3 Tz 135/2021

Plný text

3 Tz 135/2021-305

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného S. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238, a podle § 268 odst. 2 trestního řádu, § 269 odst. 2 trestního řádu a § 270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238,

byl porušen zákon

v neprospěch obviněného S. J. v § 206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku.

Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Sokolově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238, byl obviněný S. J. uznán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2, 4 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl podle § 206 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 24 T 27/2020, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 12. 2020.

2. Proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Sokolově podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. J. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl tímto rozsudkem porušen zákon v § 206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku v neprospěch obviněného, když naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Odkázala přitom na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Byť ve věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021 Nejvyšší soud posuzoval zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, lze podle ministryně spravedlnosti s ohledem na skutečnost, že kvalifikované skutkové podstaty u trestných činů krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) a zpronevěry podle § 206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku jsou vymezeny zcela shodně, závěry Nejvyššího soudu týkající se podmínek použití kvalifikované skutkové podstaty vztáhnout i na předmětnou věc.

3. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. J. v § 206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Sokolově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 trestního řádu. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 275 odst. 4 trestního řádu před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona.

4. Stížnost pro porušení zákona byla podle § 274 odst. 5 trestního řádu zaslána obviněnému a Nejvyššímu státnímu zastupitelství s tím, že se k ní mohou ve stanovené lhůtě vyjádřit. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ke stížnosti uvedl, že ji považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní a na její argumentaci plně odkazuje. Současně navrhl, aby stížnosti bylo vyhověno, a to v souladu s návrhem formulovaným ministryní.

5. O návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 3 Tz 135/2021, jímž jej podle § 275 odst. 4 věta druhá trestního řádu zamítl.

6. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

7. Otázkou spáchání činu za nouzového stavu se zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Podle tam uvedených závěrů kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ bez ohledu na vyhlášený nouzový stav. Nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to jednak tím, že musela existovat určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), která vedla k vyhlášení nouzového stavu, a jednak v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) trestního zákoníku.

8. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde podle názoru velkého senátu trestního kolegia být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené úsilí na jejich zvládnutí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které obvykle nejsou nutné), není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak projevuje „jeho zvláštní bezohlednost“.

9. Vztah věcné souvislosti bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Nelze vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže. Existence věcné souvislosti bude vždy záviset na konkrétních okolnostech spáchaného činu.

10. K dané problematice se vyjádřil také Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Výklad § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, jenž vede k ukládání trestu odnětí svobody s dolní hranicí dvou let za jinak bagatelní krádež (která by při absenci recidivy nebyla trestným činem), nerespektuje podle Ústavního soudu interpretační rovinu zásady subsidiarity trestní represe a v konečném důsledku tak porušuje práva zaručená čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 39 Listiny základních práv a svobod.

11. Prezentované právní závěry Nejvyššího soudu i Ústavního soudu dopadají i na posuzování kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, neboť zvlášť přitěžující okolnost spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek je vymezena shodně jako u kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku.

12. V projednávané věci se obviněný skutku dopustil tím, že dne 22. 3. 2020 uzavřel s poškozeným smlouvu o provedení díla, přičemž si nechal na bankovní účet zaslat zálohu na nákup materiálu ve výši 11.853 Kč, avšak materiál nikdy nenakoupil ani nedodal a stavbu ve smluveném rozsahu nikdy neprovedl, svěřenou finanční hotovost tedy nepoužil na dohodnutý účel, poškozenému ji nevrátil, ale ponechal si ji pro svou potřebu. K jednání obviněného došlo v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu § 206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Nalézací soud se však v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nezabýval otázkou, zda pandemie koronaviru a s ní související opatření a omezení nějak konkrétně usnadnily obviněnému spáchání trestného činu či se jinak projevily v jeho prospěch. Naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku dovodil soud pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Vzhledem ke konkrétním okolnostem a způsobu spáchání činu nelze žádnou věcnou souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek z napadeného rozhodnutí dovodit. Právní závěry nalézacího soudu ohledně naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle § 206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku nejsou správné.

13. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil v celém rozsahu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Sokolově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

14. Podle § 270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

15. Za podmínek § 274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§ 274 odst. 4 trestního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 2. 2022

JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu

Plný text

3 Tz 135/2021-

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 1. 2022 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného S. J., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 65/2020, takto:

Podle § 275 odst. 4 věta druhá trestního řádu se zamítá návrh ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému S. J. v trvání 25 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238, byl obviněný S. J. uznán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2, 4 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl podle § 206 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 24 T 27/2020, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 12. 2020.

2. Proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Sokolově podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. J. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl tímto rozsudkem porušen zákon v § 206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku v neprospěch obviněného, když naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Odkázala přitom na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Byť ve věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021 Nejvyšší soud posuzoval zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, lze podle ministryně spravedlnosti s ohledem na skutečnost, že kvalifikované skutkové podstaty u trestných činů krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) a zpronevěry podle § 206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku jsou vymezeny zcela shodně, závěry Nejvyššího soudu týkající se podmínek použití kvalifikované skutkové podstaty vztáhnout i na předmětnou věc.

3. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 7 trestního řádu navrhla, aby Nejvyšší soud postupem podle § 275 odst. 4 trestního řádu přerušil výkon napadeného rozhodnutí, neboť existuje riziko, že trest, který by mohl být obviněnému v důsledku podané stížnosti pro porušení zákona vyměřen v rozmezí zákonné trestní sazby, by nemusel dosáhnout délky již obviněným vykonaného trestu. Rovněž navrhla další postup v posuzované věci spočívající především ve zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

4. Podle § 275 odst. 4 trestního řádu může Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti (§ 266 odst. 7 trestního řádu), Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.

5. Na základě dotazu Nejvyššího soudu na Centrální evidenci vězňů ČR v Praze bylo ověřeno, že obviněný S. J. vykonává od 29. 10. 2020 nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 25 měsíců (s předpokládaným koncem výkonu trestu dne 29. 11. 2022), který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 6 T 65/2020. Obviněnému byly dále nařízeny dosud nevykonané tresty odnětí svobody v délce jednoho roku z rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 19 T 76/2019, sedm měsíců z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 6 T 42/2018 a jeden měsíc z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 1 T 10/2021.

6. K tomu, aby bylo možné návrhu na přerušení výkon napadeného rozhodnutí vyhovět, musí být opřen o takové skutečnosti, které vyvolávají pochybnost o vhodnosti dalšího výkonu napadeného rozhodnutí, zejména lze-li s vyšší mírou pravděpodobnosti předpokládat úspěšnost podané stížnosti pro porušení zákona s ohledem na argumenty stěžovatelky a obsah napadeného rozhodnutí.

7. Nejvyšší soud návrhu ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 7 trestního řádu nepřisvědčil. Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti ministryně spravedlnosti podané ve prospěch obviněného, je vzhledem k obsahu předloženého spisového materiálu a námitkám uplatněným v podané stížnosti pro porušení zákona možno s vyšší mírou pravděpodobnosti očekávat, že stížnosti bude vyhověno. Na druhou stranu Nejvyšší soud zohlednil vzájemný poměr mezi dosud vykonanou částí nepodmíněného trestu odnětí svobody (přibližně 14 měsíců) a trestem, který obviněného podle očekávání může postihnout při uvažovaném budoucím vyhovění stížnosti pro porušení zákona a na to navazující aplikaci toliko mírnějšího § 206 odst. 2 trestního zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody od šesti měsíců do tří let. O samotné stížnosti pro porušení zákona bude Nejvyšší soud rozhodovat v dohledné době, aniž by obviněný nepřiměřeně dlouho setrvával ve výkonu trestu odnětí svobody, jehož zrušení je možno na základě stížnosti pro porušení zákona očekávat. Za daných okolností tedy není účelným v dané fázi řízení pozitivně rozhodnout o návrhu státního zástupce vzneseném podle § 275 odst. 4 trestního řádu a přerušit obviněnému vykonávaný trest odnětí svobody.

8. Proto Nejvyšší soud podle § 275 odst. 4 trestního řádu rozhodl o zamítnutí návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému S. J. v trvání 25 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 T 65/2020-238.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 1. 2022

JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu