Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské5× citováno

Ústavní stížnost III. ÚS 1864/17 (podána 15. 6. 2017): odmítnuto (usnesení ze dne 31. 7. 2017).

Spisová značka

30 Cdo 1272/2016

Téma · generováno AIZadostiučinění za nezákonnou vazbu a výkon trestu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 22. 3. 2017Zpravodaj: JUDr. Pavel SimonECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1272.2016.1
Další údaje
Předmět řízení: Odpovědnost státu za škoduSenát: JUDr. Pavla Simona (předseda), JUDr. Bohumila Dvořáka, JUDr. Františka Ištvánka

Shrnutí · generováno AI

Žalobce požadoval zadostiučinění za vazbu a výkon trestu, které považoval za nezákonné. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože dříve vykonanou vazbu i trest mu započetli do nově uloženého trestu za týž skutek. Současně neshledal důvod řízení přerušit.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Byl-li nezákonně vykonaný trest odnětí svobody a vazba započteny do nově uloženého nepodmíněného trestu za týž skutek, je tím újma podle zákona č. 82/1998 Sb. dostatečně zhojena. V okolnostech projednávané věci nebylo důvodné ani přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do vyřešení probíhajících trestních řízení. Dovolání bylo odmítnuto podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Otázka, zda za výkon trestu odnětí svobody uloženého soudním rozhodnutím, které bylo následně zrušeno, přísluší odsouzené osobě náhrada škody dle zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb.
    Zobrazit v textu
  • újma způsobená žalobci tím, že byl nezákonně držen v době od 26. 7. 2006 do 25. 10. 2006 ve vazbě a v době od 11. 1. 2012 do 27. 7. 2012 ve výkonu trestu, je dostatečně zhojena již započtením doby strávené ve vazbě a ve výkonu trestu na dobu výkonu nově uloženého trestu pro týž skutek
    Zobrazit v textu
  • v daném případě okolnosti projednávané věci přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neodůvodňovaly
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

30 Cdo 1272/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Ing. J. T. , zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 132/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2015, č. j. 12 Co 184/2015-62, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 23. 1. 2015, č. j. 22 C 132/2013-37, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1 470 000 s příslušenstvím (výrok I) a jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč (výrok II).

Žalované částky se žalobce na žalované domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla být způsobena nezákonnou vazbou a nezákonným výkonem trestu odnětí svobody.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Otázka, zda za výkon trestu odnětí svobody uloženého soudním rozhodnutím, které bylo následně zrušeno, přísluší odsouzené osobě náhrada škody dle zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), jestliže tato osoba byla pozdějším rozhodnutím vydaným v téže trestní věci opětovně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, do kterého byl dříve vykonaný trest započítán, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, vyšel-li z toho, že újma způsobená žalobci tím, že byl nezákonně držen v době od 26. 7. 2006 do 25. 10. 2006 ve vazbě a v době od 11. 1. 2012 do 27. 7. 2012 ve výkonu trestu, je dostatečně zhojena již započtením doby strávené ve vazbě a ve výkonu trestu na dobu výkonu nově uloženého trestu pro týž skutek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2486/2013).

Ani otázka, zda soud může rozhodovat o žalobě na náhradu škody způsobené státem, jestliže dosud není soudem projednávajícím návrh na obnovu řízení a Ústavním soudem v probíhajícím řízení o ústavní stížnosti vyřešena předběžná otázka, zda byl žalobce v trestním řízení odsouzen nezákonně či nikoliv, anebo zda je namístě v takovém případě řízení o žalobě na náhradu škody přerušit, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, přihlédl-li k tomu, že v daném případě okolnosti projednávané věci přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neodůvodňovaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1917/2013).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 22. března 2017

JUDr. Pavel Simon předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací