Plný text
30 Cdo 1956/2026-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení částky 2 815 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 129/2026, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 2. 2026, č. j. 30 Co 317/2025-18, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci jako soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 9. 2025, č. j. 31 C 222/2025-7, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (výrok II).
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 13. 2. 2026, č. j. 30 Co 317/2025-18, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 9. 3. 2026.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání ze dne 12. 3. 2026, které bylo podáno dne 13. 3. 2026 (č. l. 22), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 4. 2026, č. j. 31 C 222/2025-23, které bylo žalobci doručeno dne 16. 4. 2026, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, může být dovolací řízení zastaveno.
Žalobce v odpovědi na výzvu soudu prvního stupně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o jeho žádosti nerozhodoval, neboť měl za to, že byla podána po marném uplynutí stanovené lhůty.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyššímu soudu je přitom z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
K vadám řízení nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť dovolání nebylo shledáno přípustným a s ohledem na absenci podmínek dovolacího řízení nebyla jeho přípustnost ani zkoumána.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 8. 2026
JUDr. Pavel Simon předseda senátu