Plný text
30 Cdo 1947/2026-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. J. K. v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení 42 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 147/2025, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2026, č. j. 54 Co 13/2026-79, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I dovoláním napadeného rozsudku (identifikovaného v záhlaví) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 21. 11. 2025, č. j. 15 C 147/2025-35, kterým bylo zastaveno řízení co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 42 000 000 Kč od 23. 8. 2023 do 23. 8. 2025 (výrok I), dála byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 42 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky (výrok III). Výrokem II dovoláním napadeného rozsudku pak odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Uvedeného nároku se žalobce domáhal jakožto náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci vedené pod sp. zn. 22 C 166/2023.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, přičemž navrhoval, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se žalobě vyhovuje.
V řízení o dovolání Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Soud prvního stupně po podání dovolání vyzval žalobce usnesením ze dne 1. 6. 2026, č. j. 15 C 147/2025-88, k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení, a to podle položky č. 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků coby přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZoSP“). Současně jej poučil o tom, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen.
Žalobce však na tomto soudním poplatku zaplatil toliko 4 000 Kč (viz záznam o složení na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 na č. l. 89 spisu soudu prvního stupně).
Předmětem dovolacího řízení žalobce učinil peněžité plnění přesahující 100 000 Kč, tudíž podáním takového dovolání vznikla žalobci povinnost uhradit poplatek podle Položky 23 odst. 1 písm. d/ Sazebníku soudních poplatků, tedy ve výši 14 000 Kč (§ 4 odst. 1 písm. c/ ZoSP).
Jelikož tak nebyl soudní poplatek za dovolání ani v dodatečné lhůtě 15 dní stanovené ve výše specifikované výzvě Obvodního soudu pro Prahu 2 dovolatelem zaplacen, postupoval Nejvyšší soud podle § 9 odst. 2 (věta třetí) ZoSP a dovolací řízení pověřeným členem senátu (§ 243f odst. 2 o. s. ř.) zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 8. 2026
JUDr. J. K. pověřený člen senátu