Plný text
30 Cdo 1170/2026-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení částky 86 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 166/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2025, č. j. 69 Co 365/2025-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 10. 2025, č. j. 19 C 166/2025-9, odmítl žalobu ze dne 30. 7. 2025 podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť žalobce neodstranil vady uvedeného podání ve lhůtě stanovené, které mu bylo doručeno dne 17. 9. 2025, a podání ze dne 30. 7. 2025 má tak nadále nedostatky, pro něž nelze v řízení dále pokračovat (výrok I), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, kterým se domáhal, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že žalobě se vyhovuje. Nejvyšší soud toto dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Námitka žalobce, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, pro jaké vady podání jej lze odmítnout, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že žaloba je pro svou nesrozumitelnost a absenci základních náležitostí neprojednatelná, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, včetně judikatury, na kterou odkazuje žalobce v dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, a ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016, dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013).
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, včetně žalobcem namítaného jednání soudu bez účasti žalované, nepředložení žaloby k vyjádření žalované a nesplnění poučovací povinnosti, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Pro úplnost si dovoluje Nejvyšší soud uvést, že vadná žaloba ani usnesení o jejím odmítnutí se nedoručuje ostatním účastníkům řízení, pokud se o podání nedozvěděli.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2026
JUDr. Pavel Simon předseda senátu