Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

30 Cdo 2030/2026

Téma · generováno AINáhrada škody za nezákonné správní rozhodnutí

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 29. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.2030.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Ušlý zisk Skutečná škoda [ Škoda ] Náklady řízení

Shrnutí · generováno AI

Žalobce požadoval po státu úrok za dobu, kdy nemohl nakládat s pokutou uloženou později zrušeným rozhodnutím, a náklady právního zastoupení. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože žalobce neprokázal konkrétní ušlý zisk a požadované náklady nebyly podle uvedených pravidel nahraditelné.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 2952 občanského zákoníku je ušlý zisk z nemožnosti disponovat penězi zaplacenými na základě později zrušeného správního rozhodnutí nahraditelný jen tehdy, prokáže-li poškozený konkrétní prospěch, jehož by při běžném nakládání s penězi dosáhl. Podle § 31 OdpŠk se hradí účelně vynaložené náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí, nikoli náklady správního řízení před jeho vydáním. Náhrada nákladů zastoupení se řídí procesními předpisy či předpisem o mimosmluvní odměně, nikoli zásadou plné náhrady skutečné škody.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, je dána tehdy, pokud by žalobci v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu nebylo po určitou dobu umožněno disponovat se svým majetkem a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s tímto majetkem za normálního běhu okolností dosáhl (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 296/2006, publikovaný pod č. 39/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
    Zobrazit v textu
  • Aby mohl být poškozený s takto uplatněným nárokem úspěšný, musel by v řízení prokázat, že by určitý prospěch získal.
    Zobrazit v textu
  • Z ustanovení § 31 OdpŠk v současném znění proto vyplývá, že součástí škody, za kterou stát v režimu daného zákona odpovídá, jsou účelně vynaložené náklady řízení, jež musel poškozený vynaložit k odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu a jejichž náhrada nebyla v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, možná (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014, uveřejněné pod č. 111/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsu
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

30 Cdo 2030/2026-108

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce V. H., zastoupeného Mgr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem [adresa] c, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení 129 462 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 48 C 170/2025, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2026, č. j. 62 Co 18/2026-89, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 129 462 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody představované úrokem z prodlení z částky 70 000 Kč za období od 4. 4. 2022, kdy žalobce tuto částku zaplatil na základě pravomocného rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti, do jejího vrácení žalobci dne 31. 12. 2024, kdy bylo rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti zrušeno rozhodnutím Městského soudu v Praze, v kapitalizované výši 27 401 Kč, náhradou nákladů řízení vynaložených na zastoupení žalobce ve správním řízení u Ministerstva spravedlnosti ve výši 58 412 Kč a náhradou nákladů vynaložených na zastoupení žalobce v soudním řízení správním ve výši 51 483 Kč. Stanoviskem žalované ze dne 12. 8. 2025, č. j. MSP-366/2025-ODSK-ODSK/7, byla žalobci ještě před podáním žaloby přiznána na náhradě nákladů správního řízení částka 7 865 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2025, č. j. 48 C 170/2025-71, zamítl žalobu o zaplacení částky 129 462 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.

Otázka písm. a), zda představuje nahraditelnou škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), ztráta možnosti disponovat finančními prostředky uhrazenými na základě pravomocného, avšak následně zrušeného nezákonného správního rozhodnutí, a s ní související otázka písm. b), zda je pro vznik takové škody rozhodné, že zrušení správního rozhodnutí působí podle správních soudů ex nunc, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládají. Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. ustálena v závěru, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo – ušlý zisk (k tomu srov. § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Škodou přitom zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. U škody na věci, resp. majetku, se rozlišuje skutečná škoda a ušlý zisk. Za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit k uvedení do předešlého stavu (k tomu srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR, sp. zn. Cpjn 87/70, publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971). Ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno, kdyby nebylo škodné události, důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006). Odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, je dána tehdy, pokud by žalobci v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu nebylo po určitou dobu umožněno disponovat se svým majetkem a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s tímto majetkem za normálního běhu okolností dosáhl (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 296/2006, publikovaný pod č. 39/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Aby mohl být poškozený s takto uplatněným nárokem úspěšný, musel by v řízení prokázat, že by určitý prospěch získal. Nepostačuje přitom jen tvrzené zmaření hypotetického podnikatelského či jiného výdělečného záměru v případě, kdy není plánovaný majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt škodné události (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí pod C 4027, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2973/2005, publikované tamtéž pod C 5499, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 96/2012, nebo ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1577/2020). Od popsané judikatury se přitom odvolací soud neodchýlil, uzavřel-li, že žalobce netvrdil ani neprokazoval, že za předpokladu, že by pokutu ve výši 70 000 Kč nemusel zaplatit, resp. nezaplatil, by s uvedenou sumou nakládal takovým způsobem, že by se mu zhodnotila.

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá ani otázka písm. c), zda § 31 odst. 2 OdpŠk vylučuje nárok na náhradu rozdílu mezi skutečně vynaloženými náklady právního zastoupení a náhradou nákladů přiznanou procesním rozhodnutím soudu, neboť náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladů zastoupení podle zákona č. 82/1998 Sb. není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady, za které lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny procesními předpisy nebo zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 181/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 101/2013). Odvolací soud se tak od uvedené rozhodovací praxe neodchýlil, pokud považoval skutečnost, že žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v jím požadované výši za nerozhodnou vzhledem k tomu, že v případě nezákonného rozhodnutí vydaného v trestním řízení přísluší poškozenému náhrada obhajného, tedy náhrada nákladů právního zastoupení vynaložených v souvislosti se zastoupením poškozeného advokátem pouze ve výši určené předpisem o mimosmluvní odměně, tedy vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

Dovolání není přípustné ani pro otázku písm. d), zda lze za náklady účelně vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí považovat rovněž náklady právního zastoupení vzniklé již v průběhu správního řízení, které předcházelo vydání následně zrušeného rozhodnutí, neboť podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu platí, že na rozdíl od úpravy účinné do 26. 4. 2006, v níž bylo stanoveno, že se hradí náklady řízení, pokud poškozenému vznikly jak v souvislosti s řízením, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, tak v řízení, v němž bylo dosaženo jeho odstranění, novela zákona č. 82/1998 Sb., provedená zákonem č. 160/2006 Sb., hovoří pouze o nákladech řízení, které poškozený účelně vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, což je logičtější v tom, že náklady spojené s dosažením kýženého (správného) rozhodnutí jsou řešeny jednotlivými procesními předpisy, zatímco újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. vzniká až v souvislosti s tím, že dojde k nezákonnému rozhodnutí či nesprávnému úřednímu postupu, které je třeba odstranit a vynaložit přitom zvýšené náklady. Z ustanovení § 31 OdpŠk v současném znění proto vyplývá, že součástí škody, za kterou stát v režimu daného zákona odpovídá, jsou účelně vynaložené náklady řízení, jež musel poškozený vynaložit k odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu a jejichž náhrada nebyla v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, možná (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014, uveřejněné pod č. 111/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2989/2020). Ani při řešení této právní otázky se tak odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.

Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud nevypořádal s argumentem, že zákon č. 82/1998 Sb. zakládá objektivní odpovědnost státu bez možnosti liberace, a že právní názor soudů ohledně výše položených otázek je vnitřně rozporný co do hodnocení skutkového a právního stavu věci, kdy soudy sice uznávají, že rozhodnutí správního orgánu o uložení pokuty žalobci je nezákonné, současně jsou však názoru, že zadržení peněz na základě tohoto nezákonného rozhodnutí není škodou, uplatňuje vady řízení, k nimž však může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná nebyla zastoupena advokátem, přičemž nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), jež činí 450 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, uveřejněné pod č. 50/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2026

Mgr. Vít Bičák předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací