Plný text
30 Cdo 1191/2018-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. B. D. v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 77/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2017, č. j. 15 Co 420/2017-78, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 6. 2017, č. j. 27 C 77/2015-73, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany žalobce jde o bezúspěšné uplatňování práva.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Nejvyššímu soudu je známo, že žalobce nebyl vyzván, aby pro podání dovolání proti napadenému usnesení splnil podmínku dle § 241 o. s. ř., je však nutno konstatovat, že žalobce v téměř shodných sporech byl opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2013/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2314/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1488/2017). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. B. D. pověřený člen senátu