Plný text
30 Cdo 1216/2018-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. B. D. v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 454/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2015, č. j. 53 Co 245/2015-14, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 5. 2015, č. j. 14 C 454/2014-8, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení. Podle odvolacího soudu žalobce neprokázal splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení a vznesl požadavek na odkladný účinek podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Usnesením ze dne 15. 6. 2016, č. j. 14 C 454/2014-30, soud prvního stupně zamítl návrh na ustanovení zástupce pro řízení, přičemž na základě odvolání žalobce toto usnesení odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 22. 7. 2016, č. j. 53 Co 280/2016-34. Uvedené usnesení odvolacího soudu sice žalobce napadl dovoláním, avšak dovolací řízení zastavil Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1217/2018, ve spojení s usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1219/2018.
Usnesením ze dne 20. 10. 2017, č. j. 14 C 454/2014-50, soud prvního stupně vyzval žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení, a zároveň jej poučil, že neučiní-li tak do deseti dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na tuto výzvu reagoval žalobce další žádostí o ustanovení zástupce, nedostatek povinného zastoupení ale neodstranil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolání Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno.
Tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí; o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. B. D. pověřený člen senátu