Plný text
30 Cdo 1120/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně JOKA Agentura s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] částky 283.350,61 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 163/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, č. j. 20 Co 513/2012-109, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zák. č. 404/2012 Sb. (viz čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen o. s. ř., dovolání žalobkyně odmítl.
V otázce, zda je nárok na náhradu škody právem spojeným s postupovanou pohledávkou ve smyslu § 524 odst. 2 obč. zák., odpovídá rozsudek odvolacího soudu judikatuře Nejvyššího soudu, vyjádřené např. rozsudky ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3552/2010, nebo ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2164/2010. V nich Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle nějž „Pod slovním spojením ‘práva s pohledávkou spojená‘ se rozumí zejména práva věřitele na zajištění pohledávky (např. zástavní právo, které zajišťuje postoupenou pohledávku), právo na soudní uplatnění pohledávky (nárok) včetně oprávnění exekučně ji vymoci. Nelze jím však rozumět právo vyplývající ze zcela odlišné právní skutečnosti, vůči odlišnému dlužníku, které má k převáděné pohledávce pouze ten vztah, že vyplývají ze skutkově spolu souvisejícího právního úkonu a protiprávního jednání.“ V daném rozsahu proto není splněna podmínka přípustnosti dovolání vymezená v § 237 o. s. ř.
Otázka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody není otázkou právní, ale otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nezákonné rozhodnutí) a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, ale i žalobkyní odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2787/2010). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit.
Namítá-li žalobkyně nesprávné skutkové zjištění příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a jí tvrzenou škodou ze strany odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Na posledním žalobkyní vymezeném dovolacím důvodu, týkajícím se okamžiku vzniku škody, rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstály prvé dva důvody, pro něž odvolací soud nároku žalobkyně nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 9. října 2013
JUDr. František Ištvánek předseda senátu