Plný text
30 Cdo 1279/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení 9 579 390 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 57/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2013, č. j. 68 Co 353/2013 - 105, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 20. 3. 2013, č. j. 16 C 57/2011 - 77, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 9 579 390 Kč s příslušenstvím. Uvedených částek se žalobce domáhal jako náhrady škody z důvodu tvrzených průtahů v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 98/2001 a u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 12/2000.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, pro vady odmítl.
Žalobce nebyl při podání dovolání (elektronicky bez elektronického podpisu dne 10. 2. 2014) zastoupen advokátem (§ 241 o. s. ř.), přičemž z obsahu spisu nevyplývá, že by dovolatel měl právnické vzdělání (§ 241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Následně (dne 13. 2. 2014) bylo soudu doručeno poštou písemné podání (k přepravě předané dne 11. 2. 2014) sepsané (podepsané) přímo dovolatelem, k němuž byla připojena písemná plná moc dovolatele pro advokátku Mgr. Lucii Brusovou k zastupování v dovolacím řízení. Z obsahu plné moci vyplývá, právní zástupkyně dovolatele plnou moc přijímá a s podaným dovoláním se ztotožňuje.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Podle § 241 odst. 4 o. s. ř. dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Podle § 241a odst. 5 o. s. ř. k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží.
Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k § 241a odst. 5 o. s. ř. uvádí: „V ustanovení § 241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.“
Z ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že při dodatečném splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně Pavliš, T., Deduch, J.: Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s. 153). K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 5196/2014).
Vzhledem ke změně právní úpravy není již použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99).
Advokát jako osoba práva znalá ví, že podle § 241 odst. 4 o. s. ř. dovolání musí být sepsáno advokátem, že ve smyslu § 241a odst. 5 o. s. ř. nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel, a že podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. může být dovolání o nezbytné obsahové náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Je tedy odpovědností advokáta, který přijímá zastoupení dovolatele pro dovolací řízení, aby v zákonné lhůtě sepsal dovolání obsahující nezbytné obsahové náležitosti uvedené v § 241b odst. 3 větě první o. s. ř. (ve vazbě na ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.).
Je-li dovolatel v řízení, byť na základě následně předložené plné moci, zastoupen advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., není již dán důvod k tomu, aby byl soudem prvního stupně postupem podle § 241b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř. vyzýván k dodatečnému splnění podmínky uvedené v § 241 o. s. ř.
Protože k podání samotného dovolatele nelze podle § 241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu), posuzované dovolání nesplňuje podmínku stanovenou v § 241b odst. 3 věty první o. s. ř., když ve lhůtě pro podání dovolání nebylo doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu.
Na tomto základě Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť trpí vadami, které nebyly v zákonem stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Pavel Simon předseda senátu