvislostí v předmětu útoku. Naplnění označeného dovolacího důvodu dovolatelka spatřuje v pochybení odvolacího soudu, když jí neuložil jediný společný trest za pokračování v trestném činu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. „usnesení“ Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2026, č. j. 67 To 132/2026-133, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. S odkazem na výše uvedené argumenty současně navrhla i to, aby výkon napadeného rozhodnutí byl podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložen „do právní moci rozhodnutí o dovolání“.

5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání v rámci řízení podle § 265h tr. ř. uvedl, že vzhledem k dalšímu procesnímu vývoji v trestních kauzách vedených proti obviněné není její mimořádný opravný prostředek přípustný. Poukázal na § 265a odst. 1, 2 tr. ř. a zdůraznil, že základním předpokladem přípustnosti dovolání je existence meritorního rozhodnutí, proti němuž mimořádný opravný prostředek směřuje, přičemž dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí nebo výrok. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se situacemi, kdy je napadené rozhodnutí před rozhodnutím o dovolání zrušeno. Upozornil na to, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2026, sp. zn. 67 To 132/2026, který obviněná svým dovoláním napadla, byl následně v celém rozsahu zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 6. 2026, č. j. 21 T 126/2025-250, a to v souvislosti s ukládáním společného trestu. Tím byly zrušeny výroky o vině, trestu i další navazující výroky. V době sepisu vyjádření uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 sice ještě nenabyl právní moci, neboť proti němu bylo podáno odvolání, nicméně nejsou známy žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by při případném novém rozhodování nebylo znovu postupováno podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku a nebyl opět uložen společný trest za pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku pro dílčí útoky ze dne 8. 10. 2025 a 2. 11. 2025. Státní zástupce dodal, že obviněná se ke spáchání obou skutků doznala a závěry o pokračování v trestné činnosti, jak byly vyhodnoceny v bodě 12. odůvodnění předmětného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, lze považovat za správné.

6. Ve vztahu ke konkrétním námitkám dovolatelky uvedl, že posouzení útoků ze dne 8. 10. 2025 a 2. 11. 2025 spolu s útoky ze dne 25. 1. 2026 a 22. 3. 2026 jako jedné pokračující trestné činnosti brání skutečnost, že obviněná se útoků z počátku roku 2026 dopustila poté, co byla po sdělení obvinění (doručení návrhu na potrestání ze dne 4. 11. 2025) zastíhána pro skutek ze dne 2. 11. 2025. Za těchto okolností se v souladu s § 12 odst. 12 tr. ř. další pokračující jednání, pro které je pachatel již stíhán, posuzuje jako nový skutek. Právní úprava odvolacímu soudu v době vydání napadeného rozsudku neumožňovala postup, jehož se dovolatelka domáhá. Státní zástupce poukázal na podmínky § 45 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že ke dni 21. 5. 2026 ještě neexistovalo rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ohledně skutku ze dne 8. 10. 2025, natož rozhodnutí pravomocné, které by umožňovalo postup spojený s uložením společného trestu za pokračující trestný čin.

7. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy jako nepřípustné, a aby tak v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Současně vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání vydal případně i jiné než navržené rozhodnutí. Přitom učinil výhradu případné revize svého vyjádření, kdyby snad přece jen došlo k aktuálně neočekávané změně v posouzení pokračování v trestné činnosti v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 ve věci sp. zn. 21 T 126/2025.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

8. Nejvyšší soud v první řadě zkoumal, zda je dovolání obviněné v této trestní věci přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

9. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. je pak obsažen taxativní výčet rozhodnutí, která se pro účely řízení o dovolání považují za rozhodnutí ve věci samé.

10. Základním předpokladem přípustnosti dovolání je logicky to, že meritorní rozhodnutí, proti kterému daný mimořádný opravný prostředek směřuje, vůbec existuje. V usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 6 Tdo 854/2020 (publikovaném pod č. 21/2021 Sb. rozh. tr.), Nejvyšší soud ve shodě se svojí dřívější neměnnou rozhodovací praxí konstatoval, že v řízení o dovolání nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí nebo výrok. Došlo-li proto před rozhodnutím o dovolání ke zrušení pravomocného rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či společného trestu za pokračování v trestném činu), pak je v takovém případě dovolání v daném rozsahu nepřípustné a, nesměřuje-li současně i proti jinému výroku téhož rozhodnutí, který zrušen nebyl, je nutno jej podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout.

11. Toto rozhodnutí schválené celým trestním kolegiem Nejvyššího soudu je plně aplikovatelné na nyní posuzovaný případ. Napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2026, č. j. 67 To 132/2026-133, totiž v současné chvíli již neexistuje. Všechny jeho výroky byly zrušeny (v souvislosti s ukládáním společného trestu podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 6. 2026, sp. zn. 21 T 126/2025, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2026, sp. zn. 61 To 498/2026. S ohledem na právě uvedené je nepochybně zřejmé, že dovolání obviněné směřuje proti reálně neexistujícímu rozhodnutí, tudíž je nepřípustné a je nutné jej odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

12. Argumentaci obviněné obsažené v jejím mimořádném opravném prostředku je však třeba oponovat i z věcného hlediska. Představa, že jí v nyní posuzované věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 4 T 140/2025 měl být správně uložen společný trest za pokračování v trestném činu ve vztahu k odsouzením Obvodním soudem pro Prahu 5 sp. zn. 1 T 14/2026 (rozsudek ze dne 14. 4. 2026) a Obvodním soudem pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 12/2026 (rozsudek ze dne 25. 5. 2026), je mylná. Trestní stíhání obviněné pro aktuálně řešený skutek ze dne 2. 11. 2025 totiž bylo zahájeno dne 4. 11. 2025, kdy byl návrh na potrestání doručen Obvodnímu soudu pro Prahu 4, přičemž návrh na potrestání obviněná převzala dne 5. 11. 2025 (viz protokol o vazebním zasedání na č. l. 42 procesního spisu). Tímto okamžikem ve vztahu k ní nastaly účinky „sdělení obvinění“ ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. Veškerá další její jednání (spáchaná po datu 5. 11. 2025) tedy představují již nové skutky a nikoli dílčí útoky téhož pokračujícího trestného činu. Platí to samozřejmě i pro skutky ze dne 25. 1. 2026 a 22. 3. 2026, za které byla odsouzena ve výše citovaných věcech Obvodního soudu pro Prahu 5 a Obvodního soudu pro Prahu 7. Uložení společného trestu ve smyslu § 45 odst. 1 tr. zákoníku zde tedy zjevně nepřicházelo do úvahy.

13. Jinou argumentaci, než že měl být „správně“ uložen společný trest, dovolání obviněné nenabídlo. V té souvislosti je třeba akcentovat ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud přezkoumává napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení jen v rozsahu a z důvodů, které jsou v dovolání uvedeny. Není povolán k přezkumné činnosti ve větším rozsahu z vlastní iniciativy a samozřejmě není jeho úkolem, aby si dovolací argumentaci obviněné jakkoli domýšlel nebo ji dokonce sám doplňoval. Současně platí, že lze přihlížet jen k námitkám (jejich konkrétnímu zdůvodnění), které jsou obsaženy přímo v textu dovolání. Dovolací námitky nelze opírat o odkaz na skutečnosti či argumenty uvedené v řádném opravném prostředku, v jiných podáních učiněných v dřívějších fázích trestního řízení, v závěrečné řeči, resp. konečném návrhu, přednesených před soudem prvního či druhého stupně apod. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).

14. Každopádně jakékoli související námitky směřující proti výroku o trestu (eventuální pochybení při ukládání společného či souhrnného trestu apod.) může obviněná za stávající situace, po pravomocném skončení řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 21 T 126/2025, v rámci eventuálního dovolacího řízení uplatnit právě a jen v této věci (Obvodního soudu pro Prahu 9). Dovolání směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2026, č. j. 67 To 132/2026-133, které v mezidobí přestalo existovat, úspěšné být logicky nemůže.

15. Jestliže obviněná v návaznosti na podané dovolání žádala, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil či přerušil výkon napadeného rozhodnutí, pak je třeba uvést, že se z její strany jednalo toliko o podnět, nikoli o návrh, o němž by bylo nutné činit formální rozhodnutí. Takový návrh na odložení, resp. přerušení, výkonu rozhodnutí, o němž musí být formálně rozhodnuto, může totiž se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. podat pouze předseda (resp. zde předsedkyně) senátu soudu prvního stupně. To se však v tomto případě nestalo. S ohledem na dříve uvedené skutečnosti je podnět obviněné zjevně bezpředmětný už proto, že nelze odložit ani přerušit výkon reálně neexistujícího rozhodnutí.

IV. Způsob rozhodnutí

16. Za dané situace nemohl Nejvyšší soud rozhodnout jinak, než že se dovolání obviněné K. B. odmítá podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy jako nepřípustné. Rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 10. 2026

JUDr. Ondřej Círek předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací