Plný text
30 Cdo 1825/2026-223
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené Mgr. Lucií Popďakunikovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem [adresa] o zaplacení 1 840 325 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 38/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 1. 2026, č. j. 27 Co 260/2025-173, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 1 840 325 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že nebyla zapsána v systému Centrální evidence obyvatel jako dcera J. S., zůstavitele, a rovněž v důsledku pochybení notářky jako soudní komisařky v průběhu dědického řízení (vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 32 D 1024/2007), která neučinila další kroky k dohledání žalobkyně, byť měla indicie o tom, že zůstavitel měl dceru. Žalobkyně tak nebyla po smrti otce zařazena mezi dědice, neúčastnila se dědického řízení, a nebyla zahrnuta v rozhodnutí o svém podílu na dědictví.
Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 6. 2025, č. j. 11 C 38/2024-149, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 840 325 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 1 840 325 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), přiznal Mgr. Lucii Popďakunikové, advokátce, za zastupování žalobkyně odměnu ve výši 109 620 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 2 700 Kč a náhradu 21 % DPH ve výši 23 587,20 Kč, celkem bude ustanovené zástupkyni vyplaceno 135 907,20 Kč (výrok III), a dále uložil žalované nahradit České republice – na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení ve výši 135 907,20 Kč (výrok IV).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 19. 1. 2026, č. j. 27 Co 260/2025-173, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a IV tak, že zamítl návrh žalobkyně, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 840 325 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z této částky od 9. 2. 2024 do zaplacení, a stanovil, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III (výrok II rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 950 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 1 350 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku I v části, v níž byl zamítnut nárok na náhradu škody ve výši 1 840 325 Kč s příslušenstvím, a rovněž v rozsahu „výroků na něj navazujících“ včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Napadá-li žalobkyně dovoláním rozsudek odvolacího soudu mimo jiné i ve výrocích III a IV týkajících se rozhodnutí o nákladech řízení, pak Nejvyšší soud konstatuje, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobkyně odmítl jako objektivně nepřípustné.
Otázka, zda případné pochybení notářky jako soudní komisařky v průběhu dědického řízení po otci žalobkyně, v jehož důsledku se žalobkyně dědického řízení neúčastnila a nebyla zahrnuta v rozhodnutí o dědictví, představuje příčinu škody žalobkyně ve výši odpovídající jejímu případnému dědictví, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud na ni odpověděl záporně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2770/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 30 Cdo 848/2022, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. I. ÚS 2074/22). Závěry přijaté ve výše uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2770/2017, v bodech 31 až 33 platí obecně, bez žalobkyní dovozované skutkové distinkce mezi danou a její věcí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalobkyně odmítnuto, náleží žalované náhrada nákladů řízení ve formě paušální náhrady režijních nákladů, a to ve výši 450 Kč. K této výši paušální náhrady dospěl Nejvyšší soud podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, uveřejněným pod č. 50/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2026
JUDr. Pavel Simon předseda senátu