Plný text
30 Cdo 137/2019-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] a 2) České republice – Krajskému soudu v Hradci Králové, se sídlem [adresa] o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a 1 889 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 228/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2017, č. j. 19 Co 310/2017-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 7. 2016 domáhal po žalovaných náhrady škody, zadostiučinění za vzniklou psychickou a zdravotní újmu a zaplacení částky ve výši 1 889 000 Kč s příslušenstvím.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 12. 2017, č. j. 19 Co 310/2017-56, potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně ze dne 27. 9. 2017, č. j. 13 C 228/2016-46, kterým soud zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním (č. l. 58), které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o poplatkové povinnosti žalobce za dovolací řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2019
JUDr. Pavel Simon předseda senátu