Plný text
30 Cdo 105/2020-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. D. V. v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 121/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. 53 Co 337/2019-22, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně, ze dne 23. 8. 2019, č. j. 25 C 121/2019-16, kterým soud prvního stupně pro neprojednatelnost odmítl návrh na zahájení řízení a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 27. 11. 2019 (č. l. 24), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 12. 2019, č. j. 25 C 121/2019-26, které bylo žalobci řádně doručeno dne 12. 12. 2019, jej vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. 53 Co 337/2019-22, s tím, že nebude-li do 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř., a dovolací řízení zastavil.
Doplňuje se, že výtky žalobce na nepřiměřenost poskytnuté lhůty pro doplnění dovolání prostřednictvím jím zvoleného advokáta nejsou na místě za situace, kdy žalobce dlouhodobě jen zneužívá svého práva na přístup k soudu a z mnoha desítek rozhodnutí soudů všech stupňů mu musí být zřejmé, že v dovolacím řízení je zastoupení advokátem povinné, že sám nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů a délka zákonem vyhrazené lhůty k podání dovolání (dva měsíce) je dostatečná k tomu, aby dovolání prostřednictvím zvoleného advokáta podal.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 1. 2020
JUDr. D. V. pověřený člen senátu